March 2014

March / Brezen

20. march 2014 at 20:21 17th Month




Asi prvni, co bych mela zminit je, ze jsem nejela do Washingtonu. Zmenila jsem na posledni chvili plany. Z osodnich duvodu jsem vylet neuskutecnila. Nemela jsem naladu si delat vylet na vikend, tak jsem to presunula na kveten. Bude i lepsi, teplejsi pocasi, takze se to i hodi. Mame tu porad zimu. Uz se otepluje a konecnce zacne jaro. Sviti nam tu slunicko, prestoze rana jsou mraziva. Jupiiiii.

Za 4 tu budu rok a pul, takze uz jen pul roku do konce meho zivota tady. Dokonce uz zacinaji konverzace na tema, odchod, nova au pair ci zustat apod. Myslim si, ze je jeste hodne casu se timhle zabyvat, ale z osobnich zkusenosti vim, ze cas leti jako blazen a ani se nenadeju a zbyvaji mi tu 4 mesice, 2 mesice a pak nakonec 2 dny. Proto bych se mela zacit psychicky pripravovat na den, kdy tohle vsechno bude realita. Vzdyt uz je duben za rohem. Jak neuveritelny to je? Skoro pred rokem jsem mela 21 narozeniny, ted uz mi tahne na 22 (jasny, starsi rocniky si reknou, co blazni, mladice, ale ja jsem z toho vyrizena.haha), skoro pred rokem jsem byla navstivit moji tetu v SC. A v zari to bude dalsi rok, co jsem tam byla v listopadu. Fakt !! Nevim, kam ten cas utika. Vzdyt uz to bude jen 6 mesicu tady. To je strasne malo. Holky rikaly, ze druhy rok utika jeste rychleji nez ten prvni a ja jim neverila. Spis nechtela, haha. Nechapejte me spatne, strasne se tesim domu. Az vsechny uvidim a obejmu. A jak si s mamkou budeme delat pohodu a vynahrazovat si ten cas, ktery jsme spolu netravily. Jenze, kdyz potom ctu ty statusy holek, ktere jsou uz delsi dobu doma, je mi do place. Jak moc se jim styska po tom, co mely tady. Par mesicu mi to prijde jako dovolena, na kterou jsem prijela po dvou letech, kdy jsem v CR nebyla, jenze co pak? Pak mi to trkne? Ze uz se sem nevratim zpet, jako to bylo poprve, co jsem prijela? Budu si muset najit neco, co delat, nebo nevim, jak to ty holky delaji! Mozna to taky zvelicuju a nebude to tak strasny, jak si predstavuju.

Navic se mnou mluvil hd. Bavili jsme se o kamerach a tak. Nevim, jak jsme se k tomu dostali, ale bavili jsme se, jak je jejich davna chuva okradla. Nebo si to babicka mysli. Ztratila zlaty retizek a naramek, nebo ho nemohla najit v jeji sperkovnici, kdyz zili s moji hf. Kazdopadne jsem mu rekla, ze hodne rodin ma kamery, jako moje LA rodinka, ze si to muzou zkontrolovat na mobilu. Ze nevi, co jim prijde do domu, jako to nevedeli se mnou. A on na me, ze to za chvili poznas, co je kdo za cloveka, a ze by bylo stejne nejlepsi, abych jela domu na dva mesice. Se videt s rodinou a prateli a vratit se zpet. Ze mi zaplati letenku zpatky, a ze me tu bude i sponzorovat, jen at se vratim. Ze mi klidne zaplati cesty domu na Vanoce, jenom at se vratim za nima. Musim vam rict, ze mi to udelalo strasnou radost, jak moc me tu chteji mit. Zahralo to. O to hur, se mi od nich bude odchazet. I nejstarsi rekl, jen at jedu a pak se hned vratim. Prej, jed do jizni afriky, domu a pak se vrat. Z meho pohledu hned zjistil, ze me nezaradil na spravne misto, tak se hned omlouval, ze si to popletl. Hahaha. A HD mi rekl, ze to je jeste malo, tohle, ze se mam tesit, az se do me pusti hm, deti a prarodice. Ze to teprve bude party. Haha. Jsou zlati, fakt. Mam stesti, ze jsem u nich mohla byt. Moc si jich vazim. Premyslim nad tim kudy chodim. Pisu si seznamy a jsem z toho na palici. Spis me stve, ze uz mi je, kolik mi je a ja budu dalsi 3 roky au pair? To je preci 5 let, kdy bych se mohla pomalu posouvat jinam. Uz mi bude taky dost, kdy chce clovek mit uz to svoje. Nebavi me se porad s nekym loucit, dovolovat se a byt tu proste na navsteve. UZ to tu opakuju porad dokola. Kazdy mi rika, jak super prilezitost to je. A ja vidim jejich pointu, jenze, ja nevim, co mam delat. Jde o to, ze i kdyz mam volno, nebo deti nemaji skolu, ja musim mlcet a proste jim vyhovet. Prestoze mi to nedela problem, ale pokud bych to vzala, sla by stranou moje skola i muj osobni zivot a uprimne, my tu tolik toho osobniho zivota stejne nemame. Nerikam, ze vsechny, ale vetsina. Kdyz ma clovek normalni praci, muze odmitnout a nejit, kdyz uz na to prijde. Abych byla uprimna, hodne pozitiva prevlada na strane tady zustat u nich. Budu mit hodne zajimave mesice tady. A jakmile se 100 % rozhodnu a zacne se hledat au pairka, pak uz to neznenim. Tohle asi potrebuju. Jsem fakt strasna. Haha. HD rekl na to, ze jsem mu rekla, kdyz uz tu bude nova au pairka tak uz se stejne neda nic zmenit a on, tak se ji zbavime. Haha. Je skvelej. Navic hodne, co mi prevlada na seznamu je to, ze jsem byla strasne daleko od domova a hlavne jsme si prosli opravdu smutnymi momenty a me uz se tim nechce prochazet znova. Nebyt schopna priletet domu na par dnu, abych mohla byt se svymi nejblizsimi. To je asi muj bod 1, na seznamu, jet domu.

Ten kdo je doma s rodici a preje si vypadnout nevi, jak tezky to je. Ja to taky netusila. :( Cist zpravy od svym pribuznych, ze se neco deje a nebyt schopni sednout na letadlo a byt s nima, kdyz si prochazeji tim nejhorsim. Nemam ve zvyku si stezovat a nebo bebickovat, tak si svoje smutne udalosti necham pro sebe, ale prosla jsem si opravdu tezkymi chvilemi, nebo spis, ti, co mi doma zustali. Rika se, ze kdyz chces neco ziskat, musis neco obetovat. A ja za svuj sen obetovala to nejvetsi. Za to, prijet sem a plnit si, co jsem si vysnila, mi vzalo neco, co si asi jen tak neodpustim. Bude me to strasit. Prestoze vim, ze jsem nic udelat nemohla. Clovek tu ma smlouvu a zavazky a stejne bych tim nic nezmenila, kdybych prijela. Jen mi ten zivot nekdy prijde nespravedlivy, ale kazdy ma sve. Nekdo se musi rozejit se svoji polovickou, aby si splnil sen, nekdo ztrati sveho blizkeho, protoze smrt neceka, nekdo sam onemocni zavaznou nemoci. Pribehy se tu siri. Na kazdyho neco ceka. Jen je to hrozny. Ta bezmoc. Proto tohle asi vyhraje nad mim rozhodovanim. Ty moje clanky se porad opakujou, uz abych to mela v hlave srovnane a mohla mluvit na jistotu. Ti, co byli, jsou a nebo budou ve stejne ci podobne situaci, mi rozumi. Je to jedno stejne tema za druhym. Porad dokola.

Mate nekdy pocit, ze nevite, kam se vas zivot ubira? Kam se vydat? Co vubec delat dal? NA chvili jste se zastavili, otocili se zpet a podivali se, na cestu, jakou jste usli. Co vsechno jste dokazali a presto Vam to neprijde dost. Chcete vic. Jenze potom se podivate dopredu, ale nemate zadny plan. Najednou vas popadne pocit bezpoci, strachu a nejistoty. Nevite, jaky dalsi krok udelat. Nenahani Vam to strach? Ja jsem tak nejak typ cloveka, co musi mit ten seznam. Hezky pred sebou, abych vedela, co je muj dalsi krok. Po zakladce to byla stredni a jako top, byla maturita. Tu jsem prosla a uz jsem mela na svem seznamu Ameriku. Ta mi zabrala dva roky zivota a muj seznam se porad plni sny a moznostmi, co dal. Jenze nic neni rozhodnuto. Je to jedna otevrena kniha. Coz me na jednu stranu desi, protoze, kdo vi, co bude za pul roku, za rok. Kde budu? CO budu delat? Vzdycky jsem mela plan. Verim, ze ne vsichni se dokazou vzit do podobnych pocitu. Znam lidi, kteri se jen nechavaji unaset proudem a cekaji, co prijde. Jen me zajimalo, jestli podobne pocity proziva vic lidi. Clovek se diva na kalendar a dny se krati a prijde chvile, kdy uz nebudu mit tu jistotu "prace, bydleni, jidla" a dalsi veci, ktere byly moji jistotou na dva roky. Prestoze jsem zazila chvile, kdy se mi ta jistota trosku zkomplikovala rematchi. Prestoze si clovek porad rika, mam jeste sanci, nepojedu domu, vse se vyresi, takovy ten vnitrni hlas. Myslim, ze za me mluvi tenhle hlas, ktery ma pocit, ze mu ujizdi vlak.

Party in NEW YORK CITY


Uplna nahoda, kdy jsem narazila na svoji kamaradku Sarah. Sla jsem vyzvednou kluka do skoly a pri parkovani, hned vedle me zastavilo zname auto. Zacala jsem automaticky mavat s myslenkou, ze ta holcina uvnitr si bude rikat, jaky blazen to jsem. Nakonec to byla Sarah. Jaka nahoda, ze na sebe narazime prave tam. No a hned ve vnitr jsem narazila na svoji druhou kamaradku Saara. Domluvili jsme se, ze neco podnikneme.
V sobotu, 8.3., jsem s kamaradkama misto Washingtonu, jela do city. Bylo nas asi 7. Super, Super, Super. Uplne jsem prisla na jine myslenky. Sesly jsme se kolem jedne. Vyzvedla jsem Saaru, holcinu z Finska, a jely jsme na vlak. Zacaly jsme v aute zpivat "let it go" z filmu Frozen. Pohadka od Disney. Vsechny holcicky to ted zpivaji, uplne posedlost. Vsechny jsme se sesly na nadrazi, protoze kazda z nas prijela jinym smerem. Prosly jsme si NYC, ten pohled me asi neomrzi. Ale to uz jsem nekolikrat zminovala.Zasly jsme na bruch (neni to ani snidane ani obed, ale mezi). Byla to takova akce. Poradne jsme se najedly a pokecaly. Hrala tam hudba.




NYC je proste misto, ktere nikdy nespi a navic, tam muzes jit do baru, tancovat a uzivat si, v jakou koli denni dobu. To se jentak nekde nestane. Lidi jsou poradne busy, takze si vybiraji tyhle brunche, kdy se naji, posedi s kamarady a potom si k veceru jdou za tancovat a dat si par drinku a vecer jdou do dalsiho baru, kde pari do rana a jdou do prace a vsechno se deje dalsi den znova. Musim vam rict, ze jsem ve vlaku byla uplne vyrizena. Haha. S holkama jsme si to poradne uzily, tancovaly jsme, daly jsme si par drinku. Ja nakonec nepila, protoze jsem ridila. Nejvic jsem se nasmala, kdyz jsme si se Saarou chteli udelat fotku. Projizdime si fotky v mobilu, jednu za druhou, vsechny stejny a najednou jsme tam objevily tohle.


Proste nejakej kluk se k nam pridal na fotku. Pobavilo me to, kdyz na nas najednou vyskocila takova fotka, kde byl cizi kluk. LOL.







S kamaradkou nas bolely nohy, tak jsem si rekly, ze si sundame boty a pujdeme bosy. Lidi se tu ani neotoci, ze by to bylo divny. Uplne normalni tady. LOL.


Takze jak se pari v NYC, normalne ja za cely vecer utratila jen $1.50 a to jeste za kafe ve Starbucks.. Hahaha. Holky to maji proste jednodussi, navic v takovym meste jako je NYC. Vubec netusim, jak to je v jinych mestech. Taky zalezi, kdy se rozhodnete jit, v jakou denni hodinu a kam. Holky si tohle vsechno prosly, vetsina uz konci jejich druhy rok, takze nas novacky provedly. Jelikoz znali jmeno promoterky v jenom baru, dostaly jsme se tam uplne v pohode. A dalsi slavila narozeniny. Bylo to super.

Taxes /Dane


A uz jsem zaplatla dane a myslela jsem, ze mi pukne srdce, doslova. Celych $630, to je neskutecny. haha. Na jednou. Uplne to boli, kdyz Vam to strhnou z vaseho uctu. Strasny. haha. Kazdopadne jsem ani neuvazovala o moznosti neplatit. Kdyz se to rozpocita, vychazi to na nejakych $12 za tyden, coz neni tak strasny, kdyz si vezmete, za co to tu holky utraceji. Urcite bych to taky rada utratila nez to dat jim, ale prece. Vychazi to min jak $1 za den. Spis to boli to videt takhle vsechno dohromady. Kazdopadne, kazdy by mel platit dane. Rozpoutala se konverzace na skupine. Pocitam, ze to z Vas vetsina cetla. Nechci tu byt za pani moralku. Je to kazdyho vec a je mi uplne jedno, kdo, co dela. Jestli to nekdo nechce platit, at to neplati. Ale prijde mi smesny se branit tim, ze to nekolika holkam proslo, ze ta neplatila a v pohode, normalne jsem prijela na turisticky a nebo tu uz nekolik let studuje a nikdo na ni neprisel a tak to taky nebudu platit. To je fakt hloupy. Ja se tohodle bojim. Vsude se muzete docist, jake jsou nasledky, kdyz neplatite dane. Naskacou vam tam procenta za kazdy mesic, co neplatite. A pocitam, ze se Vam neozvou hned po vyprseni platnosti, ale pekne az tam ty nuly naskacou. Aby z toho neco meli. Urcite na VAs neprijdou za rok, ale co za takovych 10 let? Kdy Vam prijde obalka, ze jste z toho a toho roku, co jste byli au pair, nezaplatili dane a mate tam taky vysoky penale, ze si to hned pujdete hodit. 30% procent za mesic, sileny !! Koukala jsem na serial REBA, zaslouzila matka v cr tusim, kdy jeji ex manzel udelal nejaky podvod na IRS, coz je servise, ktery se stara o dane, si ho zavolali na pohovor. A diky jeho soucastny zene, coz bylo hrozny vtipny, prisli, ze udelali podvod. Jeho soucastnou zenu pozvali na kafe a ona prej, za ty penize, co vam dluzime, by jsme meli to kafe dat vam. No a prisel jim dopis, ze dluzi $75 000. Uplne sila. A myslim si, ze to bylo zalozeny na pravde. Moje babicka rikavala, ze jediny, co je jisty, je smrt a dane. Za neplaceni dani se jde do vezeni. Taky jsou tu pribehy, kdy holky otocili na letisti a poslali zpet, ze neplatily dane. Nevim, co je na tom pravdy. Ale vim, ze, prestoze jejich system nemusi byt dokonaly, nekde nas maji zaznamenany, ze tu jsme. Holky, co si zaridili SSN (social security number), to maji horsi, protoze jsou uplne v systemu. Tohle cislo musis zadavat do prihlasky. ALe kazdopadne nas maji v systemu. To, ze to nevi ted, neznamena, ze nebudou casem. Jejich system neoblneme. Nejde o jednu holku, co nezaplatila dane, ale o vsechny. Za dva roky je to nejakych tisic dolaru za jednu holku. Ty penizky hezky naskacou nahoru a oni je budou chtit. A je jedno, ze si myslime, jak je to nespravedlivy je platit. Radsi budu mit cisty svedomi, nez se desit, ze to jednou prijde. Za par let si ani nevzpomenu, kolik jsem platila. Navic, dane tu jsou a budou. A platit by je kazdy mel. Ale je to na vas.

Platila jsem to online, kdyby to nekoho zajimalo. Tady je odkaz. Vyberete credit/debit card, a potom prvni moznost, nejaky $2.75, co si strhava banka za prevod ci co, a vypisete tam vase udaje. Jmeno, cislo kreditky, SSN a tak. No a penize se vam strhnou. Potom si vytisknete potvrzeni, ktere date do obalky s vasim vyplnenym formularem. Formular, ktery musite vyplnit je 1040 NR-EZ kdyby jste nevedeli.




Kazdopadne, ti co potrebujou, si muzou najet na skupinu. Tam je vsechno. :)

Jeste neco na pobaveni. Mala delala ukol do skoly a mela nakreslit obrazky na pismeno W. Samozrejme, ze musela namalovat Wendy, tedy me a nezapomnela ani na moje boobies (prsa), haha. No, ohodnotte to sami..


Jinak se nic nedeje. Zacalo se oteplovat. Dneska je prvni jarni den. Hura. Uz snad nebude snezet. LOL. Po letosni zime nevim nevim. haha. Hodne se Ucim, hlavne gramatiku, coz mi bere hodne casu. Chystam se do posilky. No a za 4 dny uz jsem tu rok a pul. LOL. Prvni fotka je s rodici, coz znamena, ze za pul roku je uvidim a druha jsou moje deti, coz znamena, ze uz mam jen pul roku s nima.



A HD me dneska strasne pobavil. Holcina prisla ze skoly s cislem od sveho spoluzaka Chrise. A strasne mu chtela zavolat. Tak hd to cislo vytocil a jakmile nekdo zacal mluvit, tak to dal maly. No a ta mlcela. Tak si to tata vzal zpatky a zacal ukazovat, at si to vezmu. Vzala jsem si to do ruku a rekla jsem mu, ze mala chce playdate s Chrisem a nakonec spolu mluvili oni dva. No a, ze si domluvi playdate. A mala, ze to da tatovi a on, nene, dej to Wendy a ja na ni, dej to tatovi. A mala sla k tatovi s tim telefonem a on zacal utikat. Mala ho zacala honit okolo kuchyne a nakonec jsem si to musela vzit ja. Domluvili jsme se, ze jim udelame playdate, ale v jaky den. No a ja panovi rekla, ze s nim chce mluvit nas tata. Hahaha. Tak nakonec s nim mluvil. Potom maly rika, ze chce, aby sel Chris k nam, ze je moc mala jit ke klukovi domu. A ze at si nehrajou na doktora. A prej, jeste neco, jakou ma barvu? A mala, ze bilou a tata, uff, tvuj bracha by te jinak nedal, vid Bennny a kluk se otocil a rika "Muzu dostat jeste kukurici?" A tata, tebe to vubec nezajima a on, ze ne, ze by byl rad, kdyby se uz rovnou vzali a on mel od ni klid. No, sranda. Fakt.

Preji vsem krasny den.
Uzijte si prichazejiciho jara.

Take Care, xoxo