Niagara Falls - Vodopady

25. july 2014 at 4:16 |  23rd Month


Muj posledni vylet, ktery jsem v Americe udelala - Niagarske Vodopady. Pripravovaly jsme se pres mesic. Puvodne jsem planovala jet s nekym jinym, jenze se vyskytl problem - me vizum. Nebyla jsem si jista, zda me pusti zpet do USA, pokud prejedeme hranice do Kanady. Volala jsem na imigracni, kde mi bylo receno, ze mi nemuzou nic zarucit, ze zalezi na koho narazim, ale ze by me rozhodne mohli drzet stranou a prozkoumavat me, predtim nez me pusti zpet, protoze jde o me posledni dva mesice. Nechtela jsem to riskovat.

V patek jsme se s moji kamaradkou Cory sesli na Manhattanu na Penn Station (tam prijedeme vzdy z Long Islandu), a protoze moje spoluzacka ze stredni bydli na druhe strane nez my, museli jsme na Grand Central, vzit si vlak do Scarsdale a za pul hodiny byt u ni. Dorazily jsme asi kolem pul 11. Bylo super ji po tak dlouhe videt, mame spolecnou historii, jako sezeni za sebou (sedela primo za mnou) po tri roky, sdilely jsme spolecne vetsinu predmetu, kecaly kazdou hodinu a prestavku, tancovaly na maturaku a jeste vic, maturovaly ve stejny den, primo za sebou. Je to jako domov, kdyz tu vidite nekoho z tak daleka a sdilite tolik vzpominek. Jeste k tomu si pamatovala, jak moje naglictina vypadala na zacatku gymplu a jak daleko sem dosla dnes. Katie nas vyzvedla na nadrazi a jely jsme k ni. Ustala nam v prizemi, to bylo strasne zlate. Pokecaly jsme asi do pul 2 a musely jit spat, protoze brzy vstavaly. S Cory jsme spaly spolecne a byla nam strasna zima. Tak jsem zacaly vymyslet, co delat, jestli zmenit termostat, coz jsme se baly, ze by to mohlo ovlivnit ty dalsi v dome (coz neni caste, vetsinou kazde patro ma sve, ale setkala jsem se i jen s jednim), tak jsme prochazely vsim, kde by se mohly nachazet nejake dalsi deky. Pouzily jsme rucniku, dve male deky, nasi puvodni deku a stan pro deti. Musely jsme se u toho i vyfotit. Nasla jsem kostym pro deti, tak se do nej snazila nasoukat. Smaly jsme se peknou dobu a pak usly.



Rano si daly kavu, pripravily vsechny potrebne veci a vyjely si pro bagel a na cestu vyzvednout pritele Kacky., ktery bydlel po ceste. Hodinku to bylo k nemu a dalsich 7, bez zastavek na Niagary. Stravily jsme peknou dobu v aute, tak nam s Cory trosku hrabalo. Dokonce jsme otevreli okna a vystrcily vlasy ven. Moje se dokonce dotykaly i zadniho okna.



Jelikoz jsme si pripravili svacinu, meli jsme i papirove talire, ktere jsme pouzili. Napsali jsme na ne vzkazy typu, "jsi krasny takovy, jaky jsi. Jsi specialni. Usmivej se a nebo rid bezpecne ci priji krasny den." a tak. Vzdy jsme to dali za okno a mavali na lidi. Za hodinu jsme dostaly 100 mavnuti, pak uz jsme to nepocitaly. Dokonce na nas i jedno auto zatroubilo. Strasne jsme se nasmali, protoze nam to prislo krasny, udelat nekomu radost. Lidi se skutecne usmivali a mavali nam zpet a ukazovali palce nahoru. Potom se stalo asi to nejlepsi.




Jedno auto nam napsalo i vzkaz. Byl to mlady kluk, ktery nejprve za nama tancoval, tak jsme tancovali s nim. A kdyz nas predjizdel, napsal na jeho papir "Vitejte v New Yorku", co bylo mile z jeho strany. Napsal nam jich i vic, tak jsme si takhle asi pul hodiny dopisovali. Do konce vyletu jsme z toho meli nejvetsi srandu. Porad jsme se tomu smali a delali si z neho srandu. Neustale nam ukazoval cislo tri na jeho prstech a my nevedeli, co to znamena. Tak jsem se ho zeptali a on, ze je to gangster symbol a my se smali, protoze nevypadal jako gangster! A cely vylet jsme delali tenhle symbol.


Odpocitavali jsme hodiny, ale popravde to uteklo rychle. Sice nas bolel zadek, ale prezili jsme to. Ubytovali jsme se v hotelu, ktery musim rict, byl opravdu povedeny. Bali jsme se, aby to nebyla hruza, kdyz jsme to objednavali online, ale cistoucko, v uzasny lokalite. Blizko Niagar a vsude okolo byly obchudky a restaurace.

Cely den prselo, tak jsme z toho byli tak nejak v rozpacich. Nechteli jsme si to zkazit, tak jsem se rozhodli, ze si to uzijeme. Vyjeli jsme neco malo pred 5 hodinou k vodopadum. Listek na tu nejznamejsi lod, ktera Vas vezme primo az do prostred Vodopadu, jsme si objednali online za $17, aby jsme meli jistotu, ze se dostaneme na palubu. Nejdriv jsme museli najit parkovani, protoze to bylo prelidnene. I pres spatne pocasi tam bylo plno. Nebyl velky slijak, spise mrholeni. Prosli jsme si okoli a mirili si to na lod. Prselo, jak jsem zminila a muz prede mnou mel destnik, tak jsem si tajne pod nej stoupla, abych na me neprselo. Nikdy na to neprisel.


Listky jsme promenily u kabinky, sli na "rozhlednu", kde vidite na Niagary a druhou reku, kde uz zacina Kanada. Zvlastni si predstavit, ze jen prekrocite most a jste v jine zemi, kde se mluvi jinak, Francouzsky a lide maji jinou narodnout.
Kanada

Byli jsme na nejvyssim bodu Ameriky v podstate. Abych to upresnila, hranicni "cara". Sjeli jsme vytah do prizemi a sli s pruvodem. Dostali jsme modre plastenky s nazvem lodi.


TI, co prisli z kanadske strany, meli ruzove a nebo tam pobyhali jeste zlute, coz byli ti, co meli prvni aktivitu cave neboli jeskyni. Ale tam jsme nebyli, tak nevim, jaky to bylo. Schovali jsme si tasky pod bundy a plastenky, teda ja, protoze jsem nechtela mit telefon mokry. Byl by to prusvih. Vypadala jsem jako tehotna, ale nedalo se nic delat. Stoupli jsme si az uplne ke kraji v prizemi. Potom bylo jedno patro, coz bylo zaplnene.



Cekala jsem, ze jsou vodopady vetsi, vyssi. Takze z toho pohledu to byla nuda. Nebyly takovy, jake jsem si je predstavovala. Ale na druhou stranu, je to zazrak prirody a jedno z nejznamejsich mist na svete. Takze to hned slo stranout a ja si uzivala moment. Stejne mi to vzalo dech. Vedet, ze jsem tam byla. Ze si muzu odskrnout to moje predposledni misto na seznamu. I fakt, ze mnoho lidi si takovy vylet dovolit nemuze, at uz financne a hlavne kvuli dalce. Sice to stoji za shlednuti jen jednou, nemyslim si, ze bych se tam vydavala v blizke dobe znova, ale kdo vi. Hodne lidi rika, ze jsou mnohem krasnejsi z Kanadske strany, coz jsem se snazila si predstavit. Jedine mozne vysvetleni je, ze z Kanady jdou videt uplne cele. Z obou stran. Tudiz z te Americke je vidite ze strany, coz muze nazor ovlivnit. Jinak mezi vyletem lodi neni zadny rozdil az na barvu plastenek. Nevedeli jsme, co nas ceka a nikdo nas neupozornoval. Bylo mi receno, ze budeme stejne mokri, tak je jedno, zda prsi ci ne, ale netusila jsem do jake miry. Takze si stojime u kraje, fotime se, natacime videa a mame strasnou srandu. Je sice vetrno, ale u prvnich vodopadu je to pohodicka, dojeli jsme k tem druhym, ktere jsou spojeni s kanadou, vypadalo to tak. A najednou se voda dostala az na lod. Vsichni zacali utikat pod strechu, najednou bylo prazdno. No a my, samozrejme, zustali u brehu, totalne zmokli, museli se schovavat, resenky se nam rozmazali, vlasy promocene, jako by jsme vylezly ze sprchy! Protoze jsme se ocitli uprostred vodopadu, nebylo uniku.




Na ceste z lodi jsme se na lidi usmivali a rikali, ze nemaji vubec zadne poneti, do ceho jdou. Tak jsme jim rekli, at si to uzijou. Musel na nas byt pohled, promoceni od hlavy az k pate. Ale pobavilo nas, ze tam na lodi, hned vedle nas byl klucina, ktery nemel na sobe ANI KAPKU! Nechapali jsme, jak to udelal. Bud se dobre schoval a nebo nevim. Pritom prselo po celou dobu a on jenom v mikine. Asi mel stesti. Vysli jsme si schody nahoru hned vedle vodopadu, udelali fotky a bezeli zpatky k autu, aby jsme sli na veceri. Predtim jsme se zastavili jeste u kraje, kdy koukate dolu na reku. Vecer jsme se tam vratili.



Prosli jsme okoli, ale nenasli nic, kam by jsme sli na veceri. To je docela nevyhoda, jenze chapu, ze nechteji, aby se tam turiste zdrzovali, protoze to muze byt pekne preplnene. Byla tam budova s mezinarodnim jidlem jako China a India a tak. Katie s pritelem chteli do Denny's, ale tam se nechtelo me a Cory. Tak jsem se rozhodli, ze oni si jdou jejich cestou a my svoji. Vyhodila nas v Mekaci. Ja vim, neni to nic zdraveho, ale na druhou stranu levne. Ja ted musim setrit kazdou penny, abych si neco privezla domu. A nechce se mi to utracet za jidlo uplne zbytecne. Navic jsem pekne dlouho nemela Mekac, tak to nevadi takhle jednou za cas. Navic jsme si to s Cory uzily. Ona byla hodne nastvana na svoji host rodinu. Pohadaly se s hm pred tim, nez odjela. Jako jeji hm je vylozene krava, ktera nemela zadny duvod na ni rvat, navic, kdyz ma posledni mesic prace pred odjezdem. Je to smutne, protoze vsechny moje kamaradky jsou uz pryc! Jen dve zbyly, Cory odjizdi za mesic, pak jedu hned ja a ta posledni Jarka tu zustava. S Cory jsme spolu mluvily Anglicko-cesky-nemecky. Ja ji ucila cist cesky a musim rict, ze ji to slo uplne perfektne. Planovala jsem natocit video, ale urcite to udelam. Protoze by ji clovek normalne rozumel, sice ona nema vubec zadne tuseni, co rika, ale snaha se ceni. Ona nema zadny akcent. Kdyz jsem ji poprve poznala, tak jsem nevedela, kam ji zaradit. Poznala jsem hodne Nemek, ale ona ma nejbliz s jeji anglictinou. A ja si snazila vzpomenou na Nemcinu z gymplu. Musim priznat, ze jsem ty slovicka nezapomnela vsechny. Jako barvy a dny a takovy hodne zakladni slovicka. Asi uz bych nedokazala vest konverzaci jako v ajine, ale urcite bych se neztratila a po par tydnech ji pochitila. Uplne me to privedlo na myslenku, ze si zkusim doma pripomenout slovicka a gramatiku ze skoly a treba si vzit nejaky kurzy nebo tak. Urcite se dalsi jazyk hodi. Navic, kdyz uz mam zaklady. A ve skole jsem dokazala vest mensi konverzaci, tak to za pokus stoji. A kdo vi. Anglictina je moje srdceni zalezitost, to je tak krasny jazyk. A ted zpet. Takze jsme si takhle povidali, ucili se cisla a najednou mi nekdo zaklepal na rameno. Otocila jsem se a sedeli za nami dva kluci. Ptali se odkud jsme. Hned jsem z jejich prizvuku poznala, ze jde o Rusaky. Asi mam na Rusaky nejake stesti nebo co. Jejich anglictina nebyla buhvi co. Coz me prekvapilo k prirovnani k doba, jakou tu oba byli. Hned na me ten jeden chtel cislo a nebo fb. Tak jsem mu slusne rekla, ze ani nahodou. Oni potom odesli a my si s kamaradkou z nich delali sradnu. No a potom se sedli s Katie a Tomem, to uz bylo kolem 8 vecer a vyjeli na nocni prohlidku vodopadu.



Lod uz je davno zavrena. Z bezpecnostnich duvodu. Tak se dolu clovek nedostane. Ale nam stacil jen vrsek. Vodopady jsou bareve osvetlene z druhe strany - cervena, modra, zluta a dalsi barvy. Napadlo me, ze by se dal sledovat film z druhe strany, misto svetel. Stejne jako promitani venku. TO by se mi moc libilo. Chvili jsme tam postali. Vyfotily se s pozadim osvetlenych vodopadu, s Kanadou. Prosli si okoli stejne jako za svetla. Vsechno vypada mnohem lepe za tmy. Vic dech berouci a romantictejsi. A byla jsem svetkem, ze kazde mesto, NEW YORK hlavne, vypada za tmy magicky. Jedine, co slysite, je zvuk vody. Dokonce nam tam lidi rikali, ze tu vodu slysi z Kanady z hotelu. Coz je zvlastni, jaky hluk to musi byt. Ale pochopitelne. Pozdeji uz neprselo, tak jsme nemuseli chodit v plastenkach.





Prosli jsme si i Gift shop, kde si koupite ruzne suvenyry. Ja si samozrejne koupila pohled, jako vzdy, do sve sbirky. Potom jsme nasedli do auta a vyjeli do hotelu.




Pred vstupem do auta jsme narazili na maly kramek, kde meli vystavene mince asi ze 60 zemi, dokonce i Ceskou Republiku jsem tam nasla.


Vsichni se vykoupali a dali si Smirnoff, coz je neco jako nase Frisko. Kazdy mel tri lahve. Jelikoz jsme cely den poradne nic nepily, s Cory jsme to vypily jako limonadu a za par minut jsme byly "nalite". Spis teda rozesmate. Porad jsme se necemu smaly. Nasim vlastnim vtipum. Uz by to nebylo vtipne to tu prevypravet. Katie a Tom sli ven kourit a auto bylo zaparkovane pred nasim oknem, tak jsme je "sledovaly". Haha. V podstate ani ne, jen se obcas koukli, kde jsou. A pak jsme je videly na ceste zpet, tak jsme predstirali ze spime. Behaly jsme po pokoji vypnout vsechny svetla a zase zpet do postele. Nakonec jsme se "probudily" a koukali se na stare fotky. To teda musim rict, mi dalo poradnou ranu do zaludku. Jak me ostatni mohli nechat chodit mezi lidi. Muze to byt nejakych 4/5 let zpatky. Clovek az zasne, jak moc se muze zmenit. Nevim, kde bylo v tu dobu zrcadlo. Haha. Takze to me hodne rychle probudilo. Pri dalsi jejich cigarete uz jsme ale vytuhly. Navic jsme meli vsichni vstavat brzo. Se divim, ze me me stare ja nehonilo ve snu! :D


Vstali jsme neco kolem 9te hodine rano. Nesnasim vstavani. Ale nekdy se neda nic delat. Pobalili jsme se a sli dolu si dat kafe. Oni si zase zakourili a jeli jsme na snidani. A nejvetsi vtipek dne. Stojime u pokladny a najednou mi nekdo da ruce pred oci. Me to pochopitelne vydesilo, protoze kdo by to mohl byt 450 kilometru od meho domova? No prece ti Rusaci!! Hned jsme se s Cory zacaly smat, protoze na ceste tam jsem ji rikala, ze moje mamka ma takove rceni, ze za svuj zivot potkas cloveka nejmene dvakrat a ten clovek ma urcitou roli ve tvem zivote. A ona se na me hned otocila a povida, kazdyho cloveka potkas dvakrat, co? To bylo nejvic! Dali jsme si snidani a ze vyrazime do Aquaria se podivat. Jdeme k autu a dalsi vtipna historka. Tom zabouchl klice v aute. Katie nam rekla, ze se auto automaticky zamkne po 30vterinach az minute, takze ty klice lezely na sedacce a mi stali venku. Sli jsme na benzinku, zda nam neporadi nejake misto, kam zavolat. Pani u pokladny nebylo moc velka pomoc, tak jsme zavolala memu dedovi, ktery nam rekl zavolat do pojistovny, nebo na policii, ze kdysi delali to, ze to otevreli jako zlodeji. Pojistovna to nevzala. Policie uz to davno nedela, jen pokud je to emergency , tak jsme museli zavolat zamecnika. No, nakonec Tom nekoho vybral a tak prijel chlapik. Trvalo to takovych 20 sekund. Trosku pritahl dvere, strcil tam zastrcku a potom protahl provaz a otevrel dvere. Koukala jsem jako blazek a hned se ho ptala, jestli nema nejake extra po kapsach, ze by se nam to urcite hodilo. No a my jsme mohly vyjet do vodniho sveta. Nebylo to tak velke, jak jsem si predstavovala, ale mam rada tyhle atrakce. Videli jsme maleho zraloka. Jde z nich strach, i prestoze jsou mrnavy. Ty jejich velikanske tlamy me uplne az desi! A taky fakt, ze jim doroste kazdy zub, o ktery prijdou! Taky jsme videli lachtani show! Normalne bych si je vzala domu! A mazlila se s nima. To je neco uplne rozkosneho. Fakt. Jak delaji ty triky.



Vyjely jsme nekdy kolem pul 2 odpoledne a cekala nas ta nejdelsi cesta v zivote! Sice jsme parktrat zastavili na zachod. Samozrejme, ze jsem se hned musela ztrapnit. Jdu si, povidam si s kamoskou za zady a ani jsem nespozorovala, kam jdu. Najednou na me chlapik zavolal, to nechces videt mlada slecno. Ja se okamzite zarazila a stala jsem na pul cesty na panske zachodky. Kamoska propukla v smich, ja zrudla a omlouvala se. Vsichni okolo se smali a vznikla z toho dalsi story. ALe cesta se strasne vlekla. A to Katie jela pomerne rychle, dokonce i pres limit, ale nestacilo to. Vsichni v nedeli jsou na ceste domu. My si teda po ceste zpivali, jako je One Direction a podobne hity, dokonce nam tam i skocil Frozen. Hahaha. Zazpivali jsme si i Popelku, kdepak ty ptacku hnizdo mas, protoze moji kamaradky COry je to nejoblibenejsi pohadka. Coz me mile potesilo, protoze moje je to cislo jedna ze vsech pohadek a ja se strasne tesim domu na Vanoce. My puvodne planovali vlak v 9.15 a nakonec vzali az za dve hodiny v 11.15. Uteklo nam to jen o 15 minut, vlak v 10.15, takze jsme hodinku cekali v aute. Snazili jsme se to stihnout, protoze to byl posledni vlak v 11.15 a obe musime druhy den pracovat a navic nas vlak domu jel ve 12.15. Ktery nam taky utekl o kousicek, 5 minut! Takze mi ve 12.05 prijely na Grand Central a rozebehly se na vlak. Ja mela dve tazky pres rameno, tak to slo pekne na prd! A ujelo nam to! Musely jsme cekat dalsi hodinu. Takze ja doma skoncila v pul 3 rano a musela byt pred 7 hodinou vzhuru. Nespala poradne dva dny. To je docela sila, a jeste byt desne spokojeny posluchac a pracovnik.

Ale vylet jsem si kazdopadne uzila. I pres vsechny ty nastrahy, jako zabouchle auto, nejdelsi cesta a ty vlaky. Jsem rada, ze jsem videla Vodopady, ze jsem po skoro dvou letech a pul videla svoji spoluzacku, se kterou mam tolik vzpominek. Musim uznat, ze jsme se obe dostaly daleko. Obe jsme i vyrostly, uz nejsme stejna telata. Haha. Hlavne, kdyz clovek nevi, kdy se zase uvidime. Mozna v CR mozna ne. Nikdo nevi, kam nas zivot zavede. Uz se tesim na sve kamarady, po tak dlouhe dobe. Dneska je to presne dva mesice do dne, kdy jsem opustila pred dvema lety moji rodinu. Vedela jsem, ze tato chvile prijde, ale je to stejne neuvetelne. Za dva mesicu touhle dobou budu u sve tety, oslavovat sve dva roky v Americe, ktere utekly jako voda a snit, kde budu za dalsi dva a jak moc se muj zivot zmeni. Za mene nez dva mesice se budu loucit se svou druhou rodinou a privitam jejich novou au pair, ktera je take Ceska. I pres me odmitani si ji vybrali, tak doufam, ze budou mit stesti. Je smutne se s nima loucit, ale uz se nemuzu dockat, az tohle bude u konce a ja budu svobodna!

Bylo mi nedavno receno, teda me mamce, ze jeji dcera vydelava takove prachy v zahranici a ani ji nic poradneho neporidim, jako auto ci tak. Coz me docela nastvalo, protoze kdybych ty prachy mela, tak ji snesu i modre z nebe. Nechapu, kde se tohle v lidech bere. Clovek si tu sice neco vydela, pokud skudli, tak si i neco malo odveze, ale ty penize frci jako blazet. jenom za hotel clovek plani $145 za dva a pokud si clovek chce neco uzit, videt a procestovat, musi ty penize za to i dat. Takze mi verte, ze se tu z nas milionari nestanou. A to maji holky jeste ruzne vydaje. Tak jsem se nad tim usmala a sla dal. Fakt. Clovek ani nema tuseni jak svazujici to je, zit s nekym a nemit svodobu, byt odkazani na ne a take vas tu vlastni, nas veskery cas a podobne. Nemame tu zadne vlastni slovo a ani pomalu osobnost. A to ja to mam jeste v pohode, ale taky tu mam za sebou svy. At si to jdou vsichni zkusit a pak soudit a nebo mit takovyhle reci.

Sesla jsem se s Cory v Tuesday na obed. Je to uterni taco, takze byly strasne slevy. Tak jsme si pochutnaly. Ja ji nakreslila obrazek do jeji pamatecni knihy. Kamaradi ji tam vzdy neco napisi a nebo nakresli. Dokonce jsem se snazila i napsat neco nemecky a cesky.



Jinak se nic zasadniho nedeje. Uz se tesim na svuj vylet po NYC a to bude tak nejak me zavrseni v Americe. Za par tydnu prijde baleni a posilani veci domu, nakupovani darku, zaucovani nove holciny, posledni chvile s kamoskama a prijde louceni. Uz to utece jako voda. Myslim si, ze se urcite neco najde. Ale pro ted to bude asi vse ohledne Niagar. Stalo to za TO!

Preji Vsem krasny zbytek dne.
Uzivejte prazdniny plnymi dousky.
Uzivejte krasneho pocasi.
xoxo
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Kristýna Kristýna | 11. september 2014 at 10:14 | React

Ahoj Vendy, budeš ještě psát články? :-)

2 Wendy Wendy | 13. september 2014 at 19:58 | React

[1]: Ahoj Kristy, moc se omlouvam za dlouhe spozdeni, ale bylo toho tolik. Ze jsem se nezastavila. Clanek mam rozepsany uz asi mesic a pul a nenasla jsem si minutku, kdy ho dopsat. Ale chystam se na to. Doufam, ze do konce pristiho tydne to budu mit vse dopsane. Chvili si pobudu doma a urcite budu pokracovat psat na sve dalsi ceste. Dekuji za podporu a clanek uz je na ceste :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement