ONE Year in the U.S.A

24. september 2013 at 9:01 |  12th Month
Kdo by to byl řekl, že ten čas tak rychle letí ...


Dneska je 24.9. 2013 - což znamená jediné, že mám dnes ROČNÍ VÝROČÍ v USA !!
Přesně před rokem 24.9. 2012 jsem ve 3 hodiny ráno nasedala do auta a odjížděla na letiště na svou vysněnou cestu za splněním svého největšího snu.

Přesně si vzpomínám ten den, jaky by to bylo včera a né před rokem, kdy jsem s maminkou a Tannie balila všechny věci do kufru a vážila ho asi 10x, aby jsme byly jisté, že nepřesahuju požadovanou váhu. Kdy jsme si s Tannie povídaly na mojí posteli, kdy ona usínala a jen mi přikyvovala, kdy já se bála, že bych zaspala. Všechny jsem potom hnala do auta, aby jsme nepřijeli pozdě. Naposledy jsem se rozhlídla po mém pokoji a ucítila stesk, že v mojí posteli nebudu spát pěkně dlouho. Zavřela za sebou dveře a vyšlo se do auta. Ještě do toho jsem zapomněla svůj mobil, takže jsem s epro něj musela vracet - hádam, že mi to přineslo štěstí v neštěstí.

Na jednu stranu jsem se strašně těšila na svojí cestu - co přijde a co na mě za velkou louží čeká. Přestože loučení bylo to nejtěžší, co mě čekalo. Říct svým milovaným na chvíli "sbohem" a nechat je stát za přepážkou a vyrazit vzhůru svému osudu. Moje maminka je pro mě ten nejdůležitější člověk na světě a vidět jí, jak je jí smutno a jak moc jí to trhá srdce, bylo to nejhorší. Ale zárověň jsem se nemohla dočkat, co všechno na mě čeká a jak moc jsem se nemohla dočkat, že konečně si splním TO, na co jsem tak dlouho čekala. Každý by si měl jít za tím, co chce a přestože to něco stojí, ten pocit je k nezaplacení. Vědět, že jste dokázali to, co jste si přáli a nikdo Vám to nemůže vzít.

Hlavou se Vám honí úplný nesmysly, ale myslím si, že to má každý úplně stejně. Já se na všechno dívala jako, když to vidím naposledy, což vlastně byla pravda, ale já si přišla jako největší blázen na světě. Dívala jsem se z letadla do Německa na Prahu a říkala si, že tohle krásný místo nenavštívim hodně, hodně dlouho. Všechno se zdálo tak super. Kdo mohl tušit, co na mě čeká ?! To, že mi uletělo letadlo už jsem psala v jednom ze svých článků hned na začátku. Bylo mi do pláče a taky jsem několikrát brečela, když mi řekl, že letadlo uletělo. Úplně mě píchlo u srdce, ale pocit, že konečně sedím v letadle do Ameriky mě trošku utěšil v tom, že na své cestě stále pokračuju a ještě budu.

Každý se Vás tady bude ptát, jsestli Vám chybí domov, rodina, kamaradi. Odpovídám, jak to cítím. Že to bylo to nejtěžší, co jsem kdy udělala, ale zároveň to nejlepší. I přes všechno, co se za ten jeden rok odehrálo, za to stálo. I to špatné, smutné, krásné a veselé - to všechno mě dostalo přesně tam, kde dneska jsem !! Kdo by před rokem řekl, kde skončim, co všechno zažiju a co všechno uvidim !! Samozřejmě, že jsem si tu prošla chvílema, kdy jsem byla nejsťastnější člověk na světě a pak, kdy jsem si přišla úplně na dně a bez síly. Tohle k tomu patří. Každý si projde svým. Ať už tady a nebo doma. Pořád máte možnost skypu s rodinou a kamarády, což je mnohem lepší něž to bývalo. Myslím, že si zvyknete na to, že Vás dělí celý oceán od rodiny a přátel. Někoho dělí dokonce i celá amerika s oceánem dohromady (Ti, co jsou na západě USA). Zvyknete si na pocit, že nemáte své blízké pořád kolem sebe a o to víc si začnete vážit těch, kteří si najdou čas s Váma mluvit a zůstanou na Vaší straně i přes tu dálku.

Moje Momenty v USA !!

Tady bych ve zkratce chtěla napsat, momenty, které pro mě byly asi ty nejtěžší a také místa, která jsem za svýj první rok navštívila.

Těhle "pár" momentů, které se v podstatě staly behem týdne, mi změnil život - a to doslova !!

Dopravní nehoda - Taky jsem tohle už zmiňovala ve článku, kdy jsem měla autonehodu v Massachusetts, kdy rodina odjela na dovolenou a mě nechala samotnou bez jídla upřostřed lesa během hurikánu Sandy. Měla jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem zdravá. !! Protože mě čekal nejhorší týden mého života, kdy tou nehodou odstartoval. Autonehodu jsem měla ve čtvrtek 25.10. Odpoledne, kdy jsem víkend strávila se svojí kamarádkou Péťou. Jsem jí moc vděčná za to, co pro mě udělala, a že mě přivítala její host family k sobě domů, když jsem si procházela tím nejhorším odbobím v životě. V sobotu jsem se dozvěděla nejbolestivětší věc v mém životě.

Rematch - Hned v pondělí jsem věděla, že už se svojí host rodinou nechci být a že chci zkusit si najít jinou. Bylo to opravdu težké období pro každého, kdo si tím projde na vlastní kůži. Pocit, že stačí trošku a jedete domů. Chce to sílu a odhodlanost si tím projít znovu s tím rozdílem, že si balíte věci a vracíte se domů poraženi. Jsem ráda, že jsem měla tu sílu bojovat a držet se při pokračování ve svém plánu. Měla jsem chvíle, kdy jsem si říkala, že radši pojedu domů, ale vždy mě nakopla moje povaha, kdy nerada prohrávám. Nemohla jsem se vrátit po dvou měsících domů, kdy Amerika byla jediné, o čem jsem mluvila. Navíc, vždyť jsem z té ameriky pořádně nic neviděla !! Další težká chvíle na mě čekala v LA, po setkání s mou rodinou, kdy jsme měli malé nedorozumění, kvůli bývalé au pair.

Moje host family - Naštěstí se to vyřešilo a já mohla prožít ten nejúžasnější první rok. Vím, že jsme s mojí Host mom měly pár nesrovnalostí, ale v životě bych si nemohla stěžovat na to, co pro mě udělali. A jak moc jsem si to užila. Hlídala jsem ty nejlepší děti na světě a jsem neskutečně šťastná, že jsem mohla být právě jejích Au pair. Nikdy na ně nezapoměnu a vždy budou v mém srdci. Vždycky budu říkat, jak neobyčejný první rok jsem měla v America a budu na ně vzpomínat s láskou. Ať si každej říká co chce. Měla jsem štěstí, že si mě vybrali. Nikdy nezapomenu.

Prohlížim si sbírku svých pohledů, které jsem si za ten svůj první rok nasbírala. Mám v hlavě plno vzpomínek, které bych chtěla sdílet, přestože už jsem sdílela, ale myslím si, že kapacita tohoto článku není dost velká. Tak abych stihla říct vše, co jsem měla v plánu. Můj další sen je, sestrojit mapu spojených států ze svých pohledů, proto si vždy z míst přinesu plno pohledů. Myslím si, že je to nejkrásnější vzpomínka. Má sbírka také bsahuje fotky mé rodiny, přátel a dětí z první rodiny a té další.

Moje první rodinka, Sudbury, MA

Massachusetts

Boston, MA
Moje první místo, kde jsem žila. Boston se mi strašně líbí a brzy se tam zase podívám.


Harvard University
Sice jsem neviděla všechny, co mám v plánu, každopádně Harvard University, je ta nejkrásnější.

Salam, MA

Los Angeles, CA
LA je strašně krásný místo, hodně míst, které musíte navštívit. Mám tohle místo také spojené s Týnkou, kde jsme se staly nejlepšími kamarádkami.



Moje druhá, neúžasnější rodinka, LA, CA

New York City, NY
NYC je moje srdcovka, všichni, co mě znají to ví. Nejkrásnější místo na světě. Vždycky u mě bude number 1.


New Jersey

Princeton University, NJ
Další krásná universita.

Philadephia, PE


Florida

Miami, FL


Las Vegas, NV


South Carolina


Charleston, SC

Hilton Head Island, SC

Savannah, GE

Atlanta

Brian Head, Utah


Amerika pro mě byla a je velká škola života. Ve všech směrech. Člověk si myslí, že se nezměnil, že je to pořád ten stejný člověk, jako když sem odjížděl, ale došlo mi, že to tak není. Když se na sebe podívat rok zpátky, přijde mi, že uběhlo mohem víc času a já jsem úplně někdo jiný - přestože jde jen o JEDEN ROK. Změnila jsem se v pohledu na skutečnost a na můj život a budoucnost. Přestala jsem se stresovat věčma, co nemůžu změnit a naučila jsem se dívat dopředu a najít si to krásné, co mě tu drží, místo toho se utápět v depresi. Nejvíc jsem se naučila být samostatná, protože si tady všechno člověk musí zařídit sám. Jediný člověk, na kterého se můžu spolehnout jsem jen já sama. Tady je to jen na Vás, protože tu nemáte nikoho, kdo by to mohl udělat za Vás - vyřídit si bakovní účet, řidičák, SSN a mnoho dalších. Už jen, že všude budete mít jen ANGLIČTINU. Naučíte si vážit mnoho věcí, které jste si ani neuvědomovali.

Nejhorší asi je loučení. Já se loučila už s tolika kamarádama, až je mi smutno. Hodně jsem se stěhovala, ale na vsěchny mám ty nejkrásnější vzpomínky. A myslím si, že i když je uvidim za pár let, pořád mezi námi bude stejná atmosféra, jako když jsem se potkali tady !! Péťa z Bostonu bude asi moje nejbližší.

Nelituju ničeho. Jsem ráda, že jsem se rohodla odjet. Sice jsem byla na dva týdny doma, za co jsem strašně moc ráda, ale ono mi to spíš otevřelo oči, že chci opravdu začít tady, jako jsem vždycky chtěla a kdo ví, kam mě ten osud dostane. Jsem ráda, že jsem se tenkrát nevzdala a držela se zuby nehty tady a měla štěstí. Musím říct, že jsem tu strašně šťastná, našla jsem další kapitolu svého života, kterou tento den uzavírám a začínám svou další. Našla jsem tu to, co jsem hledala. Konečně si mlžu říct, že jsem si svlj sen splnila a plním každý den. Každý den se vzbudím s úžasem a vděkem, že jsem tu. Přestože mi rodina neskutečně chybí, jsem šťastná.

Čechy mi chybí - chybí mi Praha. Njekrásnější místo na světě. Vždy mi udělá radost, když někdo Prahu zná a slyšela jsem jen krásný věci. Chybí mi české jídlo a pivo. Haha.

Jen bych chtěla ještě říct, aby jste se nebáli jít za tím, co chcete. Protože vím, že když se snažíte, můžete to dostat.

Jsem trošku sentimentální, když se nad tím zamyslím, že je to opravdu rok. Bože. To ten čas opravdu tak strašně letí ?!! Vážně ?!! Takže mi nezbývá než říct jediné. A to, že je na čase uzavřít tuhle kapitolu a vydat se na svou další cestu. Zítra poletím na Floridu za svou novou rodinou. Tak doufám, že bude stejně úžasná, jako ta moje minulá. Doufám, že další rok mi přinese něco neobyčejného. Jsem na jednu stranu nadšená, co na mě čeká.

Děkuji všem za podporu v mém blogu. Děkuji. Doufám, že Vám všem bude šťěstí přát a splníte si vše, po čem toužíte. Ať už je to cokoli na světě.

Přeji Vám krásný úterní den. - Pro mě hodně speciální !!



MĚJTE se všichni moc krásně.

Take care,

xxx.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement