Saying Good bye

5. september 2013 at 7:19 |  12th Month
Ahojte všichni moji čtenáři,

Tento článek bude trošičku smutnějšího rázu. Už jsem v USA přesně 11 měsíců a začínám svůj poslední měsíc svého prvního roku.

Člověk by ani neveřil, jak rychle to uteče. Každý mi tu říkal, že to uteče jako voda a já pořád nechtěla věřit. Vždyť je to jako včera, kdy jsem přijela. Vážně. Já vím, že je to otřepaná fráze, ale já to tak skutečně cítím. Kde je těch 8 měsíců, 6, 4 nebo ty 2 ?! To už je opravdu jen můj poslení ?!!

Have to Say "good bye"

Navíc se všechno změnilo, takže s mojí rodinou nebudu celý měsíc, ale už ani né týden. Stěhují se do Kadady o tři týdny dříve než mi končí první rok. Pár dní zpět jsem koukala do kalendáře a říkala si, že už jen týden a zbývá mi poslední měsíc s mýma dvojčátkama. Den potom mi Tiffany oznámila, že odlétají do Kadady už 2. září, což bylo přesně za 14 dní - jen dva týdny ?!!! Jenže čas letí jako blázen a já už nemám ani týden na to se rozloučit. Najednou mi přijde, že nemáme vůbec čas. Je mi z toho strašně smutno.

Já vím, že to všechno bude v pohodě. Co oči nevidí, srdce nebolí. Myslím tím, že až přijdu k nové rodině, nového města a všechno bude nové, sice to bude chvíli trvat si zvyknout na nové děti a podobně, ale určitě to nebude tak strašné, jak si teď představuji. Budu mít hodně věcí, na co se soustředit, začnu plánovat školu a budu mít Týnku blízko, tak se nám určitě podaří se vidět. Najdu si další věci, abych se udržela busy. Jen zrovna v tuhle chvíli vidím kalendář a den, kdy se budu loučit a už je nikdy neuvidim. Odejdu z jejich života a oni si mě budou pamatovat. Strávili jsme spolu hodně dlouhou dobu a oni mi přirostli k srdíčku. Ať se stalo, co se stalo, pořád budou to nejlepší, co se mi v mém roce mohlo stát.

Rozhodla jsem se, že jim vytvořím scarpbook, což je něco jako obrázková knížka. Spíš to udělám do Alba, aby tam měli fotky dětí, nalepím tam nějaké nálepky a podobně a dám jim to, jako památku. Ať si s tím udělají co chtějí. Říkala jsem si, co jiného jim dát, když mají všechno a můžou si pořídit co chtějí, než jejich děti :) Nechala jsem fotky vytisknout, koupila jsem album a nálepky a vrhnu se do toho. Je mi smutno, když se dívám na ty fotky a projíždím si videa. Taky jim všechny fotky stáhnu do mobilu a nechám jim je tam, kdyby si je chtěli uschovat.

Rozložila jsem všechny fotky na postel a koukala jsem se na svých 10 měsíců !! Až je to neuvěřitelné, že na tom malinkým kousíčku byl můj život s nima. A všechno je pryč ?!!

Podívejte se, jak krásný chvilky jsem s nima prožila !!

My memories


Tady ty fotky jsou pro mě. Nechám si je a přidám si je mezi další fotky, které jsem si za tu dobu tady nasbírala. Takhle je budu mít u sebe. Já vim, že je to až trapný, jak jsem tu sentimentální, ale mě je smutno. Najednou se to skutečně děje a já vím, že se mi bude neskutečně stýskat. Tohle byli ty nejůžasnější a bezproblémové děti, které mi ten můj první rok zpříjemnili smíchem, láskou a pohodou. Nikdy nezapomenu, jaký můj první rok byl neuvěřitelný, jen díky nim.

I will never forget - I will always remember


Vzala jsem dětičky na procházku a šli jsme na pier. Přesně na místo, kam jsem je zvala úplně poprvé, co jsem je hlídala. Najednou mě popadla taková nastalgie. Úplně si pamatuju, jak jsme si tam rozložili deku a seděli na zemi, nebo jsem je posadila nahoru. Achjo. Je to až neuvěřitelné, jak moc jsme se posunuli v čase. Takže fotky nahoře jsou vyfocené pár dní zpět a fotky dole jsou focené před 9ti měsíci. :) Přesně !!


Každopádně mě pořád budou zbývat tři týdny k dokončení mého prvního roku, takže se to teď všechno projednává s koo a agenturou a podobně. Jelikož mi nestihli dát visa do Kadany, znamená to, že jak oni odjedou, já budu někam přemýstěná. Každopádně dám vědět, kde jsem skončila. Haha.

City of Santa Monica

Jinak přesto, jak smutno nám všem je, udělali jsme si výlet. Jeli jsme do Hollywoodu na svatbu jedné z HM kamarádek. Tiff si šla udělat vlasy a my s tátou vzali dětičky a jeli jsme do Santa Moniky. Pořád jsem tam plánovala jet, ale vždycky mi do toho něco vlezlo, ale nakonec jsem ten pier viděla. Musim vám říct, že jsem si to užila víc než ty děti. Haha. Je tam takové ruské kolo a hodně dalších atrakcí. Dali jsme si tam všichni společně oběd a jezdili na atrakcích. Byl to takový malý disneyland. Haha.
Cesta do SM



Santa Monica Pier



Pohled z Parkoviště


Atrakce


Východ


Pohled z pláže (Můj neoblíbenjěší)


Vše zlé je k něčemu dobré. Užili jsme si to. S tátou je pohoda. Ten nic neřeší, spíš hodně blbne, takže jsme stříleli s dětma z pistole, jezdili závody v autech, házeli míčem do koče, jezdili na kolotoči. :) A potom se jelo vyzvednou Tiff a do hotelu, kde mě dali volno na chvíli, tak jsem vyběhla na Rodeo Drive. :) Bydleli jsme v the Hollywood Hills hotel, takže úplně za rohem.


City of Beverly Hills

Jeli jsme na svatbu, a když se Tiff s dětma připravovali, já si zašla na Rodeo Drive. Prošla jsem se ulicí pod palmamy, kterou uvidíte ve fimech. To místo má nepopsatelnou atmosféru. Každý kdo jede do LA by tohle místo měl navštívit. Odnesete si sebou nezapomenutelný pocit, že jste navštívili, jedno z nejznámějších míst na světě a hlavně nejdražších. Haha.













S Týnkou

Týnka udělala tuhle koláž, kde jsme spolu mi na výletě po LA. Navštívili jsme Beverly Hills, Hollywood sign & walk of fame. Byl to jeden z nějlepších dnů tady v USA a hlavně jsem díky tomu poznala, jak úžasná osoba Týnka je a jak moc máme spolu společného. Tam se zrodilo naše přátelství. V listopadu to bude rok, co jsme spolu v LA stály a já jsem nadšená, že si podobný výlet uděláme na Floridě, protože je ode mě jen 4 hodiny autem, což na Americký poměry je jako za rohem. Haha. Ten den je nezapomenutelný a já na něj budu vzpomínat jen s tím nejlepším záměrem.

Protože ten den jsem si splnila svůj sen a další druhá nejdůležitější věc, kterou jsem ten den zjistila je, že stojí za to bojovat a nevzdat se !! Tohle patří všem, kteří kdy pomysleli na to, se vzdát a radši se otočit a odejít než bojovat. Myslím si, že vždycky musí přijít něco bolestivého, aby jsme se naučili bojovat a hlavně si vážit toho hezkýho. Když si vzpomenu, že jsem začátky v LA neměla vůbec jednoduché s mojí rodinou, navíc po zkušenostech z Bostonu, kdybych se zuby nehty nesnažila držet svou hlavu vzhůru a vzdala to a jela domů či něco jiného, nikdy bych se s Týnkou tak moc nesblížila, neviděla krásu Ameriky (což jsem neviděla ještě všechno) a nezažila ten nejúžasnější první rok s mojí rodinou a nepoznala ty nejlepší děti na světě - tohle všechno bych prošvihla, kdybych nenašla sílu bojovat. Tohle patří všem, kteří se chtějí vzdát. !! Nevzdávejte se, protože právě váš vysněný cíl je od Vás jen jeden krok a vy musíte ten "největší" a nejdůležitější krok udělat, aby jste se dostali k cíli, takže všechnu sílu, která vám zbývá dejte do toho poslední kroku a já vám říkám, že na konci na Vás čeká, to vysněné štěstí !! :) Protože by jste nikdy nezjistili, co pro Vás "osud" má nachystáno a to si myslím, že je škoda. Hlavu vzhůru všichni. Protože já jsem si jistá, že na každýho za rohem čeká ten "nesplnitelný" sen, po kterém každý touží, ale jen my sami ho můžeme uskutečnit. Hodně štěstí v plnění svého snu.

Hollywood s Verčou

Verče přijela mamka sem, tak jsme si udělaly výlet do Hollywoodu na chodík slávy. Už jsem tam byla s Týnkou, takže nemám tolik fotek, ale stejně mě to místo nikdy neomrzí. Je tam hodně špatných lidí, co se Vás pokusí okrást, ale kde ne, že ?!! Já byla zvědavá, co je v dalších ulicí, tak jsem si myslela, že se tam můžeme jít mrknou, tak jsme zahly za vedlejší ulice z chodkíku slávy, kdy se před námi objevili dvě obrovští černí muži. Nikdy v životě jsem větší lidi neviděla. Haha. Když jsme se chtěly otočit a jít zpátky, tak se zpoza rohy vynořil třetí chlap a chytl Verču za ruku, takže mi nezbývalo nic jinýho než křičet. Panebože, já jsem se nikdy tak nebála. Ještě když jsme měly spolu malýho. Fuj Fuj. Nikdy víc. Takže všem, co se chystají do LA-, chodkík slávy je jen podelný chodník, na kterém jsou hvězdy, takže neodbořuj te pryč z chodkíku, protože vám slibuju, že tam není nic, co stojí za to vidět !! :D Haha













Downtown Los Angles

Tam jsme se vlastně ani moc nezdržovaly. Tyhle fotky jsem pořídila za jízdy. Je to tam docela nebezpečný, když to tam neznáte a nevíte kam přesně jít, protože můj kamarád mi řekl, že jednou zašel do jedné uličky a vešel do "sídla" černochů, kteří nebyli moc nadšení, že tam vidí "bílýho", tak prej utíkal, jak nejrychleji mohl. Haha. Hodně lidí tam bydlí, protože je to clastně "centrum" LA pro ty "chudší. Samozřejmě by každej chtěl žít v Hollywoodu, i když úplně nejvíc v Beverly Hills, ale i tak. V downtownu je hodně firem a podobně, takže se tam dá určitě najít práce. Ale každej chodí do LA stejně za tím, stát se "slavným". LOL.








Hanging out with Verča

Večer jsme zašly s Verčou do obdhodu si koupit víno a potravidy na večeři. Uvařili jsme si maso a bramborovou kaši a přitom popíjely vínko. Byla pohoda mluvit česky. Potom přišel její manžel, tak jsme mu vyprávěly, co jsme celý den dělaly.

Bylo super tam mít takhle kamarády, kteří už mají vlastní život. Úplně jsem si představila, že jednou ho mít taky budu. Ale to budu muset počkat. Haha.




Time does fly so fast

Ten čas tak strašně letí. Já jsem si tenhle článek předepsala dopředu, jen nebyl čas ho dopsat. Takže jsem postupně připisovala a připisovala a teď už mi zbývá poslední víkend v LA. Počítám, že to zveřejnim a už dávno bude všechno jinak a konec. Haha. Ale ono se to opravdu nedá stíhat. Navíc jsem si všechno chtěla užít. Poslední čas strávený s dvojčátky.

Tannie in Los Angeles

Moje BFF si udělala se svojí kamarádkou výlet do Los Angeles. Četla jsem její status, protože jsme se původně měly vidět, jenže já vůbec netušila, jak to bude s mým rozvrhem a hlevně stěhováním a podobně, takže bych přávě nedostala volný víkend. Navíc jsme bydleli v tom nejmenším možným bytě, takže by ani Tannie nemohla spát u mě. Nakonec den předtím, co letěla Tannie do LA, jsem jí napsala, jestli by jsme se nemohly vidět. Že to za tři týdny bude přesně rok, co jsme se viděly na posledy. Takže jsme naše setkání vymyslely den pár hodnu předtím, co jela na letiště.

Nemohla jsem se dočkat. Procovala jsem od rána a už se nemohla dočkat až jí obejmu. Když si představím, že jsme se viděly skoro každý den v čechách a najednou rok nic, tak jsem se těšila ještě víc. Konečně přijely s kamarádkou do Hermosy, tak jsem jim šla naproti. Nemohly jsme se najít, tak jsme si volaly a zkoušely se zahlédnout, ale nemohly jsme. Najednou Tannie řekla, že mě vidí a at se otočim a mávala na mě. Tak jsem se u krámu na parkovišti točila a měla jsem se prý podívat nahoru. Potom jsem jí uviděla a rozeběhla jsem se k ní. Když jsem jí objala, rozbrečela jsem se. Tak jsme tam tak stály a brečely. Haha. Bylo skvělý jí zase vidět. Bože. Přijde mi, jako by jsme se neviděly roku a jakoby tu ani nebyla. Jen doufám, že jednou budeme zase blíž a bude to stejný vztah jako jsme měly v ČR.

How far we are from each other
(Jak jsme daleko od sebe)



Nasedla jsem do jejich projanatého auta a asi půl hodiny jsme hledaly místo na parkování. Protože jsme v Hermose měli každoroční akci, stánky, atrakce, hudba a podobně. Bylo všude narváno a protože lidi pili, tak policisté kontrolovali místa a my se bály, že by jsme mohly dostat pokutu. Nakonec jsme našly místo, zaparkovaly jsme a šly na hlavní ulici. Ukázala jsem holkám, kde jsem předtím bydlela. Jak mi to místo chybí. Prošly jsme si hlavní ulici a šly jsme do Starbucks. Udělaly jsme s Tannie naší první fotku !!! Wow. My jsme spolu opravdu stály v America, v Californii a ve Starbucks. Kdyby jste mi to někdo řekl před rokem, tak tomu neuvěřim. Haha. I když, já vždycky věřila v nemožné.

First pic
(První fotka ve Starbucks)


Šly jsme se potom projít na pláž a fotit fotky. Snažily jsme se vyskočit a Janča nás měla zachytit ve vzduchu. Moc se nám to nedařilo, protože jsme každá vyskočila jinak, ale aspoň třošku to tam máme.




Zašly jsme si na večeři a drink. Holky si daly pivo a každá jsme si objednaly jídlo. Byly tam hranolky, hot dog a hamburger. Haha. Musim říct, že jsem si pochutnala. Měla jsem pořádný hlad.



Taky jsme asi nejdýl strávily nad hledáním volného místa na zaparkování. Musely jsme jít za dvě hodiny přeparkovat auto, protože to bylo jen na dvě hoďky. Tak jsme přejely pár metrů a nechaly auto tam. Jenže asi za hodinu a něco jsme musely jít přeparkovat znova. Tohle na USA nesnáším, parkování. Jenže Hermosa je místo, kde hodně lidí bydlí, takže oni mají kartičky a můžou stát v podstatě všude. Tak jsme při čestě na přeparkování narazily na místo, kde bylo 12 hodin neplacené parkování, tak jsme tam zastavily a šly si užít na pláž a udělaly pár fotek se západem slunce. Nikdy jsem neviděla hezkčí západ slunce než na Hermose. Musely jsme hned dělat fotky. Bylo to krásný, vidět slunce zapadat. Úplně místo, kde by jste si sedli na pláž a jen se kochali tím prostředím. Bude mi to místo moc chybět.






Už byl čas, kdy jsme musela jít pracovat, tak jsme se vydaly ke mě domů a čekaly jsme na rodiče až mi přivezou děti domů. Chtěla jsem je holkám ukázat. Nakonec moje Host parents přijeli a řekli mi, ať si holky vezmu nahoru. To bylo od nich fakt zlatý, že mi to dovolili. Oni by nic nenamítali, pokud by jsme bydleli ve starých domech, tím jsem si byla jistá, ale tenhle byt byl malý a všechno tam šlo slyšet, tak jsme si nebyla jistá, jestli by jim nevadily dvě holky. Nakonec prý ne. Tak jsme šly nahoru, já jsem děti připravila do postele, naší normální schedule a uložila je spinkat. Udělala Tannie kafe a kecaly. Bavily jsme se tam o strašidlených příbězích a o našich host families a příběhy z čech. Bylo to prima posezení a pak přišel čas loučení. Tak jsme se objaly s tím, že se uvidíme příští rok. Haha.

Bylo moc super Tannie vidět. Nemůžu uvěřit, že je to skoro rok, co jsme si řekly sbohem na letišti. Uteklo to jako voda. Nevěřila bych, že to bude tak rychle, přitom se to zdá jako včera. Čas letí pořádně rychle, tak by jsme si měli užívat každou chvíli, protože to nikdy nedostaneme zpátky.

Gift from my Host family & my hat

Když jsem byla svém pokoji, najednou na mě děti zaťukaly a malá držela taštičku. Otevřekla jsem taštičku a vytáhla krabičku, kde byl řetízek. Okamžitě jsem se rozbrečela, jak jinak. Já vždycky brečím, protože mě čekal můj poslední den s nima a v LA. Přišlo mi to najednou všechno líto. To loučení bylo smutný. George mě objal a řekl, že Florida bude super, i když to tak nevypadá, že mi moc děkují za všechno, že jsem nejlepší a že jim budu chybět. Píšu to zpětně, protože jsem neměla čas to napsat dřív. Loučila jsem se s nima v neděli a v pondělí odjížděli do Kanady. A dneska středa. Achjo. Tak jsem dětičkám dala pusu a objala je a poděkovala za řetízek. Vždycky mi to připomene tenhle rok, co jsem s nima prožila.

Řetízek


My hat

Potom jsem si nechala od George podepsat čepici, co mi dal s jeho týmem, abych mohla fandit. Napsal mi tam, že jsem nejleší, Love U. Tak to budu mít napamátku.


Ale co se potom stalo bylo, že malej začal strašně brečet a došlo mi , že brečí přímo za dveřma, že se dostal z postele. Začal vylézat ze své postele, jenže tentokrát to nevymyslel a spadnul na zem a rozbil si ret. Teklo mu strašně moc krve miláčkovi. Myslela jsem, že se zbláznin. Takže jsem ho objímala, chudinku, moje celé tričko bylo od krve, dala jsem mu na to studený ručník a když přišla Tiff zpět z laundry room, tak si ho vzala k sobě.

Last day on the beach

Zašla jsem si číst na pláž, abych si užila tu poslední chvíli, trošku se opálila a nabrala energii na loučení. Začala jsem číst novou knížku od Nikolase Sparkse. Ponořila jsem se do čtení, rozvalená na dece, oblokepna mořem a zvukem vln. Byl to relax k nezaplacení, i když jsem věděla, že mě čeká můj poslední den a já si ho chtěla nejvíc užít.



Tuhle fotku jsem vyfotila ve svůj skoro poslední den na znamení, že tenhle rok bude pořád v mém srdci a v mých myšlenkách, že nikdy na svoje dvojčátka nezapomenu. Že budu pořád vzpomínat, jak úžasný rok pro mě připravili, i když jsme měli pár nedorozumění, ale já si budu pamatovat jen to nejlepší. Vždycky v mém srdci.


My last day with twins

Můj poslední den byl super. Ráno jsem s dětma vstala jako vždycky. Dala si s nima káfu, odpočívala u televize a potom je připravila na výlet. Šli jsme na tu naší akci, kam jsem vzala Tannie a Janču, protože to bylo až do pondělí. Prošli jsme si všechny stánky a potom šli na atrakce.

Šli jsme na největší klouzačku dvakrát, dětem se to moc líbilo, stříleli jsme z pistole a vhyrály plyšáka a posadili jsme děti na helikoptéru. Potom jsme zašli na točící koloč, což byla největší sranda a museli jsme jít na brach - což není ani snídaně, ani oběd, ale něco mezi (časově to nepasuje ani do jednoho, protože je to pozdě na snídani a brzo na oběd). Potkali jsme se s prarodiči a sestrou od Host dada a její rodinou. Objednali jsme si jídlo. Šli jsme si sednou do restaurace, kde byli hodně hokejový fanoušci, takže se tam s Georgem fotili a on podepisoval papíry a taky dres a fotil se s vlastníkem a jeho dětmi. Musim říct, že lidi byli moc milý. Taky nám na očet podniku dali ochutnat koláč, co pekla vlastníkova matka. Děti byli hodní, ani moc nezlomili. Já se potom rozloučila s prarodičema a tetkou a jela domů.

Chvíli si hrála s dětma a potom je dala spát na nap. Dala si další kafe a dívala se na televizi. Potom jsme si s host mom pustily film Ted a dívaly jsme se společně. Bylo to moc fajn. Potom se k nám přidal táta. Ten film je fakt stupidní, ale já se nasmála.

Když byl čas vzbudit děti, tak jsem si všechno připravila a šla s nima na houpačky, kžyd potom přišel táta a vzal malou do oceánu a my s malým se na ně koukali z břehu. Ani já a hlavně malej posera, jsme do té studené vody nechtěli ani za nic. Já si s dětičkama udělala moje poslední fotky.



Potom jsme se zastavili pro večeři a šli zpátky. Všichni jsme se společně najedli a uložili děti spát a HM šla do sprchy a my si s tátou sedli k televizi a dívali jsme se na jokers, kdy jsme se smáli strašně moc. To je parta kamarádů, kteří vymýšlejí různé hlouposti, třeba si říkají různé věci, které ten druhý musí opakovat na hlas na veřejnosti. Je to strašně vtipný.

Tady máte top 20 nejvtipnějších momentů z Jokers. Myslím, že by jste se na to měli podívat. Fakt jsem se pobavila.


K večeru jsme jeli k prarodicům se rozloučit a já hlavně chtěla říct sbohem Ramisovi a táta musel jít vyměnit auta, aby druhý den mohli dát všechna zavazadla do auta a odjet. Tak jsem se rozloučila a doma jsme si dali zmrzlinu a šlo se spát.

Další den jsem vstala, i když jsem nemusela. Udělala si kafe a pro Tiff taky a užívala si poslední hodinu. Potom jsem jim pomohla obléci děti a nanosit věci do auta a už mi nezbylo nic jiného než jim mávat a byli fuč.

A co čeká mě ?!! Las Vegas na 3 týdny - ale to bude další článek.

Děkuji všem za vaší podpodu a přízeň.
Good luck.
Take care.
xx
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Denisa Denisa | 5. september 2013 at 9:57 | React

Neuvěřitelné, jak ti to uteklo! Super článek. Už jsem se na něj těšila dlouhou dobu. :)A ten odkaz na Jokers je skvělý. Fakt jsem se nasmála a už vím, na co budu koukat v USA až za měsíc konečně přiletím! :D

2 Wendy Wendy | 6. september 2013 at 5:08 | React

[1]:  Utika to,jako voda. Pockej,priletis a zacne ti to utikat hned po prejezdu. Uzivej si kazdou chvili. Fakt to leti.

Preji ti hodne stesti. Cetla jsem,ze jsi nasla rodinu a priletis. Doufam,ze se budes MIT skvele a budes pridavat tvoje clanky. Drzim palce.

A jokers je nejlepsi show. Strasne moc jsem se nasmala. Fakt maji hodne dobry dily. Tak si to uzij az zapnes USA TV.

Break a leg. :)) diky,ze ctes moje clanky :)

3 Denisa Denisa | 6. september 2013 at 9:10 | React

To věřím! A i ten půlrok, který se v březnu, když jsem přijela z UK zdál nekonečný je pryč.. Užívám si to ještě doma, kdo ví kdy se tu zase podívám. :)

Díky moc, doufám, že bude všechno v pohodě. Také přeju hodně štěstí u nové rodinky. :)

4 Wendy Wendy | Email | 13. september 2013 at 6:45 | React

[3]: Leti to vsechno jako voda. Thats for sure !! :) Uzivej uzivej. Ja treba si ted rikam, touhle dobou pred rokem jsem tohle a tohle. Neverila bych, ze uz je to skoro rok. :)

Tak si uzivej posledni dny jak nejvic muzes, protoze tady to bude uplne jiny.

Preju ti hodne stesti, doufam, ze se ti tu bude libit :)

Break a leg !!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement