Ztráty & Nálezy (lost-and-found)

6. may 2013 at 3:22 |  8th Month

Lost & Found


Ahojte všichni,

Speciálně upravené !! Svoje nesmyslné pomlčky jsem dala pryč a dala tam místo toho čárky, aby si náhodou někdo nestěžoval na můj styl psaní !!!

normálně nepíšu tolik článku za sebou, ale nějak jsem se do toho dostala. Je o čem psát, tak jsem si řekla, že napíšu další článek.

S kamarádkou jsme se bavily na fb o tom, co nám amerika dala a vzala. Vzpomínaly jsme na to, co nám tady nejvíc chybí. Když budu mluvit za sebe, nestýská se mi stylem, že bych tu každý den brečela v pokoji, jak chci domů. Já Ameriku zbožňuju a jsem strašně ráda, že tu můžu být. Někdy mám samozřejmě pocity, že bych dala všechno za to, vidět mojí mamku nebo se bavit se svými kamarády, kteří jsou strašně daleko a nebo jen dělat něco, co bylo samozřejmostí. Tady si uvědomíte, že věci, na které jste si doma pořád stěžovali, budete postrádat. Nemůžu říct, že by mi chybělo moje město, ale spíš lidi, co jsou tam. Někdy mám pocit, jak bych strašně ráda zašla s mamkou do kauflandu. Prostě jít nakoupit. Normální všední a nudná aktiva, kterou jsme dělaly pořád a přitom nesnášíme nakupování potravin. Já bych si moc přála, abych se sebrala a šla jen do kauflandu nebo jít něco zařídi do města či jít na kafe či sedět v kuchyni a plácat blbosti, když moje mamka vaří oběd. Jak moc mi všichni chyběli, když jsem slavila svoje narozeniny. Prožila jsem skvělé narozeniny, díky všem, které tu mám, ale stejně bych je chtěla oslavit i s lidmi, se kterými to nejde. Vždy tu objevíte momenty, kdy si přejete být zpátky. Čím se naučíte si vážit maličkostí. Když sem přijedete jste strašně spoiled, rozmazlení spratci, kteří "měli doma všechno". Každopádně rodiče, co Vám hlídali záda !! Kdykoli se Vám něco stalo mohli jste utíkat za nima a oni by Vám ihned pomohli a nebo kamarádi. Kdežto tady jste jen sami za sebe !! A budete si tu vážit úplných maličkostí, které by jste doma normálně hravě přehlédli. Tohle Vám strašně změní život, nebo alespoň pohled na budoucnost. Naučíte se žít okamžikem a užívat si věci lépe a s větší radostí, protože si budete všímat právě těch malikočstí, které ten moment vytváří neobyčejný :))

Jak jsem řekla. Po ČR se mi nestýská. Jsem pyšná na to, že jsem Češka. Zatím se zpět nechystám. Jen bych si přála, aby ta vzdálenost nebyla tak veliká a nebo by to bylo jednodušší je navštivit. Každý kdo je tady ví o čem mluvím. S kamarádkou na fb jsme o tom vedly debatu, co nám nejvíc chybí. Jen mě děsí představa, že pokud mi vyjde můj plán se školou tak ČR neuvidim pár let. Nechci na to ani myslet. Vždycky jsem snila o tom, že začnu svůj život tady, ale když už se to trošku blíží k tomu, kdy musím začít zjištovat informace a rozhodnout se jakou cestou se vydat,děsí mě, co přijde. Nedokážu si představit, že se s mamkou budu vidět jen na skypee. Doufám, že by mohla přiletět a nebo najdu jinou alternativu, ale přála bych si, aby to bylo jednodušší. Ale už jsem se tady naučila, že život není easy. Já bych se asi unudila, kdyby šlo všechno hladce :D ironie lidi !! :D

Jak moc nám chybí české jídlo. Ochutnala jsem tu spoustu výborných jídel, ale když jsem si u tety dala svíčkovou, věděla jsem, že se mi po ní neuvěřitelně stýská. Dokonce jsem si napsala seznam jídel, které mi mamka uvaří až přijedu :D Jak se nám stýská po chlebu a rohlíkách a nebo po českých sladkostech a podobně. Každý si najde to svý po čem se mu stýská, ale tohle je tu nejhorší. Ten pocit, že to nemůžete jentak míty ale ona Vám to ta Amerika zase vynahradí jinak. Moje kamarádka, která se nevrací do ČR, tak s ní jsme si povídaly, jak moc jí chybí PRAHA. A že je jí líto, že se tam ještě pár let nepodívá. Každý tu bojujeme s něčím jíným. Tohle si myslím, že je asi největší co VÁM amerika vezme - domov - určitě se najdou lidi, kterým se nestýská a nebo nad tím nepřemýšlejí, ale určitě se u každého najde něco, na co si vzpomene a přeje si, aby to mohl právě teď mít.

Když jsem u toho domova, tak za mě nejtežší věc, kterou jsem udělala bylo LOUČENÍ se přáve s domovem a rodinou !! To bude samostatná kapitola až budu mít výročí a nebo až si tím za měsíc projdu znova a zase se budu loučit :(( Brečela jsem jako malá holka na tom letišti, když jsem viděla za pasovou kontrolou stát mojí mamku, brášku a mojí BFF. Moc jsem si přála si je vzít s sebou. Pořád jsem si řikala, neotáčej se, neotáčej se, ale to se nedalo, otočila jsem se a viděla jsem obličeje lidí, kteří neuvidim strašně dlouho a nebudu je moc jen tak obejmout. Myslela jsem jen na to, jak moc bych je chtěla s sebou. Loučení bylo strašně těžký. Nechat ty nejbližší tam a vstoupit do svého nového života. Bylo mi jedno, že na mě lidé koukají, na fotkách s rodiči vypadám jakobych nespala, ikdyž nespala a měla za sebou pořádnou pařbu, ale bylo mi to jedno. Jen se mi chtělo brečet. Tak jsem brečela. Tohle bude vždycky nejtežší věc, kterou jsem udělala a budu dělat - loučit se. Nedochází Vám, že odjíždíte dokud nestojíte u pasové kontroly, s letenkama v ruce a neodcházíte do prostoru, kde začíná vaše nová cesta, Dokud nevstoupíte na americkou půdu, nedochází Vám, že jste spali ve své posteli naposledy, lidi, které jste "líbali" na rozloučenou neuvidíte pěknou dobu. Jen si myslíte, že Vám to dochází, protože o tom přemýšlíte, ale dojde Vám to ve chvíli, kdy vstoupíte na americkou půdu a dveře do ČR se Vám na chvíli uzavřou.

Další velká věc, kterou Vám amerika vezme, vlastně i dá, jsou PŘÁTELÉ !! Tohle si myslím, že je oboustranné. Přátelé ztratíte a získáte. Musim říct, že jsem vděčná za své kamarády, i když s nimi nekomunikuju často kvůli časovému rozdílu a povinnostem, ale pořád se zajímají jak se mám a podporují mě a hlavně mi drží palce. Jsem ráda, že jsem nikdy nebyla člověk co měl tisíce kamarádů, ale jen pár opravdových. Co se týče protřídění mých kamarádů, musím říct, že jsem zatím neutrpěla velkou ránu, ale co se říká je, že Amerika Vám ukáže pravé kamarády, že budete překvapení. Budou se vám ozývat lidi, u kterých by jste to nečekali a naopak. Ti, co si přejete aby napsali, nenapíšou nebo na Vás nemají čas a nebo se ukáže, že na Vás zapomněli, či Vás využívali. Tohle je nejlepší zkušenost, i když dost bolestná, kterou VÁM amerika dá. Budete si jisti, kdo jsou Vaši skuteční kamarádi a na koho se obrátit a komu se svěřit. Ukáže Vám to, co hledat v lidech, které chcete mít ve svém životě. Naučíte se číst v lidech. Možná to zní teď strašlivě a netrvdím, že každý, kdo se Vám hned neozve není kamarád. Nezjistíte hned za první týden, co budete za oceánem. Tohle bude chtít čas. Jen si myslím, že by jste měli mít otevřené oči, sundané růžové brýle a brát to s nadhledem až se s tím setkáte. Záleží na lidech. Já mám svých pár kamarádů, se kterými jsem se neviděla pořád, ale pokaždé, když jsme se viděli tam nás to posunulo dál a přitáhlo blíž k sobě. Jsem ráda, za kamarády, které mám. I když jsem tak daleko, pořád se o mě zajímají a to je nejkrásnější pocit, že když Víte, jak daleko jste a oni se na Vás těší až přijedete. :))

Co se týče získání kamarádů, tak to VÁM amerika určitě dá. Nejen kamarády z ČECH. Ti, od kterých by jste to nečekali tak se možná začtete přátelit s někým, o kom jste nevěděli, že by mohl být Váš dobrý kamarád místo "známého", ale určitě VÁM Amerika přinese do vašeho života nové lidi, kamarády, kteří tu s VÁMI prožijou VÁŠ nový život. Budou stát vedle VÁS, když se nebudete cítit v pořádku. Budou připraveni VÁM pomoc - kamarádi, se kterými zažijete srandu, výlety a i vzpomínky, které VÁm budou provázet celý život. Najdete tu kamarády, kteří VÁM zůstanou, i když se vaše cesty rozdělí a půjdete si každý svou cestou. Lidi, které poznáte tady už neztratíte, pokud je to opravdu pravé přátelství. Kontakt může přetrvávat i z Čech, Itálie či Francie, kdekoli se zrovna budete nacházet. Dneska je výhoda internetu a pošty :))) Neoplakávejte kamarády, kteří se na VÁS vykašlali, protože jste odjeli do USA a už na ně nemáte čas jako předtím. Těšte se na nové lidi, které potkáte a kteří vám změní život :)) Za tohle budete USA jednou vděční, aŤ už se vrátíte zpět nebo zůstanete tady. Každý kdo si projde tohle zkouškou, dospěje a bude mít nový pohled na lidi a vět kolem něj :))

Já měla největší šťěstí, že jsem potkala Petrušku. Ta se řadí mezi moje kamarády, které jsem potkala tady, a která stála na mé straně, když jsem jí nejvíc potřebovala. Když jsme se potkaly, říkala jsem jí, že jsem mohla být úplná pipina. Vůbec nevím, jak jsme na tohle téma přišly, ale ona mi řekla, že jí to bylo jedno, kdybych byla, hlavně, že jsem češka !! :D Nestrávily jsme spolu moc času, protože jsme za měsíc potom stejně odížděla do LA, ale byla se mnou ve chvílích, kdy jsem jí nejvíc potřebovala. I když bych jí pár let neměla vidět, kdykoli by něco potřebovala, jsem tu pro ní. Kdykoli dostaneme příležitost se vidět, pořád v ní uvidim člověka, který mě zachránil, který byl se mnou ve chvíli, kdy jsem klečala na zemi a nemohla vstát. Ona mi podala tu ruku. Prožila jsem v Bostonu nejhorší týden mého života. Ona byla se mnou, když mě HF nechala během Sandy, zůstala jsem u ní přes víkend, když jsem měla autonehodu, když jsem se dozvěděla smutnou zprávu z čech a pak šla do rematch. Když jsem si hledala novou rodinu - byla tam !! Do teď si pamatuju na moment, kdy jsme u nich pily víno s její HF a bavili se o rodině, kam letím do LA. Takovýhle kamarády tady poznáte. Ti, kteří Vám budou krýt záda, když to budete nejvíc potřebovat. Proto je to tu úplně jiné než, když jste v ČR. Tady nemáte kamarády, kterými jste si jistí, nebo ke kterým by jste si šli poplakat na ramínko a nebo maminku, která Vám pofouká bolístku- Tady se musíte spolehnout sami na sebe a když tu poznáte někoho, kdo Vás přitom podpoří . Vždy se to ve dvou táhne lépe, takže Petruška je moje hero ! :)) Patří jí obrovské DÍKY !!

Dále, co Vám amerika nabídne je spoustu - zodpovědnost, cílevědomost, samostatnou. Musíte si tu zařídit SSN, bankovní účet, když tu máte problém musíte si ho vyřešit. Musíte se jít ptát, když něco potřebujete vědět, nechat si poradit. Tohle všechno se Vám za pár let bude hodit. Že si dokážete zvednout telefon, najít nějaký číslo a zvolat si. VY a né vaši rodiče. Netvdím, že to tak měl každý, ale určitě jednou jste si volali pro radu rodičů, ale tady je to jiný svět. Nestyďte se ptát. Nebudete vypadat jako blbec. Všichni jsou tu ochotni Vám pomoc, na poště, v obchodě, když zrovna narazíte na né moc vstřícného člověka, půjdete a najdete někoho, kdo s vámi mluvit bude :) Za tohle jsem America nejvíc vděčná , že jsem "vyrostla". Nebojím se jít a vyřidit si něco v bance. Volat a obstarat si něco sama, že jsem zodpovědná, spolehlivá. Vím, že tyhle vlastnosti se mi už nikdy neztratí. Budou se hodně hodit až si začnu žít vlastní život. Tady strašně dospějete, je to něco, co Vás žádná škola nenaučí. Musíte opustit svoje hnízdo. Nemyslím hned do Ameriky, ale dál od rodičů, ikdyž život má ups and downs. Pořád se učíte, ikdyž si to neuvědomujete, ale přicházíte na nové věci, které najednou zjistíte, že víte.

Angličtina je rozhodně jiná, než jakou se učíme ve škole. Pochytíte tu tolik slovíček, tolik postřehů. Sice angličitna pořád není dokonalá a myslím, že nikdy nebude, protože pořád budeme cizinci, ale já třeba cítím každý den, že se posouvám- Bude to pár let ještě trvat, ale nejvíc mě těší, že se mnou američani mluví. Vedu s nima normální konverzaci a oni se mnou konverzaci vyhledávájí. To je jeden z nejkrásnějších pocitů. Na tohle jsem strašně dlouho čekala. Sedím s američana u stolu a bavím se jako by to bylo úplně normální. Oni se mnou mluví, ptají se mě a vtipkují se mnou. Je to super a za tohle to prostě stojí !! Že jsem s Liamem mluvila HODINU na mobilu, sice tam bylo párkrát, že jsem ho s "chybičkama" pobavila, ale mluvila jsem s ním. Ten, kdo to nezažije neví ten pocit, který zrvona teď cítím :) BTW on mi angličitinu pochválil :D Hned jsem mu řekla, že to dělá jen aby mě potěšil, ale říkal, že ne, že mluví s hodně cizincema, ale že já to dělám fakt very well :)) Tak mě potěšil, ať už jeho účel byl jakýholi :P

Rada, mluvte, mluvte, mluvte. Tím se učíte. Američani Vás budou opravovat, ale né proto, aby jste se cítili trapně- nebo aby Vám ukázali, že jsou lepší. Jak Liam řekl, on má 26let prakce :D haha Prostě se Vám snaží pomoc. Neurážejte se, naše angličtina není perfektní a oni nám to říkají, aby jsme si to zapamatovali a poučili se z chyb. Fakt nám nechtějí ukázat , že mluví líp anglicky než my :D Určitě by jste někoho našli, kdo schválně vybírá takový slovíčka, který nasbíral v odborné literatuře. Prostě se seberte a jďete si povídat k někomu jinému. Neberte ho osobně. Je to jen někdo, kdo si chce hojit svoje mindráčky !! :)))

Taky mi jedna holčina komentovala článek, že moc používám anglický slovíčka. Že se to blbě čte, že bych to měla omezit. Tímto bych se jí chtěla omluvit. Určitě se mi tam nějaký zase vloudily. Ten, kdo je tady či v UK naprosto chápe, že se tam ta angličtina proště vloudí. Jsem každý den v kontaktu s angličtinou. Ať už ústně, či písemně a nebo jen, že koukám na televizi. ANGLIČINA je všude. Některý slovíčka mám tak zaryté v hlavě, že mi dělá problém si vzpomenou na český význam, proto mi nepřijde zvláštní, že bych tam ty slovíčka měla, když si článek čtu. Neregistruju je, protože vím, co jsem tím chtěla říct a dává mi to naprostý smysl. Takhle tu žije každá au pair. Snažím se na to dávat pozor, ale není to snadný. Co se týče chyb v češtině, za to se omouvám, ale prsotě chyby dělá každej. Dělá mi větší problém přemýšlet jaké i/y se kde píše, než jak se píšou anglická slovíčka. Buďte trošku ohleduplní. Až si to zkusíte na vslatní kůži, poznáte to !! Já byla ta, co říkala, že ty holky zapomněly česky. Jak je možný, že ve svých videch na fb mluví česky a strkají tam ty anglický slovíčka. Dneska to dělám tady, dokonce i s mamkou na skypu, která angličitně absolutně nerozumí. S kamarádkou se nad tím ani nepozastavujeme, protože si rozumíme. Tu češtinu a ajinu si tam střídáme. Taky jsem taková byla, že jsem byla překvapená a říkala jsem si, že se chtějí určitě předvést jak tu ajinu ovládají, že je všude cpou, ale pravdou je, že Vám to tu přijde úplně normální, že mluvíte česky s anglickými slovíčky - takhle to tu prostě je :)) Takže se všem holčinám, na které jsem taky "útočila" omlouvám. Naprotosto chápu, čím si procházíte, když píšete článek :))

Další věc, kterou Vám amerika DÁ je cestování. Uvidíte místa, o kterých se Vám jen snilo. Já si splnila svůj sen, stála jsem na Times Square, místo, kde jsem si strašně přála stát. Každý film, obrázek, jsem snila o tom, že tam jednou budu stát- Hádejte co, já tam fakt stála, splnila jsem si svůj největší sen, i když jich mám ještě plno, ale mám spoustu času si je splnit :)) Navštívila jsem místa a ještě navštívim, který bych z čech , z gauče, nikdy neviděla. Nikdy nestála na místech, které jsem viděla ve filmech a umírala touhou říct, já jsem tam byla. Pokaždý, když vidim nějaký film a poznám to místo, proběhne mi hlavou, já tam stála, já to viděla, já se toho dotkla - nepopsatelný !! A mám pěkně dlouhý seznam toho, co chci vidět. Sice jsem toho ještě pořádně moc neviděla, ale brzy budu. To nejdůležitější jsem viděla :) A moc mě těší, když moje mamka mluví o tom, kde jsem, či co jsem viděla a nebo, že jsem tam byla. Ten kdo si splnil sen stejně jako já. nebo po tom touží, mi rozumí co chci říct. Viděla jsem věci, místa, které ani američani neviděli :)) K mému ročnímu výročí, až budu slavit, tak dám fotky všech míst, které jsem za ten rok navštívila :)) Myslím si, že by to mělo větší smysl, než kdybych je dala teď :)) Příští rok nad procestuju další místa, po kterých toužím. Jelikož jsem si už svojí dovolenou vybrala. Na něco mnohem lepšího, tak moje vysněná místa musí na chvíli počkat, protože jsem si svojí dovolenou už naplánovala a bude mnohem lepší :))

Mohla bych tu jmenovat a jmenovat, co mě amerika dala a vzala a bylo by to na další článek. Tím si každý musí prožít sám, každý jsme jiný. Máme jiné zkušenosti, ale pořád si stojím za tím, že Vás amerika změní. Ať už v dobrém slova smyslu či ve špatném, záleží na úhlu pohledu. Uvidíme, co budou říkat moji kamarádi a rodina až mě uvidí. Jestli řeknou, že jsem se změnila. Já si myslim, že změnila, dospěla jsem. Nemyslím si, že jsme se změnila nějak zásadně, jen v pohledu na život- Amerika mi otevřela oči, naučila mě bojovat, zatnout zuby a pěsti a prostě jít dál, nezvdávat se a bojovat za to, co jsem chtěla.

Bojujte. Pojťe si za svým snem a nenechte se odradit- Není to procházka růžovým sadem. Někdy tu zažijete hodně krušné chvíle a jste na dně a chtěli by jste tu svojí maminku. Někdy jste nejštastější na světě, říkáte si, jak se nikdy nevrátíte. Máte tu každý den jiné pocity, ale pořád je to nejlepší škola. Jestli dovolíte strachu aby vyhrál, budete utíkat celý život :))

Dále mi psala holčina na fb-, čím bych jí chtěla moc pozdravit. Moc mě potešilo Domčo, co jsi napsala. Nebudu tu psát nic o tom, co jsi napsala, to je jen mezi námi, ale moc mě tvá zpráva potěšila. Děkuju děkuju.

Děkuju všem, kteří čtou můj blog. Moc mě to teší, když mi přijde statistika a vidím, že to čtete, ať už se Vám to líbí nebo ne :))

Myslím si, že jednou to bude moc pěkná vzpomínka až budu mít něco za sebou a podívám se na svoje zážitky a články :o) Chci tohle doporučit každé au pair. Pište si blogy, sdílejte vaše zážitky :)) Jednou toho budete litovat, že si nebudete moc projet své zážitky až bude over vašeho au pair života :)) Sice na to není tolik času, ale určitě si čas najde každý. Nejen, že to pomáhá ostatním holčinám, co se sem chystají, ale jednou se Vám to bude hodit.

Přeji Všem krásnou dobrou noc. Ať už v ČR a nebo tady. Držím moc palce naším hokejistům. Na hokej koukám s mamkou na skype tak snad budeme hrát lépe než jsme hráli v sobotu. Zítra (v čr dneska) ukážeme, co v nás je. Moc mě potěšilo, že říkali, že jsme nikdy neprohráli první zápas. Doufejme, že ani poslední !!

Zrovna jsme daly góla !!



Good night. xx









 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Katte Katte | 6. may 2013 at 17:02 | React

Mě třeba na tobě strašně vadí, že interpunkce si snad ale vůbec nic neříká. :) Píšeš pomlčky úplně nesmyslně a při čtení to nesmírně překáží a obtěžuje ..Chápu, že se čeština zapomíná, ale tohle je základní věc a psát pomlčku místo čárky, to se na mě nezlob, ale jsi ostuda.

2 Wendy Wendy | Email | 6. may 2013 at 22:28 | React

[1]: Mohla si to říct mileji. Čárky ve svém článku píšu - jen to byl můj styl psaní. Mohla si to komentovat dřív, že se ti tohle nelíbí a nebýt chytrá až teď !! :))

Speciálně pro tebe upravuji svoje články, abys mohla být spokojená :)) BTW NEČTI TO, KDYŽ TI TO TAM PŘEKÁŽÍ !! :))

3 nikol nikol | 6. may 2013 at 22:51 | React

Náhodou, mně to nepřekáží vůbec, vždyť je to jako čárka, jen vodorovně, tak nevyšiluj Katte :))
PS: nepíše se Rozmazlený "spoilt"?

4 Wendy Wendy | Email | 6. may 2013 at 23:55 | React

Já nad tím nikdy nepřemýšlela, nad pomlčkami. Prostě jsem je tam začala psát, když píšu článek. V podstatě to píšu tak, jak to mám v hlavě a pomlčky mi tam dodávají víc dramatičnosti. Spíš důraz na něco, co chci říct. A čárky tam normálně mám, když je ta věta dlouhá. Ty pomlčky nenahrazovaly každou čárku. Vynasnažím se dávat větší pozornost, když něco píšu.

[3]: Děkuji :)) No hele - máš pravdu :)) Já to celou dobu používám takhle, takže moje mistake :)) Takže jsem tu pěkně za blbce :D takže to ihned upravím. Moc díky za upozornění :))

[1]: PS. Měla by sis přečíst BYLO NÁS PĚT  :)) moc prima knížka na češtinu :P

5 Wendy Wendy | Email | 6. may 2013 at 23:57 | React

[3]: Pokaždý, když píšu, že jseou děti rozmazlený - píšu to spoiled - našla jsem to i normálně na google translate, ale když zadáš rozmazlený - najde ti to spoilt. Tak jsem z toho blázen :D

6 Tannie Tannie | Email | Web | 7. may 2013 at 2:31 | React

Hej Wendy takových chytrých halviček víc. Víš co ty Katter v prvním komentáři, jdi si jinam když se ti to nelíbí ty vole :-D tohle není blog o gramatice ale o životě v americe, nám to nevadí a ty si jdi číst jinam :-D Achjo, tady člověk nemá čas psát, píše rychle a je rád, že je rád a ještě koukat na nějakou gramtiku, fuck this!
Wendy, hezký článek :D já jen že jsem dlouho nic nekomentovala, tak abys věděla, že to taky čtu :-D A mě tvoje pomlčky neva, já je nějak neřeším :-D :-* ♥

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement