Going to NEW YORK !!!

27. november 2013 at 6:49 |  16th Month



Ahojte,

tak se zase ozývám, abych informovala všechny, které zajímá, co se mnou bude. Radostně můžu oznámit, že NEJEDU domů. Upřímně si myslim, že tenhle rematch byl pro mě o něco lehčí, než minulý rok. Už jen z toho důvodu, že předtím jsem v US byla jen měsíc, tak se člověk bojí, protože nic neviděl, nezažil a musí zpět. Také jsem tam na vše byla sama, přestože jsme měla své nejlepší kamarádky "kolem" sebe (i když jen prostřednictvím fb). Tentokrát jsem tu byla už rok, obklopena svojí rodinou, kde vládla pohoda a klídek a navíc, opustila jsem rodinu na Floridě. Takže všechno dohromady. Nebylo to tak strasující, jako tehdy. Přestože jsem nechtěla domů, určitě bych se s tím smířila lépe, než předešlý rok.

Mnoho lidí si myslí, že to máme pod kontrolou, jenže pravda je jindě. My nevíme, kdo si nás vybere, či kontaktuje, takže čekáte a doufáte, kontrolujete meil, jestli se tam náhodou neozve nějaká rodina. Je to docela stresující. Záleží na rodinách, které se Vám objeví na profilu. Pokud máte z čeho vybírat, je to jednodušší, pokud ne, buď si musíte vybrat a nebo čekat, zda přijde ta "nej". Je to težký poradit, co dělat.

Asi není ani střední cesta. Když si zrekapituluju své, tak moje první rodina (Boston), mluvili jsme jednou a byl match, a po měsíci jsem utíkala pryč. S LA rodinou jsem mluvila také jednou a prostě jsem se zamilovala a nic lepšího se mi za první rok nemohlo stát. Potom jsem měla extension a s Floridou jsem mluvila několik dní a jak to dopadlo ?!! To asi každý musí cítit sám. Každý si musí říct, jdu do toho. Je to RISK !! Vy nevíte, ke komu jdete a co se bude dít. Přestože s rodinou můžete mluvit několikrát, můžete je poznat, ale jakmile s nima začnete žít, poznáteje úplně z jiné stránky. Takže to člověk musí risknout, buť to vyjde a vy budete šťastní a a nebo dostanete další příležitost a zkusíte to někde jinde.


Takže jsem ve čtvrtek čekala na vlak a asi nikdy jsem nebyla šťastnější. Já byla tak ráda, že se tam nemusim vracet. Ať už se mělo stát cokoli, cítila jsem úlevu. Takže jsem se ve vlaku usadila, dala sluchátka do učí, pustila muziku a užívala si tu svobodu. Vedle mě seděla holčina, trošku starší, možná kolem 30ti, ptala se mě odkud jsem a s překvapením jsem zjistila, že její otec je čech. Povídaly jsme si celou cestu, nějakých 5 hodin. Moc příjemná holka. Probraly jsme snad úplně všechno. Cesta utelka pěkně rychle, když máte vedle někoho, s kým udržujete konverzaci. Teta už na mě čekala na nádraží. Měla jsem neskutečnou radost, že jí vidím. Vzali jsme moje kufry, protože jsem nakonec vzala úplně všechno, velikánský kufr a dva carry on kufříky. Dělaly jsme si srandu. Teta mi říkala, že mám nahoře šampon a já jí odpověděla, že já mám v zavazadlech svůj. Haha. Jak to ten osud pěkně poskládá.


Večer ve čtvrtek jsem se mrkla na email a už jsem tam měla, že mě dali online. Ozvala se mi jedna rodina z New Jersey, dvě děti, holčička 4roky a chlapeček 1 a byli to indové. Mluvili jsme spolu na skype. Přišli mi moc milí, ptali se na situaci, kterou teď mám, na moje zkušenosti a tak. Pak se ptali, jestli mám nějaké otázky. Řekla jsem jim, že většinou jeden skype je na seznámení, na představení, ať víme s kým mluvíme, že druhý už by měl být o povinostech a schedule a další. Souhlasil. Nakonec nic nenapsali. Mě je to v podstatě jedno. Jen mi to něpřijde slušné. Mají napsat, nejsi náše adeptka, bla bla bla, ale napsat něco. Představila jsem si holky, které na ten email netrpělivě čekají a on nikdy nepřijde, ať už pozitivní nebo naopak. Co by jim to udělalo ?!!! Potom se mi ozvala další rodina, v postatě mi přišel email, že mají zájem o interview. Psala jsem jim email a ani neodpověděli. Rodina z North Caroliny, tři děti, chlapeček 4roky a měl downow syndrom, a twins 2roky. Stejně bych k nim nešla. Už jen z důvodu, že nejsem žádný odborník. Ale zase, mohli odpovědět.


No a dneska jsme s tetou šly nakupovat a já dostala voicmail. Poslechla jsem si ho a volala mi Cheryl, že by se mnou ráda mluvila. Ať jí zavolám, až dostanu příležitost. Volala jsem zpět a ozvala se mi moc milá ženská. Měla opravdu příjemný hlas a potom jsem i zjistila, jak krásná je. Povídaly jsme si tam. Probíhá to úplně stejně. Ptala se mě na zkušenosti, na mojí situaci a kde jsem. A povídala mi o její rodině a jestli se potom spolu sejdeme na skype. Mají tři děti, dva kluky 11,8 a holčičku 5let. Bydlí asi 40 min od NY. Asi za hodinu a půl jsme se sešli všichni na skype, taŤka, mamka a dva kluci. Holčička byla na tancování. Říkali mi, jaký dělají sporty a podobně. Rodina se mi líbila. Je jiná než moje LA, jiný věk dětí, tak mě napadlo, že možná to je ten klíč k tomu, aby to fungovalo, protože já je nemůžu srovnávat s twins, kdežto Floridu jsem srovnávala v jednou kuse.

Takže jsme spolu matchovali. Byl to pořádný fofr. My jsme spolu mluvili ještě jednou a pak už další skype a potrvdili jsme match. Říkala jsem si, že nemám tolik času, abych to natahovala. Rodina se mi líbila, měla jsem pozitivní první dojem, na čem záleží. Proběhlo mi hlavou, že pokud to má fungovat, tak bude, i když spolu mluvíte jednou nebo měsíc. Prostě to tam je. A je na šase riskovat, stejně jako několikrát předtím. Vždycky se můžu vrátit domů. Haha. Ukázali mi dům, provedli mě tam. Tak uvidíme, jak to bude vypadat. Doufám, že jsem našla svojí konečkou stanici.

Ještě do toho mi přišel email, že se mi ozvala další rodina, dokonce mi nechávali voicemail. Rodina, tří děti, kluk 3, a dvojčata, holka a kluk 2 roky. Jenže já už jim napsala jen meil, že už jsem svou rodinu našla, tak jim přeju hodně štěstí v hledání au pair a šťastné díkuvzdání.

Odlétám v pátek, jak bylo původně v plánu, kdy jsme se měla vracet do Orlanda. Díky bohu, že se nevracim. Jsem docela natěšená, jak to skončí. Určitě napíšu článek, jak se tam věci vyvíjí.

Každopádně se tu mám strašně v pohodě. Lenošíme s tetou, jíme, přijde mi, že si budu muset objednat jedno sedadlo na víc, protože se do normálního sedadla nenacpu, jak moc se tu přežírám, svátky, jak jinak. Haha. Koukáme na televizi, každý den nám něco dávají. Pekly jsme cukrový a dokonce mě učila i vařit. Haha. Byly jsme nakupovat a ještě půjdeme. Moje teta je zlatíčko. Jsem jí vděčná za to, že mě u sebe nechala, i přesto, že nevěděla, kdy odjedu a kam. Je zlatá !!

Těším se na díkuvzdání. Už jsme si objednali krocana, kterého vyzvedneme ve čtvrtek. A máme další sladkosti. Páni. To abych začala chodit do gym, protože jinak se domů vrátím jako ta největší koule. Bože !!!! Hahaha.

Tak jsem Vám to v rychlosti chtěla dát vědět, aby jste měli menší představu, co se se mnou děje. Ti, co mám na fb, to už ví.

Mějte krásné svátky (USA) ... a vy všichni ostatní, přeji hodně štěstí.

Good night.

Take care,

xoxoxo






 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement