10th Month

What's going on lately

24. july 2013 at 1:26

Ahojte všichni moji čtenáři,

takže bych Vám měla stručně, což není moc v mém zvyku, jak jsem zjistila, popsat, co se tu poslední dny děje. V první řadě bych začala něčím, co mi vyrazilo dech, ve špatném slova smylu a co si myslím, že je nejdůležitější zmínit úplně na začátku. Nebo to spíš vezmu hezky po pořádku, takže si na tu událost budete muset počkat a dojít si tam, ale určitě to má největší váhu a nechtěla bych, aby to vypadalo, že jsem to "opomenula".

Takže jsem se rozhodla, že začnu randit. Navíc můj čas se v LA krátí a krátí a kdo ví, kdy se sem zase povídám, navíc nevim, kde skončím a taky si chci něco z toho léta užít a né čekat na někoho. Haha. Ten, kdo čte blog pravidelně ví, na koho se mi nechci čekat, i když tyhle "vztahy" na dálku stejně nemají cenu, já jsem mladá a měla bych si "užívat", samozřejmě s mírou. Poznávat nové lidi a užít si ten čas, co mi tu zbývá.

A Date with Logan

Takže jsem šla na rande s Loganem. To bylo taky vtipný. Měla jsem mít skype s Arizonou a my si s Loganem zrovna psali. Jenže Arizona to musela posunout na další den, takže jsem najednou měla volno a Logan psal, jestli se s nim nechci vidět, že bydlí asi 45 min daleko od Hermosa Beach. Tak jsem mu na to napsala, ať teda přijede, že něco podnikneme a on přijel. Nasedla jsem do jeho auta, já největší posera, ale co, v Americe jsem jen jednou. A jeli jsme do Cheesecace factory hned kousíček u mého baráku, takže jsem se nemusela bát, jenže nikdy nevíte, co ?!!

Musim říct, že byl milej a trpělivej, i když mi všichni moji ajinu chválí, pořád se stávají "neštěstí". Objednala jsem si oreo cake a nemohla se dočkat, až mi ho přinesou. Seděli jsme na terase a jelikož bydlim kousek od pláže, tak restaurace byla přímo u popřeží, kde byl přístav. Takže jsme si sedli přímo ke kraji, kde nás od vody dělil prosklený plot. Přímo jsme viděli lodě v přístavu. Musim říct, že to byla nádhera. Světlo bylo ztlumené a okolo byly lampiony, které svítili na moře a odrážely se od lodí. Romantika. Povídali jsme si úplně ovšem, musim na jeho účet říct, že jsem se zasmála. Co se týče caku, tak si myslim, že to tu nemusim ani rozepisovat. Už jsem si ho dávala s kamarádkou na Floridě a je to největší dobrota, jakou znám ! :) Mňamka. Dala jsem Loganovi kousek a on se mnou souhlasil, že si měl dát taky ten cake místo hamburgeru a hranolek. To mě z toho, že mě neposlouchá.


Potom jsme se šli projít kousek po molu a zpátky pro auto. Obsluha se nenechala odmítnou a prostě nám to auto přivezla, jenže ani jeden z nás neměl drobný, takže pán u obsluhy nám řekl, ať jdeme do bankomatu a ty peníze mu přineseme. Tady Vám ti lidi prostě věří, jenže co si myslíte, že my jsme udělali ??!! Ujeli !! On normálně ujel !! Prej to nikdy neudělal a tady ho ani nikdo nezná, jenže mě ??!! Co když já tam půjdu jíst a budou si mě pamatovat ??!! A nebo tam budou mít kamery ??!! Ale v ten moment jsem se strašně smála a užívala si to, ale ony ty výčitky svědomí nakonec stejně přišly. V první chvíli jsme si myslela, že jim tam ty peníze půjdu dát, ale pak mi to bylo moc líto. haha.

Šli jsme se projít na pláž a chodili jsme na břehu. Vůbec jsme si nevšimla, že přichází velká vlna a naše boty s mojí kabelkou byly nahoře na břehu a ta vlna to málem smetla, takže já vyběhla rychle nahoru, sebrala moje i jeho boty a drapla kabelku a mohla si oddechnout. Nakonec jsem se rozhodla, že musim svojí kabelku, kde mám peníze a mobila uchránit a Logan byl ta trošku "little baby", posera, aby se náhodou nenamočil, tak jsem moc dobře věděla, komu kabelku svěřit, protože já bych určitě zakopla a spadla do vody, protože jsem se procházela přímo na okraji a moc bezpečný to pro mě nebylo. haha. Procházela jsem se tak po kraji, máčela si nohy ve vodě a povídala jsem si s Logan, když on v tom začal utíkat nahoru na břeh a já se otočila, jako co se děje, nemohlo mě napadnout dřív, že to bude obrovská vlna, která mě smete do vody !! :D Jak mě to mohlo nenapadnout !! :D Každopádně jsem skončila úplně promočená, ve vodě a Logan byl nahoře a smál se mi. Což mě pěkně "dovařil", tak si to taky schytal, hned jsme mu vyčetla, že by mě tam nechal, že se mě ani nepokusil zachránit, že mě ještě do tý vlny strčil. No určitě si to dokážete v živých barvách představit, jakou jsem tam ze sebe udělala chudinku. Hlavně, že zachránil svoje džíny !! Ale měl štěstí, protože držel mojí kabelku. LOL.

The best of Me

Koupila jsem si novou knížku od Nicholase Sparkse, the best of me, tak už se těším, až se do té knížky ponořím a začtu. Zatím dočítám Safe Heaven a moc se mi ta knížka líbí. Víděla jsem i film a krása nádhere. To, co on dokáže nepsat, dokáže napsat jedině on. Je prostě nejlepší. Já jsem si slíbila, že si jeho knížky přečtu všechny v angličtině, přestože jsem většinu četla v češtině. Můj neoblíbenější spisovatel. Navíc jeho knížky jsou lehký na čtení a porozumění, což je super na procvičování angličtiny.


Safe Haven

Jak jsem řekla, dočítám knížku Safe Haven. U filmu jsem brečela, ten konec je tak strašně dojemný. Vzala jsem si knížku a šla si sednou k molu. Ještě předtím jsem šla do Starbucks pro kafe, abych to měla perfektní. Měla jsem krátkou přestávku odpoledne, tak jsem toho chtěla využít. Když jsem jim ve Starbucks říkala moje jméno Vendy, už jsem se naučila to říkat, protože předtím jsem jen říkala Wendy, ale bylo mi řečeno, že moje originální jméno je víc unikátní, než ta americká verze, tak se učím najít ke svému jménu "vztah" LOL. Ale asi mi bylo blbě rozumět, tak skoro napsala "Pindy", kdyby tak věděla, co pinda v češtině znamená :D Já se tam mohla zbláznit smíchy a ona chudák nevěděla, co udělala.




Byla jsem jeden den taky na pláži, kde jsem dočítala tuhle knížku a vedle mě byla nevěsta s ženichem a potom přišli družičky a svědkové. Družičky měly stejné oblečení, tyrkysové dlouhé šasy a svědkové měli stejně sladěné kalhoty, košile a kravaty. Taky tam byla malinká holčička v bílých šatek jako flower girl (ta, co háže kytičky) a klučík v obleku a to byl klučina, co nesl prstýnky. Bylo to tak moc cute, ale já zachytila jen ženicha s nevěstou.




Date with Garrett

Šla jsem v pátek na další randa, tentokrát s Garretem, musim říct, že to fakt rozjíždím. Sranda. Haha. Potkali jsme se společně na pláži. Chudák mě musel asi litovat, když mě viděl v džínách a černým tričku. Jojo, tohle nebylo moc chytrý, když ono to nevypadalo na teplo no. Tak jsem se šla projít a taky jsem toho litovala !! :D Ale zase musim říct, že jsem si to užila. Byl milej, tak jsme si hodně povídali. Byl tu navštívit svojí rodinu, babičku a příbuzný, jinak je z New Yorku a v říjnu odjíždí na rok do Evropy. První chvíli jsem se smála, protože mi to přišlo jako z How I met your mother, kdy si Barney vymýšlí ty svoje nesmysly, že jede na měsíc druhý den a podobně. Musela jsem se tomu smát. Ptal se mě, proč se směju, tak jsem mu to řekla, že to fakt zní jako výmluva, tak mě ujišťoval, že to tak vůbec není, že opravdu jede do Evropy. Hahaaha. Tak já z ní utekla, abych mohla žít tady a stala se jednou "Američankou" a Američan, který tady může žít úplně bez problému ať chce kamkoli po státech, utíká do Evropy. Člověk by se tomu fakt zasmál, jak je ten život zvláštní. Oni tady mají všechno, jsou "rozmazlení" a podobně, každej by si přál být na jejich místě z Evropy a oni chtějí tam.

Šli jsme spolu na kafe do Starbucks a šli se projít po pláži. Musim říct, že se mi líbil. V podstatě jsme nedělali nic úplně "úžasnýho", ale přesto jsme měli srandu. Byl vtipnej a pěkně jsme si pokecali a prošli se. Domluvili jsme se, že spolu zase půjdeme ven. Šli jsem až v neděli, protože jsem v sobotu pracovala večer, ale zase jsme spolu strávili půl dne psaním smskem.

Nakonec jsme se spolu sešli v 7 večer v neděli, kdy jsme byla volná. Psal mi, kde jsem, že už čeká, že měl odvoz. Tak jsem mu odpověděla, že holky mají vždycky zpoždění. Já měla jen 5 minut, což bylo hooodně dobrý. Vzal mě na pivo do hospody, kde se pařilo ve velkým. Pochválil mi accent. Později k večeru za námi přišel jeho kamarád Devin. Musím říct, že s nima byla sranda. Fakt jsem se pobavila, prostě kluci, oni jsou všudě stejní !! :D Pak jsme tam debatovali, že každej je svým způsobem beautiful a kluci jsou prostě kluci a mají úplně jiný měřítka, jenže já tam s nima byla jediná holka, takže to táhli spolu, ale pak přišla číšnice a ta byla na mojí straně, takže to bylo fifty fifty. Haha. Nakonec jsme to ukončili s tím, že každý máme svojí pravdy a jiný pohled na věc a nikdy se nedozvíme pravdu. Vedla nám si sedli dva chlápci, kolem 30ti jim mohlo být, ale byli milí. Tak jsem tam s nima navázali kontakt. Garrent šel na záchod a po chvíli se zvedl jeden z těch chlápků Corey a já na něj, jako kam jde, že si nepřisedne, tak si přisedl naproti mě, hned vedle Devina. A úplně na mě What's up a mrkl na mě. Odpověděla jsem mu, že Devin je můj boyfriend tak ať nic nezkouší a Devin jo, tak mi dej pusu, když jsem tvůj boyfriend. Tak jsem si to pěkně zavařila. Lol. No, musela jsem mu dát pusu, ale jen tak úplně malinkou, když v tom přišel Garret a oni mu to hned napráskali. Tak se tam rozebíralo, jaký to teda tady máme vztahy mezi sebou. No sranda největší. Pak tam úplně hustili, že mě teda musí dát pusu Garret, který, že ne, protože jsem líbila Devina, který chtěl další pusu, kterou jsem odmítla já no a nakonec se nabízel Corey, že mi klidně on může dát pusu no a nejvíc to zabil Sean (druhý z chlápků, kamarád Coreyho), že on si mě vezme, že můžeme do Vegas. No já se tam úplně smála, jak jsou ti chlapy úplně mimo. Pak se k nám přidala jedna holčina s přítelem.



Už bylo pěkně pozdě a já druhý den pracovala. Říkala jsem jim, že už musím zpět a navíc už zavírali stejně bar, tak jsme se všichni rozloučili, Garret si vzal facebook na Coreyho, protože si moc rozuměli. Hahaha. Corey mi hustil do hlavy, jak zná kluky, že by svoje kamarády nedohazoval holkám, že jsou to prostě hovada, ale, že Garret je nice guy a pořád takhle dokola, tak jsem jim řekla, že by měli být nakonec spolu, že si moc rozumí. No sranda největší. Fakt jsem se pobavila. Kéž bych si všechny ty jejich hlody pamatovala, protože to by stálo za zveřejmění. Garret mě šel doprovodit, protože jsem bydlela hned pár ulic od baru, takže to nebyla dálka. Odkázeli jsme někdy kolem půl druhý ráno a rozloučili jsme se kolem třetí. To bylo nejvíc jako. Když jsem došla nahoru, došlo mi, že nemám klíče. V první chvíli jsme si myslela, že budu spát na chodbě, že je vzbudit v sedm, aby mi šli otevřít. Potom mě napadlo podívat se pod rozožku u dvěří, jestli tam náhodou není klíč a byl tam. Snažila jsem se otevřít dvěře, ale stejně jsem HD vzbudila a on jen, Vendy, to si ty ?! Zašeptala jsem, že jsem si ztratila klíče, že se omlouvám a hned šla zalézt do pokeje, aby zase usnul. Úplně mi bylo až trapně, že jsem přišla takhle pozdě, když ten čas tak strašně letí. Bylo 7, když jsem odcházela a ani se nenaděješ a je jedna ráno.

Hermosa Pier



Ráno jsem normálně pracovala, což musím říct, byla pohoda. Vůbec jsem se necítila unavená, přestože jsem spala nějaký 3 hodiny. Ráno jsme se HD omlouvala, že jsem ztratila klíče a pak mě napadla rohožka, takže jsem se domů dostala. Úplně se smál, že bych byla scholná spát za dveřmi. Haha. Ráno HM vstala, tak se ptala, jak jsem si to užila, tak jsem jí řekla, hádej v kolik jsme přišla domů. Moje HM měla strašnou radost. Prej, po 8 měsících si byla konečně venku past midnight. Prej, normálně nám vzbuď, když by se to stalo znova. Úplně byla super. Prej, že vůbec neměla strach, že bych ráno nepracovala, nebo, že bych byla moc unavená, že mě zná, že ví, že jsem zodpovědná, což mě potěšilo.

The worst "accident" EVER

No a teď je to nejhorší, co se za tenhle víkend stalo. Musim říct, že jsem ještě tak strašný strach nikdy neměla. Sedíme v obýváku s rodiči, Tiffany vařila večeři a děti už dávno spali. Koukali jsme se s HD na America má talent a Jagger hodně brečel, tak jsme ho vzali z postele a byl s náma v obýváku, jenže byl strašně přetažený, protože strávili celý den na pláži a moc nespal během jeho odpolední nap. Takže byl pěkně přetažený a ubrečený. Začal strašně přečet a já se na něj jen tak mrkla a on najednou byl strašně potichu. Najednou mi došlo, že nedýchá, tak jsem řekla, ať začne dýchat a táta ho vzal na ruku. Hned jsem říkala tátovi, že nedýchá. No a Jagger prostě upadl do "spánku" nebo jak to popsat. Najednou začal fialovět, ruce v pěst a zavřel oči a vypadal, jako když spí. Okamžitě ho táta položil na sedačku, hned potom se mu snažil bouchat na záda, aby se rozbrečel, já se mus nažila otevřít ruce a foukat do obličeje a volala po Tiffany, která šla dělat laundry. Ona okamžitě přilítla, všechno se to stalo během pár vteřit, a začala ho amsírovat a pak dýchat, když vidělala, jak strašně modrá. Mohl nedýchat tak 20 vteřin. Táta stál jako opařený, takže já popadla telefon a volala záchranku. Řekla jsem jim adresu, kde žijeme a co se stalo. Za chvíli jsme slyšela záchanku a HD se konečně vzpamatoval a vzal si telefon on. Jagger během mého hovoru začal dýchat a vypadal strašně unaveně. Tiff si ho vzala do ruky a úplně se klepala a brečela. Já byla jako opařená. Za chvíli vyběhli 3 chlapy na horu do třetího parta a po pár minutách přiběhli dakší tři. Takže už vim, jak to probíhá i na americký záchrance. Já si připadala jako ve filmu.


Prý se Jagger předýchal, jak brečel, tak proto upadl do šoku, ale že by se mu nic nestalo, že mozek má vzduchovou rezervu, takže jen potřeboval zklinit, prototo teda upadl do šoku, aby se tělo zklidnilo a mozek mohl zaze brát vzduch. Prý to vypadá hůř než to ve skutečnosti je. Oni Jaggera vzali do nemocnice, aby ho pořádně prohlídli, i když se zdál naprosto v pohodě, chtěli si být jistí, že je vše jak má být. Já potom tak strašně brečela. Můžu Vám říct, že bych to nikomu na světě nepřála. Takový pocit bez moci a beznaděje a prostě, že by se mu mohlo fakt něco stát. A co bylo hodně zvláštní, že Lola přitom spala. Když jsem volala Tiffany, to jsem fakt křičela, potom ona samozřejmě volala na Jaggera aby se probral, potom houkala záchranka, všichni ti chlapy u nás doma, pak vzali Jaggera do nemocnice a ona prostě nic, ani se neprobudila. A asi během 20 minut začala prečet, kňourak a vřískat, tak jsem pro ní šla a HM akorád přišla zpráva od HD, že mu dělají vyšetření, že bude vědět víc za pár minut. Normálně mě napadlo, jestli nemá Twin symphaty, protože celou dobu se ani nehla a potom přesně v ten čas, kdy Jagger měl ty vyšetření se Lola vzbudila a byla vzhůru dokud Jagger nepřišel a oni si spolu hrály. Co myslíte vy ?! Slyšela jsem, že dvojčata mají speciální propojení mezi sebou, tak je to docela zajímavá věc na zamyšlení. haha.

Lola & her ponytail

Jinak Lola začala nosit culík !! Nemám ještě fotku, ale určitě nějakou udělám a přidám jí sem, protože je strašně rozkošná! Mám dospělý obličej, když nosí culík. Je úplně ňuní. No taky jsem Lolu naučila vyhazovat odpadky do koše a moc se jí to líbilo. Potom si spolu hrajeme, ona měla můj mobil, tak jsem to neřešila a potom říkám Lole, kde mám telefon. Tak se zvedla a šla ke koši a můj telefon byl uvnitř !! Haha. Musím dávat větší pozor, co vyhazuje !!

One more about Garrett

No, každopádně jsem se s Garretem viděli ještě jednou, den před jeho odletem do New Yorku. Bylo pozdě, protože on se loučil s jeho rodinou, tak jsme se sešli pozdě. Já jsem byla na houpačkám, moje oblíbené a houpala jsem se a čekala, až přijde. Potom jsme spolu leželi na pláži a povídali jsme si. On mi vybrávěl, co navštivíl a kde se mu nejvíc líbilo a doporučil mi pár míst, který bych definitivně měla vidět. Potom už byl čas se rozloučit. Sice jsme spolu strávili nějaký 3-4 hodiny, ale já druhý den pracovala a hlavně jsem byla unavená ještě s předchozího dne. Takže takhle. Rozloučili jsme se a já šla domů. Ještě mi říkal, že se potkáme někdy v New York City, tak jsem mu řekla, že pokud to tak nemyslí, tak ať mi to vůbec neříká, protože já co si umanu, tak udělám. Haha. Ale jelikož tam plánuju po dlaším roku za kotvit, tak pokud si mě bude pamatovat, tak ho určitě najdu :P Já mu další den psala smsku, ať má safe flight a ať si užije návrat domů a hlavně ať si užije Evropu, že jsem si jistá, že se mu bude líbit a jsem zvědavá, co bude říkat na Prahu a že mu přeju hodně štěstí. Tak odepsal:

Thank you. It was so awesome meeting you, had a reallly nice time.Take care. See you in New York one day. Thanks for the picture.Enjoy the rest of your time in Hermosa and Everywhere you end up! Talk to you later.

(Že mi děkuje, že bylo úžasný mě potkat, že si to užil. Ať na sebe dávám pozor a že se uvidíme v New Yorku jednou. Že děkuje za obrázek a ať si užiju zbytek času v Hermosa a všude kde zkončím. )

Což mi přišla jako moc hezká zpráva. Tak uvidíme, kam mě ten život zavede. Ale já mám své plány, tak uvidíme, jestli mi ten nahoře pomůže a já dostanu to, co si moc přeju.

Tiff's jokes

Tiffany včera jokovala, když přijela domů, že jí George strašně leze na nervy jeho kecy. Prej, že by si taky rád užíval den nakupováním. Ikdyž Tiff nakupovala jídlo, takže si nic nezkoušela v kabince či tak, takže tenhle argument nebyl na místě. Navíc, když se musí starat o děti a o celou domácnost, navíc, když se těď mají stěhovat do Kanady. Tak ho prej seřvala, že ať nejdřív přemýšlí, než něco řekne. Že ona by taky ráda chodila do posilky a nestarala se o nic jinýho. Že jě všechno na ní a ať si uvědomí, že se stěhujou do Kanady jenom kvůli němu. Tak jí na to prý odpověděl, jestli náhodou není nadržená, tak ho prej poslala někam, že jestli si myslí, že něco bude, tak se spletl, že si jde pustit televizi a relaxovat, přestože to nakupování byla zábava. Docela mu to nandala Holka !!

I když mě Tiff včera dostala, když mi oznámila, že letí do Kadany 11.9., což je nějakých 14dní před koncem mého roku. Kdy já do kanady přece nesmím, nemsím opustit státy, jinak budu mít problém vrátit se zpět. A ona chce, abych v den, kdy mi končí víza, jela z Kanady k rodině, u které bych měla být další rok ?!! To se snad zbláznila, ne ??!! Já to nehodlám riskovat. Musim kvůli tomu zavolat koo, jak to tedy probíhá. Navíc si musim zažádat o víza do Kanday, protože jako Češka je potřebuju, což taky pár týdnů trvá. Hlavně mám strach kvůli tomu konci víz, i když budu mít snad už papír o prodloužení, pořád je to pořádný risk. Takže takhle. Prej ať si nemylsim, že mě pošle k rodině dřív, aby plýtvala peníze, když už tak o nějaký příšla, když já končím v září a bývalá au pair v říjnu. No vytočila mě strašně !!

My families

No a poslední, co tady asi napíšu je, jak to vypadá se mnou a rodinami. Musim říct, že jsem šťastlivec, že se mi jich ozvalo dost. Měla jsem dvě Arizony, dvě San Franciska, Gorgia, Texas, Floridu a Californii.

Jsem v kontaktu s Californii, v podstatě je to LA, Anaheim, což je asi 45 minut od místa, kde žiju teď a s rodinou z Floridy, kousek od Orlanda. A jsem pěkně na rozpacích, jakou rodinu si vybrat.

Jinak je to pěkně na prd pro všechny holčiny, co jsou buď v rematchi (Ti to mají asi nejhorší), potom v extension a matching, protože mají nějaký problém v agentůře. Nejde nám otevřít aupairroom, takže nás prý nemůžou vidět rodiny a ani my ne. Nevím, co je na tom pravdy, ale je mi líto všech, co jsou nervozní. Fuj fuj. Doufám, že to brzo opraví a všechny zase budeme mít přístup.

Napíšu samostatný článek o rodinách a mém rozhodnutí. Čekají mě další skypy, tak uvidim, kde tedy příští rok skončím. Dřžte palce. Napíšu více podrobností.


Coffee morning with Joseph

Brzy ráno jsem šla na kafe s Josephem. Chtěli jsme jít do jedný restaurace, kde mají kafe, ale nějak jsme jí nemohli najít, přitom jsme chodili okolo, jenže ten nápis byl tak malý, že jsme ho přehlédli, tak jsme šli do Starbucks. Sedli jsme si ven a povídali si. Přistěhoval se sem, aby se stál hercem. Jo hochu, to chtějí všichni, ale kde jinde se o to pokusit než v LA, tak mu přeju hodně štěstí. Ranní kafe bodlo, protože jsem potom měla sraz s rodinou z LA. O tom napíšu v dalším článku. Prý našel tu restauraci, když šli s kamarádem ven, tak se tam příště zastavíme. Doufám, že mu to herectví vyjde a já se budu pyšnit, že s ním jsem jedno ráno měla kafe. HAHA.

Walk to Manhattan Beach

Šla jsem na procházku až na Manhattan beach, kdy bylo ještě hezky, tak jsem si udělala fotky Manhattan Pier, šla si sednou tam, dala si kávu a četla si chvilku. Je to pohoda, když Vám není zima, jste na čerstvém vzduchu, lidi kolem vás chodí a fotí si oceán, ostatní zase surfují a nebo si užívají pláž a vy jen nasáváte ten vzduch, atmosféru a život kolem vás. Strávila jsem tam pár hodinek a když jsem se chystala domů, obloha se zatáhla a mohli jste vidět paprsky slunce procházející skrz. Musela jsem to zdokumentovat, jako úplně všechno. Moc krásný to bylo.




Ramis home for a while

Ramis taky přišel se za nami podívat, když šel od holiče. Zaťukal na mé dveře mě pozdravit a potom si to namířil rovnou na gauč. Dělala jsem si srandu, že kdyby tu s námi žil, tak už by jsme se tuplem nehnuli a nemohli žít v jedné domácnosti.




10TH MONTH !!

Takže přesně zítra (i když v ČR už je středa), což znamená, že už jsem v AMERICA, vlastně teprve budu, 10 MĚSÍCŮ !!! Páni, už skutečně jenom DVA měsíce a já budu v AMERICE přesně rok. Kdo by to byl řekl, že už je to téměř tady !! Kdyby mi někdo skoro před rokem řekl, kde budu právě dneska, co všechno budu mít za sebou, asi bych mu nevěřila. Kdyby mi někdo ukázal pásku, kde sedím a mám kafe s kamarádkou v Beverly Hills pár let nazpět, asi bych se mu vysmála do obličeje a zaťukala si na čelo, že se asi zbláznil. Ale já tam to kafe skutečně měla !! Páni !! Přijde mi to jako včera, co mi uletělo letadlo a já se zoufale snažila dostat do mé vysněné země. Jako včera, kdy mi autonehoda změnila následujících 10 měsíců a obrátila mi život úplně na ruby. Jako včera, kdy jsem teprve přišla do téhle rodiny a já jí v podstatě za pár týdnů opouštím.

Přeju všem hodně štěstí. Děkuji za podporu čtením mého blogy a psaním svých komentářů. Těší mě, že si někteří z Vás užívají čtení mých zážitků. Přeji všem, aby vykročili tou správnou nohou do nového života, který je čeká tady za oceánem. Těm, aby si pořádně užili prázniny, protože brzy jdete zpět do školy. Těm, aby měli příjemný start na vysoké či vyšší škole a všem budoucím maturantům good luck.

Good night Czech Republic.

Take Care. xx

Happy Birth-Day Agátko

11. july 2013 at 19:25

Všechno Nejlepší k Narozeninám, Agátko !!!!!!!





Dneska má narozeniny můj pejsek Agátka. Vím, že to nemá vůbec nic společného s au pair životem a v podstatě ani s mým blogem, ale já jsem sem chtěla napsat článek, protože je to první rok jejich narozenin, který jsem neslavila s ní.

Je mi z toho nějak smutno, protože jsem si projížděla fotky, který jsme vyfotily s Agátkou a Tannie minulý rok v parku, kde jsme Agátce předaly dobrotu, tak si jí tam pěkně smlsla a pak jsme šly na zmrzlinu.

Přesně před rokem !! 11.7. 2012





Začala jsem si vzpomínat na všechny události, který nám život s ní přinesl. Jak mi utekla v 10 hodin večer, spíš jen nebyla připravená na to, jít ještě domů, tak se rozhohla procházet okolo baráku. Bylo to v zimě, sněželo, já měla jen mikinku a botasky, tak jsem se musela jít převléknou, protože bych jinak asi v té zimě umrzla. Agátce se prostě nechtělo jít domů, tak jsem a tam s ní v tý zimě zůstala celou noc až do 8 ráno, kdy přijela mamka domů z práce. Agátka celá nadšená, že mamka přivezla kobližky jako každé ráno, tak se uráčila jít domů.

Agátky první měsíc se mnou !!



Musim říct, že nám ten život pořádně okořenila. Je to boxer, takže jsme se museli připravit na nemožné. Ale nikdy v životě bych jí nevyměnila a ani bych nepomyslela na to, že by jsme jí měli dát pryč. Nebylo to vždycky lehké, ale tu radost, kterou nám přinesla, je k nezaplacení.

Pamatuju si první večer, kdy jsme si jí přivezli. Plakala a bylo jí smutno, protože jsme jí přivedli do nového prostředí, tak já strávila celou noc na chodbě na podlaze, kam sem si přinesla deku a polšťář a spala s ní na zemi. Nebo její první za štěkání, kdy jsem na podlaze v pokoji měla kytku, která se jí prostě nelíbila. Za pár hodin jsem přišla do pokoje a moje kytka byla raztahaná po celém pokoji, všude byla hlína. Prostě si to šla s tou kytkou vyřídit.

Nebo když se nám málem utopila, protože Boxeři neumí plavat. Mám strašně moc příběhů a nechci to tu vypisovat celý, protože by to zabralo celý blog. A určitě každý, kdo má doma nějaký zvířátko mi naprosto rozumí, co teď prožívám.

Stýská se mi a mrzí mě, že jí nemůžu dát pusu a popřát krásný narozeniny osobně.

Projížděla jsem si všechny fotky a moje vzpomínky vyplynuly na povrch. Je to ten nejúžasnější pejskek, kterého jsme mohli mít.

Taková menší retrospektiva ..

Panebože, tam mi bylo asi nějakých 16, 17 - ještě jako blondýna a overweight


Tady mi mohlo být tak 18 - pořád blondýnka - užily jsme si focení


Tady mi bylo 19 - procházka s Agínkou





Tady už mi bylo 20 - takže dva roky zpátky.
Líbí se mi, že agátka vůbec nestárne !!



Z návštěvy z domova, takže už mi bylo 21




Jsem strašně ráda, že jsi byla po mém boku celou tu dobu !!






Tímhle ti Agátko Přeju krásný narozeniny, hoďně štěstíčka a zdravíčka a slibuju, že si to vynahradíme.

Krásný narozeniny.

Mám Tě Strašně Moc Ráda

Palm Springs & Philadelphia

6. july 2013 at 22:22

Ahojte všichni,

přidávám další článek, takže jsem tu mezeru dohnala. Konečně.

Loučení s rodinou bylo to nejtěžší, co jsem v životě udělala, ale loučit se s nima po druhé, bylo ještě těžší. Hlavou vám běží, že to nemůže být horší, když už jste to zvládli jednou, tak po druhé to bude hračka. Podle mne, je to právě naopak.

Poprvé jsem byla vyděšená, že jdu do něčeho neznámého, do země, kde jsem nikdy předtím nebyla, se strachem a obavami, jestli to zvládnu, jak se poperu s angličtinou a také natěšená, že si jdu plnit svůj sen a zažít něco nového. Všechny tyhle pocity se ve vás perou, když odjíždíte poprvé, takže Vám ani pořádně nedojde, že na letišti dáváte "sbohem" opravdu na dlouhou dobu, vzdáváte se toho hnízdečka a jdete do světa sami za sebe. Nedojde Vám, že jediný kontakt budete mít opravdu jen přes Skype a někdy to bude opravdu makačka se s rodinou spojit, že zmeškáte všechny velké události během roku a budete své radosti a strasti prožívát jen přes "drát" a bude Vás dělit celý oceán. Tyhle všechny věci si se svém "mozku" zastrčíte úplně dozadu a vyjdou na povrch až v USA. Proto Vám to loučení nepřijde až tak "strašné". Jistě, pořád se loučíte se svou nejbližší rodinou a kamarády, ale ta nejistota, která na Vás čeká tam za oceánem, je silnější. Podle mého.

Kdežto, když se k rodině po tak dlouhé době vrátíte, konečně můžete své blízké obejmout a přitisknou k sobě a přát si, aby jste je nikdy nemuseli pustit. Přejete si, aby čas šel nejpomaleji, jak jen je možné. Chcete si užít každý moment, protože víte, že brzy přijde zase to trpké loučení. A najedou je to tu !! Nejdřív počítáte dny a říkáte si, to je ještě dost času a pak už jen počítáte hodiny a víte, že už za chvíli budete sedět v letadle na cestě zpátky odevšech, které Vám tak strašně chybí. Myslím, že Vám nedojde, jak moc Vám rodina chybí, dokud je neuvidíte a nebudete se s nima muset zase rozloučit. (On ten stesk potom přejde, když se vrátíte zpět do rutiny.) Musíte si znova balit ten kufr a nasednou do auta na cestu na letiště. Musim říct, že mě až bolelo u srdce vědět, že tu maminku nechávám "samotnou" na další rok. Těšila jsem se zpátky, to mě nechápejte špatně. Věděla jsem, kam se vracím, přestože mě čekalo prodlužování s jinou rodinou, ale tentokrát to bylo o dost jednodušší než poprvé, kdy jsem vůbec nevěděla, kam jedu. Teď jsem to věděla, těšila jsem se na svoje dětičky a zpátky na ten život, na angličtinu a všechno, co mě tu dělá šťastnou, ale přesto máte pocit, že za sebou necháváte někoho, na kom vám moc záleží a máte pocit, že zase promeškáte moc událostí za ten rok a jednou budete svého hodnocení "litovat".

Na letišti jsem se s maminkou rozloučila, na posledy jí pořádně objala, poplakali jsme si všichni tři i s bráškou. My jsme taková "uplakaná" rodina a já vykročila, doufejme pravou nohou, k odbavování. Mávala jsem na zpátek svojí rodině a přála si, abych se mohla rozěběhnout zpátky a zůstat ještě chvíli. Myslím, že jde jen o momentální pocit bezmoci. Ono to všechno přejde, navíc, když se vrátí do své staré rutinu, tak vám přijde, že jste doma nikdy nebyli, protože všechno, co Váš domov tvoří, jste nechali v Čechách. Jen jsem chtěla popsat své pocity, co jsem prožívala. Moje maminka je moje nejlepší kamarádka, žili jsme si spolu jen ve třech, takže jsme byla její pravá ruka a najednou je čas přestřihnout tu pupeční šňůru. haha. Odbavila jsem se a šla čekat na letadlo do Brusellu. Let byl rychlík a za hodinku a půl jsem se odbavovala znova a utíkala na letadlo do USA. Let byl dlouhý, ale já se trošku prospala, dívala se na televizi a chvíli četla. Let mohl trvat kolem 6 hodin zpátky do New Yorku, kde jsem měla spojení do Los Angeles. Cestovala jsem CELÝ DEN. Odlétala jsem v 7 ráno z Čech a v Los Angeles jsem byla kolem 11 večer (LA času), což v Čechách bylo kolem 8 ráno. Musim říct, že jsem byla vyčerpaná a přelámaná ze sedaček a čekání.

Letište New York


Když jsme přistáli v New Yorku, tak jsem šla ke kontrole víz. A čekala tam na mě další "bomba" ! Já taky musim vyzkoušet úplně všechno, opravdu ! :) Rada pro Vás, kteří cestujete, je jedno kam, jen si nevybírejte ženy za přepážkami či ženy na jakýkoli pozicích,. Přináší to jen smůlu. Čekám si v řadě k jednomu uředníkovi, kdežto přijde kontrola a pošle mě a holčinu přede mnou k jiné přepážce, kde k mému štěstí, sedí žena. Konečně jsem přišla na řadu, podala pani úřednici všechny mé dokumenty a čekala až mě pustí - OMYL. Ptala se mě, odkud letím, co tu dělám a proč jsem vůbec jela pryč. Něco sepisovala do počítače a najednou si zavolala kontrolu (muž v policejní uniformě), podala mu moje doklady a pokynula ke mě, ať následuju pana policistu. Zeptala jsem se, jestli se něco děje, žena se na mě nevěrohodně podívala a řekla, že ne. Takže mě se rozklepaly kolena, chtělo se mi fakt brečet, protože mě to vyděšilo. Hlavně jsem měla stará DS form (což je něco jako pracovní povolení, na jehož základě Vás pustí), měla jsem tam ještě adresu Bostonu, tak jsem nevěděla, jestli jim říct pravud či zatloukat a trvdit, že jedu tam, jenže, co když jim budou volat?! Fakt mi hlavou probýhali takový nesmysly. V podstatě to nebylo tak hrozný, jak jsem si představovala. Jen ten pocit byl dost nepříjemný, připadala jsem ji jak někdo, kdo jde spáchat atentát. Následovala jsem pana policistu do "HOMELAND SECURITY OFFICE", kde máte pult, za kterým sedí další policejní úředníci a před pultem jsou sedačky seřazené za sebou, kde už seděli další cestující. Muž předemnou měl nějaký problém s vizi, tak si pro něho přišla normálně ostraha a vedla ho někam dozadu, kde to vypadalo jako výslechové místnosti v kriminálkách. Fuj, to musel být teprve nepříjemný pocit. Po chvíli jsme šla k přepážce já, úplně vyklepaná. Jsem taky "stresačka". Muž se mě zeptal, co tu dělám, že mu nesedí informace. Mě napadlo, že když jsem letěla domů, tak letuška u letenek mi vytrhla z pasu papír, který jsem vyplňovala úplně poprvé na cestě do USA, tak jsem si myslela, že mu to tam chybí, ale v podstatě nechybělo. haha. Ptala jsem se ho, jestli mě pustí a on se na mě usmál a zeptal se, proč by měl. Vysvětlila jsem mu, že jsem už tady 9 měsíců, že tu pracuju jako nanny, že jsem jela na dva týdny navštívit svojí rodinu, že prodlužuju na další rok. Taky jsem mu řekla, že se mi úplně klepou nohy, tak ať mě netrápí nebo se mu zhroutím a usmála jsem se, jako joke, ale já to v tu chvíli myslela fakt vážně. Tak se mě zeptal, jestli je to tam tak strašný, no, co jinýho jsem mu měla odpovědět, než že je to tam příšerný! haha. Tak se zasmál, což se mi ulevilo, že na mě nezavolal security, aby mi teprve ukázali, jak to vypadá, když je to příšerný. haha. Podal mi pas a řekl, ať si užiju cestu, a že můžu jít. Popadla jsem pas, rozloučila se a mazala rychle pryč, aby si to náhodou nerozmyslel a nezavolal fakt tu security. haha.

Letenka do LOS ANGELES


Letadlo do LA


Dárky od maminky a tatínka


Vzala jsem si kufr a musela najít train, abych se dostala na další terminál, kde jsem měla svojí leteckou společnost. Zvládla jsem to skvělě. Sice jsem pořád vstřebávala ten incident, co se stal, ale cítila jsem obrovskou úlevu, že jedu zpátky. Vybrala jsem si pozdější let do LA, takže jsem měla pěkně dlouhou chvíli čekání na letadlo. Myslela jsem si, že budu ve frontě na kontrolu čekat dlouho a hlavně hledání gate mi potvrá déle, nakonec jsem to zvládla všechno v pěkném čase. Fronta byla dlouhá na kontrole, ale já byla mezi prvními, protože jsem vybíhala z letadla rychle, abych se někde nezasekla. Když jsem přijela poprvé, tak jsme s holkama čekaly ve frontě skoro 3 hodiny, proto jsem si vybrala pozdější let. Cítila jsem úlevu, když jsem seděla v letadle do LA a doufala, že se nic nepřihodí. Je vtipný, že let z Evropy do NY trvá kolem 6 hodin a stejně dlouho trvá let z NY do LA, přes celou USA. haha. Amerika je prostě obrovská !! :) Když jsem věděla, že přistáváme, podívala jsem se z okna a byla jsem šťastná, že jsem "doma".

Los Angeles at night


Přišla mi smska od HM, že si mám vzít taxi a přijed, že mě nevyzvednou. Což mě docela naštvalo, protože původní plán byl, že mě vyzvednou. Nechtělo se mi platit za taxi, protože je strašně předražené. Vzala jsem si kufr a šla ven se trošku porozhlédnout. Viděla jsem, že je tam hodně shuttles (což je něco jako malý autobus, který vás odveze, kam chcete). Našla jsem si shuttle, který mě za 20 USD odveze až k domu. Jela jsem asi 15 minut a konečně jsem se mohla těšit do postele. Bydlíme v malém bytečku, opravdu malém ! :) Obýváček je spojený s miniaturní kuchyňkou, ložniče HP, můj pokoj a jedna koupelna. Děti musí spát s HP v pokoji. Je to jen přechodné, protože HD byl přesunut do Montrealu. Nechtěli si na 3 měsíce pronajímat velký dům, když mají condo (což je appartmant), tak toho využijí. V září HD odletí místo na Floridu do Montrealu a po mém odjezdu za nim poletí HM. Na jednu stranu jsem strašně šťastná, že jsem se rozhodla poslat extension papers takhle rychle a s rozhodnutím prodloužit s jinou rodinou, protože bych do Kanady stejně nemohla a kdybych jela, tak mě nepustí zpět do USA. Takže toho nemusim mého rozhodnutí litovat. Doufám, že se jim v Kanadě poštěstí víc než na Floridě.

V neděli jsem měla volno, tak jsem se trošku prospala, osprchovala se, udělala si kafíčko a zasedla k televizi, šla si projít okolí a čekala na HF až přijde domů. Děti nebyly doma, tak je HP šli vyzvednout. Slyšela jsem je na schodech (bydlíme úplně až nahoře a bez výtahu, jsou to asi 4 patra). Když se otevřeli dveře, tak děti vyvalily oči s údivem, co dělám u nich doma na gauči. Malej za mnou úplně běžet a objal mě, což mě strašně dojalo a malá po chvíli přišla taky, musela vstřebat můj návrat. haha. Bylo super být zase zpátky. V condu jsme strávili jen pár dní a vyjeli jsme do Palm Springs, kde nám známí půjčili jejich letní dům.

Hermosa Beach





Cesta trvala pár hodin, taky jsme se zastavili v nákupním cestru. S HM jsme tam už jednou byly, úplně na začátku, když jsme byla v LA. HM šla nakupovat a my jsme zůstali s HD a dětma. Opravdu jsme byli "tým". Ani jeden nechtěl nic kupovat, bylo tam milion lidí. My s dvěma dětma, kteří chtějí běhat, na všechno sahat a dělat bordel. Už chápu, proč HM nakupuje ráda sama. No a čekala nás další hodinka k domu. Musim říct, že dům byl nádherný. Obrovský a hezky zažízený s velkým bazénem na zahradě u golfového hřiště. Co se týče počasí, bylo tam strašný horko, protože je to poušť, takže horko, žádný výtr, žádný stín, jen sluníčko a sluníčko.

Paml Springs



Dali jsme si oběd a šli jsme plavat. Voda byla příjemná, ale postupem času, jak sluníčko pařilo, tak už nebyla tak osvěžující. Nejlepší bylo jít do bazenu kolem 9-10 am, kdy nebylo ještě tak horko a voda byla studená. Byla to pohoda. Jídlo, pití, bazén, hudba a prostě pohoda. Dětičky byly strašně hodní, plavali a nezlobili. Přijeli kamarádi od HP, takže to bylo ve velkém. Jediné, co bych opravdu zkritzovala, bylo počasí. Neumím si představit, že takhle lidi opravdu žijí. Jen vylezete ven a už se potíte. Ale myslím si, že si na to asi postupem času zvyknete, možná se vaše tělo aklimatizuje a vám už ten rozdíl nepřijde. Ale, když přijdete ze země, kde 25 stupňu je poslední dobou "nejteplejší" léto někam, kde je 50 stupňů, tak to asi s tělem něco udělá - pořádný dělo. Prostě to byl relax. V basementu bylo velké domací kino, takže tam jsem trávila taky spoustu času, byla tam klimatizace, klid a žádné děti. haha. Taky mi zastavili vyfotit si nápis Palm Springs. Jinak jsou tam krásné vilky, opravdu vám dojde, že tam budou žít, né zrovna chudí obyvatelé. Uprostřed náměstí je socha Marilyn Monroe, která je prý velkou atrakcí.

Marilyn Monroe Statue



Potom nás čekala dlouhá cesta zpátky do LA. V LA jsme zůstali jen pár dní a zase jsme se balili na cestu do Philadelphie, kde měl bratr mého HD svatbu, takže celá rodina, Host granparents, HD's sister s její rodinou nasedli do letadla a letěli jsme na svatbu. Let byl dlouhý, se dvěma malými dětmi, ale nakonec, když usly, tak jsme si mohli zdřímnout i my. Vzbudili se přesně chvilinku před přistáním, takže to nebylo tak strašné, jako při cestě zpět, kdy jsme měli spoždění. Letěli jsme odpoledne z LA a dojeli jsme do Philly asi kolem 9 večer místního času. Čekala nás dlouhá cesta do místa, kde jsme bydleli. Pronajali něco jako farmu, kde byly dva baráčky, ve kterých bydlela rodina ženicha, tety a bratranci a my. Musim říct, že se mi tam líbilo, byl klídek, zvířátka, velký bazén a hodně jídla. haha.

Our House & My room





Ještě jsem zapomněla napsat, jak jsem se s HD pohádali. Když jsme čekali na kaše kufry, tak HM odešla pro auto. Zůstali jsme tam s HD sami, dvě děti a jeho dlaha na rameně, tudíž je totálně neužitečnej. Lola brečela, takž ejí vzal do ruky a já tahala kufry, což jsem všechno brala, ale potom jsme čekali na shuttle, který nás odveze ke společnosti, kde HM už pronajímala auto. HD vzal Lolu dovnitř, já se chystala vzít Jaggera a řidič akorád dával kufry do autobusu, když v tom přišel HD, ať dám Jaggera dovnitř k němu, kdy já už dávno Jaggera držela v ruce a ukazovala řidiči, jak složit kočárek. HD pořád říkal, ať dám nejdřív Jaggera dovnitř, pak se vrátím a udělám kočárek. Což mi přišlo delší, tak jsem to udělala podle svého. Držela Jaggera, kdy Lola byla s HD a ukázala, jak složit kočárek a šla do busu. Když jsem se rozjeli, HD začal vytahovat ten "incident", co jsme spolu měli. Tak jsem mu začala odporovat, že jsem to udělala rychleji, než on to chtěl, že děti byly v bezpečí, a že jsem nic neporušila. Jediný prohrešek byl, že jsm nenásledovala jeho způsob. Prostě chlap. Najednou potřeboval on být ten šéf, když jeho žena, která jé vždycky šéfová i u něho, takže on nemá tolik prostoru rozhodovat, protože vždycky dostane seřváno od Tiff, tak si asi chtěl zahrát na toho hlavního. haha. Takže od teď prej musim dělat, co on řekne. haha. Jako malý díte. Asi jsem urazila jeho ego.

New Jersey

Nakonec jsme museli z Philadelphia jet do New Jersey, kde jsme měli právě ten domek, protože tohle letiště bylo nejblíž. Přijeli jsme kolem 11 - 12 ráno na místo a rovnou šli uložit děti do postele. A co se nestalo. Řekli jsme si, že si půjdeme dát sklenku vínka na terasu hlavního domu, kdy my bydleli hned vedle v malé cottage. Asi za půl hodiny, co sedíme na terase, slyšíme něco jako výkřit. Já si myslela, že je to pták, protože to tak znělo, ale Tiff, že to určotě nebyl pták, ale JAGGER ! Takže jsem se všichni v rychlosti zvedli ze sedaček a vyběhli k naší cottage, kdy Jagger STÁL před domem a čekal s úsměvem na tváři na nás, až přiběhneme. On vylezl z postele, otevřel si dveře v pokoji, sešel schody ze zhora a otevřel větrací dvěře v cottage a vyšel ven a jen tak si zakřičel. Normálně mě polilo horko a napadla mě myšlenka, kdyby nezakřičel, co všechno se mohlo stát. Kousíček od cottage byl potom plný vody, co kdyby spadl tam a nebo nějaký zvíře, nikdy nevíte, byli jsme obklopeni jen lesem. Potom už se nikomu nechtělo jít dopít svoje víno.

Druhý den jsem měla den off, tak jsem psala Týnce, že by jsme se mohly vidět a sejít se třeba v NYC, jenže z toho plánu sešlo. Jelikož jsem byla odříznutá od světa, tak cesta na vlak by nebyl problém, ženich měl cestu do města, tak by mě tam mohl hodit, jenže cesta zpátky už by byla na mě a vsadím se,že taxi by byl pekelně drahý, protože jsme fakt byli daleko od všeho, což se mi nechtělo utratit kolem 100 USD jen za taxi zpět. Navíc by jsme nechtěli jet domu ve 4, ale déle, tak by to bylo i složitější. Musely jsme zrušit náš plán, což mě mrzelo, protože jsem byla strašně blízko a nemohly jsme se vidět, ale my to vymyslely jinak - volaly jsme si celé odpoledne !! :D Volaly jsme si někdy od 11 am asi až do 9 pm. Střídaly jsme se ve volání po hodině. Měly jsme přestávku mezi tím na jídlo a sprchu. Musim říct, že to bylo super s ní mluvit a povídat si, protože jsem s ní nemluvila dlouho, kvůli tomu, že jsme byla odříznutá od internetu na 14 dní. Proto spoždění s články. Probraly jsme úplně všechno a stejně mám pocit, že jsme na něco určitě zapomněly. haha. Skvěle strávený day off. Probíraly jsme naší budoucnost a naše plány a nasmály jsme se. Jsem ráda, že jsem jí potkala. Přitom to byla úplná náhoda, kdy jsme si začaly psát na naší skupině chvíli před odletem do USA, potom si volaly, když jsem byla v Bostonu, ona v San Diegu, potom jsem šla do LA s ona stále v SD, potom jsme byla na floridě, ona stále v SD, potom ona šla do NJ a já byla v NY, potom jsme obě byly v NJ a těd já jsem zpět v LA a bůh ví, kde budeme další rok. Prostě jsme pořád v kontaktu a to jsme se viděly jen jednou a to jsme si udělaly výlet v LA. Měla jsem pocit, jakože se známe věky, přesto to tak není. Pořád ten pocit mám. Jsem šťastlivec, že jsme obklopena dvěma nejlepšíma kamarádkama. S Tannie se snažím být v kontaktu jak nejvíc to jde, ale ne vždycky nám to vyjde. Přesto není den, kdy bych na svoje holčiny nemyslela. Díky za to, že jste moje kamarádky. Mám Vás Ráda.

Our talk


Další den jsme byli všichni v bazéně, měli jsme společný oběd a potom ženichova rodina pořádala večeři pro přátele a rodinu nevěsty. Prý je to většinou tradice. Rodina Ženicha pořádá večeři a rodina nevěsty platí svatbu. Myslím, že by to mělo být naopak. haha. Každopádně jídla bylo spousty, všude lidi a děti. Musim říct, že se mi to moc líbilo. Všichni byli krásně oblečeni, šťastni a nevěsta byla krásná v jejích večerních šatech. Druhý den byla svatba. Takže já vzala ráno děti na procházku, potom je šla obléknout - Lola měla bílé šatičky a černé sandálky a Jagger měl normálně mini kvádro :D Byl strašně cute a vypadal dospěleji. Jediný, co moje HM neuhodla, byl její outfit. Měla krátké (spíš to vypadalo jako delší košile), oranžové "šaty" s páskem kolem hrudníku, přišly mi krátké, skoro jste jí viděli až do "krku" haha, ale její boty rozhodně nevybrala dobře. Strašně dlouhý podpatek, kdy ani nemohla chodit, navíc celá cesta okolo cottage a main house byla kamená a cihlová, tudíž nemohla ani chodit a HD jí musel přidržovat. Menší detail je, že tam byla celé HD rodina, která Tiff nemá příliž v lásce a ona se oblékne takhle, jen aby strahla pozornost na sebe, což se jí povedlo, ale mohli jsme vidět ty pohledy jeho rodiny a hlavně mi přišlo, že HD se cítí trošičku trapně. No, ale je to její věc. Potom šli na obřad, kdy já si stihla zavolat s mojí mamkou na skype. Byla to rychlovka, protože mi potom přivezli dětičky a já se o ně starala. Byly tam další dvě nanny, takže jsme byly s dětma v bazénu. K večeru jsme šli na party na počest novomanželů. Grilovalo se prase, stolečky byly pod velkým, bílým stanem, hodně pití, kapelka, potom teda jejich kamarád zpíval, hodně her a ohňostroj a já potom děti brala domů, dala si drink a sedla si k televizi - prostě relax.
Tiffany botky


Singer

Pigie - Prasátko


Takhle jsem tam chodila - byla jsem fakt Šťáva


V neděli všichni dospávali čas, který strávili na oslavě, přišli kolem 3 hodiny ráno. K večeru se sedělo na verandě s nevěstou a ženichem, jedlo se a pilo. V podtatě celý tenhle výlet byl o tom. haha. V pondělí všichni jeli domů, včetně nás.

Philadelphia, Pennsylvania




American's firts Zoo


Post card


Zastavili jsme se ve Philadelphii, kdy jsme se zastavili v dětském muzem, spíš to bylo vystavěné hřiště. Přišli jsme dovnitř a šlo se hrát. Byl tam malý park (vypadal stejně jako park ve městě), stánky s Hod dogama. Všechno bylo v malém provedení, umělé a jen na hraní. Ale vše vypadalo opravdově. Malý obchod s potravinami, dětský Mcdonald, obchod s obuví, vlaková stanice, opravna auta, autobusová zastávka s autobusem, tramvají, bludiště Alenky v Říši divů, nemocnice, všechno to vypadalo jako malé městečko, potom tam byl vesmír, moc hezky provedené. Musim říct, že ten, kdo to vymyslel, je skvělej. Je to úžasný nápad. Jen mě mrzí, že u nás v čechách se tohle moc nevyplatí, co se týče financí. Viděla jsem tam děti, které tam měly narozeninovou party. Celý den pršelo, takže jsme ani nikam nechtěli jít chodit, tak jsme to potom vzalí rovnou na letiště, kde jsme zjistili, že naše letadlo má dvě a půl hodiny spoždění a my museli udržet děti vzhůru, aby spali v letadle. Díky bohu, že jsme to přižili. Děti byly trošku painful, no trošku je hodně slabé slovo - hrozně ! Nakonec jsme přijeli domům, zalezli si do postele a mohli odpočívat a nabrat energii, kterou jsme ztratili za poslední týden.

Please Touch Museum


Back in LA


Všechno se vrátilo do normálu. Zatím se neplánuje žádný cestování, což mám radost, protože je to dost vyčerpávající. Už mám konečně internet, tak už jsem se stihla spojit s maminkou. Napsat zbývající články a hlavně být připravená na interview s potencionálními rodinami. Ještě mám další bombu, co se mi stala. Viděla jsem HD nahého ! :D To se tak stane, když sdílíte jednu koupelnu :D haha. Vyšla jsem z pokoje, kdy vidím přímo na koupelnu. HD stál nahý naproti zrcadlu a povídal si s Jaggerem, takže jsem ho viděla v zrcadle. Rychle jsem se otočila a mazala do pokoje, úplně nejtišeji zavřela dvěře a musela jsem zhluboka dýchat. Nechtěla jsem aby věděl, že jsem ho viděla. LOL. Hned jsem psala kamarádce, co se mi stalo .. haha. No prča .. Prej jsem měla udělat obrázek. haha. Fakt je super mít takový kamarádky. hahaha..

Týnka to musela zdokumentovat


Jinak, co se týče dne nezávislosti, musím říct, že se mi ten svátek líbí. Prý je to nejoslavovanější svátek v USA. Všichni nosili národní barvy, plavky, kraťasy, čepice, brýle, náhrdelníky. Musim říct, že to bylo hodně nápaditý. Lidi si navzájem tleskali, objímali se, přáli hezký den. My jsme ráno šli na pláž, kde všichni měli stany, deštníky, hráli volejball, popíjeli a prostě si jen užívali. Už to určitě ztratilo tu podstatu za ty roky a jde jen o to pít, ale šlo vidět, že si to lidi užívají. Já během nap se šla podívat kolem moře, kde byla parade, lidi chodili v řadě za sebou s vlaječkama, pokřikovali na všechny na pláži či na zahradách. Opravdu bylo hodně lidí a nedalo se ani hnout. Přidala jsem se k nim a jen nasávala tu euforii, která byla všude. Odpoledne jsme šli na party k přátelům. Byla tam jedna mladá holka a já slyšela přízvuk, tak jsem se jí zeptala, jestli je italka, měla podobný přízvuk a ona, že je Brazilka, no a já se potom dozvěděla, že je to nejznámější topmodelka Victorie Secret a její manžel je fotbalista. No a já si hrála s jejich synem v pokojí. No hustý. Zase jsme byla za trubku. Ale doufám, že když jsem jí řekla, že jsem v Čech, že to vzala jako omluvu za mojí nevědomost. LOL. Potom jsme šla s dětičkama domů, uložila je spát a sledovala ohňostroj, sedla si k televizi s vínkem a uživala si chvíli klidu. Tohle byl můj den nezávislosti, sice pracovní, ale já si to jednou vynahradím.

Happy 4th of July


Jinak jsem za pořádnou blondýnu. Doma jsem si měnila žehličku, protože ta moje se mi rozbila, tak jsem si brala novou z domova. Pomyslela jsem si, že bych se měla podívat v jakém wattovém rozmezí je, aby mi v US šla, ale nějak jsem na to pozapomněla. Vůbec mi nedošlo, že jsem si zabalila novou a nezkontrolovala si to, protože ta původní mi fungovala. Jdu si žehlit vlasy a přišlo mi, že pořádně nehřeje. Tak jsem se jen tak jukla a na žehličce bylo 220 - 240 W, což znamená, že mi v US nepůjde, protože US má 110 W (nebo tak nějak). Aby Vám tady elektronika šla, jako pc, žehlička, nabíječka a podobně, musíte si najít na přístroji rozmezí mezi 110 - 240 W a potom vám ten přístroj půjde. Chtěla jsem si jít koupit takový adapter, který tu power změní, a přestože mám rozmezí 220 - 240 W, tak mi žehlička půjde, protože ten adapter to zařídí. Stál 43USD, což se mi tolik dívat nechtělo, protože mi nejde jenom žehlička a navíc vyjde líp si koupit novou žehličku, když jí používám každý den a budu tu dlouho. Tak jsem si koupila novou žehličku. Jen doufám, že mi něco vydrží.


Jen tak pro informaci, jsou ty adaptery dva. Jeden, když jste tady v USA a potřebujete to přizpůsobit jejich napětí, to znamená, že se Vám to změní na vyšší, přestože oni mají 110W, ale když si koupíte nějakou elektroniku tady (pc, žehličku, mobil), tak ta napíječka je dělaná na USA power, což je 110W, tím pádem si buď v USA nebo v Čr koupíte adapter, který vám to nabětí "sníží" z 220 na 110W, tím pádem to můžete používat v ČR.

Když si strčíte Americkou žehličku (s napětím 110 - 140W) bez toho adapterů, tak vám vyhoří, protože do ní půjde větší proud. Kdežto zapojíte českou žehličku (s napětím 220 - 240W) do US zásuvky, tak se vám nenahřeje, protože jde malé napětí. Já vím, že to z Vás spousta lidí ví, jen jsem to tu chtěla napsat, kdyby to náhodou někdo nevěděl, aby si nezničil elektroniku. Přitom fyzice rozumim velký kulový :D Hahaha

Přeji Všem Krásný zbytek dne. Určitě budu informovat, jak to se mnou vypadá a s hledáním rodin. Ozvala se mi jedna z Arizony. Měli jsme spolu mluvit dneska, ale HM je v Chicagu kvůli práci a je tam blbé spojení, tak si prý zavoláme v pondělí. Dvě holčičky, 6 & 1 rok. No, uvidíme, jak na mě zapůsobí, ale moc se mi nechce jít hned do první rodiny, když jsem online teprve dva dny. Držte palce.

Přeji všem au pairkám či všem, kteří čtete můj blog, hodně štěstí ve všem, co děláte. Ať se Vám splní vše, co si přejete a po čem toužíte.

Good night to you all.

xx

My trip to the Czech Republic

5. july 2013 at 7:14
Ahojte všichni,



Tady máte další článek, tentokrát z domova, z Čech. Musím říct, že to uteklo strašně rychle. Nemohla jsem se domů dočkat a ani jsem se nenadála a byla jsem na letišti na cestě do LA. A čeká mě další rok a 3 měsíce v USA, kdy neuvidim svojí rodinu. Je mi smutno každý den, každý den se setkám s tím, že bych si přála zajít s maminkou na kafe, jít na koupit a nebo si prostě jen zavolat - nic z toho tady nemůžu udělat, přála bych si být blíž, nebo spíš, aby oni byli blíž a já mohla v klidu být tady a jezdit si mamku navštěvovat, kdy se mi za chce, ale musim se vrátit do reality. Tohle jsem si přeci vybrala, ne ?!

Ráda bych chtěla říct, že mi Čechy otevřely oči. Ale začnu hezky popořádku.

Takžena letišti v USA, kdy jsem čekala na svoje letadlo, nemohla jsem uvěřit tomu, že za pár hodin budu doma. Když jsem přišla ke své gate, málem mi vypadly oči. Věděla jsem, že letím s indickou společností, ale nikdy by mě nenapadlo, kolik Indů bude čekat na letadlo. Normálně jsem začala mít strach a už si představovat, jak skončíme někde uprostřed Atlantiku, výhoda by byla, že bych konečně viděla Titanic a Jacka, haha. Takže u gate byl jeden Ind s turbanem na hlavě vedle druhého a nechyběly jim ani jejich drahé polovičky s tečkou na čele. Jediní z Evropy jsem byla já a pár Němců. Ale musim se jim omluvit, protože letadlo měli krásný a pohodlný a nic se nestalo. Vedle mě seděl nějaký mladý Ind, sice mi říkal jeho jméno, ale já si ho nepamatuju, znělo to jako Muhamed, haha, nekecám, hodně podobně, v jednu chvíli, když si otevřel počítač, tak mě popadla myšlenka, že za chvíli spustí odpočet bomby, jsem paranoik, fakt. Potom jsme si spolu povídali a byl moc milý. Když jsme přistáli v Bruselu, měla jsem 45 minut na přestup do Prahy, jelikož jsme přistáli na "B" musela jsem doběhnou na Terminál "A", tudíž jsem musela čekat ve frontě na visa, abych ukázala a znova se odbavit, zbývalo mi 10 minut, když jsem doběhla k odbavení. Ukázala jsem security (spíš muž, co pouštěl lidi k přepážkám) letenku, jestli můžu do fast line, a on, že mám spoustu času, ať jdu normálně do řady, blbec, on nemusel být hurry. Nakonec mě všichni pustili před sebe, takže jsem se odbavila rychle a dobýhala letadlo akorád včas. Nejlepší pocit byl, když jsme vzlétli a já věděla, že za hoďku a půl jsem doma.

Koukla jsem se z okna a pršelo a byla zima. Brrr. Když jsem konečně dostala svůj kufr, už mě nic nedrželo a já vyběhla naproti mamince s bráškou. Normálně jsem se rozbrečela jako malá. Hupla mamce do náruče a brečely jsme obě, potom se k nám přidal bráška a my se objímali ve třech, lidi na nás koukali, jak si tam bulíme a objímáme. Nejradši bych jí nikdy nepustila. Dostala jsem kytičku a medvídka, stejný jako má Mr. Bean. Venku byla taková kosa, že jsem musela otevřít kufr a najít si něco teplého, jinak bych umrzla. Musela jsem se přezout a vzít si kabát. Jen tak si stojíte venku, mamka kouřila, když v tom mi říká, že holčina vedle nás je herečka z Gymplu. Pár dílů jsem viděla ještě před odletem do USA, ale nebyla jsem si jistá, zda to je ona, tak jsem se zeptala a ona, že je. Prý byla v New Yorku natáčet nějaký dokument. Už byl čas jít, tak jsem se s ní rozloučila slovy "Tak se měj, celebrito." Maminka mě vzala na oběd do jejich restaurace, kde slavili bráškovo narozeniny, musim říct, že se mi tam líbilo. Dala jsem si smažený sýr s hranolkama. Potom mi přinesli dort, zákazníci kolem zpívali "Všechno nejlepší", i když to mělo spíš být "Vítej doma". Ukápla mi nejedna slzička. Bylo to strašně moc dojemné. Byla jsem doma. Po tak dlouhé době. Nemohla jsem se dočkat až uvidim mého pejska Agátku.



V ČR byla opravdu zima :D



Jeli jsme ještě nakoupit do Globusu. Když jsme měli nakoupeno, můj bratr chtěl jít k samoopslužné kase. Zeptala jsem se, jestli to umí, protože v US jsem to dělala několikrát, tak jsem nevěděla, jestli ví, nakonec jsem to pako byla podle prodavačky já. Musim říct, že už rozumím lidem, kteří se do Čech vrátí po několika letech a jsou totálně mimo, jakoby spadli z vesmíru, připadala jsem si taky tak. Takže Vojtík markoval, když v tom se nám to zaseklo a přišla prodavačka a odklikla nám klíčem, já se na ní udiveně podívala, jako proč to udělala a pak nám to došlo. Vojtík markoval šampus a ona měla prostě "zásach", protože mu není 18, přestože jsem tam vedle něj stála já i mamka. Už mi bylo jasný, na jaký poklad jsme narazili. Stála jsem trošku z boku, spíš až u druhé kasy, tak jsem si chtěla vzít tašky, abychom mohli nandat nákup, když v tom na mě pani od svého stolku začala křičet, ať si vezmu tašky od své kasy. To jsem se neudržela a řekla, že je pani tiskne. No a jelikož v US si normálně ten nákup namarkuješ a rovnou dáváš do tašky, takže jsem to takhle přesně udělala, když v tom kasa začala blikat a pani prodavačka se musela ozvat. Nejvíc mě vytočila tím "Haló haló pani." Řekla jsem mamce, že pani studovala univerzitu na tohle, že si myslí, že přišla s nějakou novinkou! Jenže, češi prostě kradou !! My tu musíme mít váhy na jídlo, abychom náhodou něco neukradli.

Tohle by se v US nestalo. Nechci teď nijak vyzdvihovat USA, ale je to pravda. Američani by nikdy nekradli, určitě se jich pár najde, ale my jsme tím fakt provařený. Několikrát jsem tohle v Čechách řekla, když jdete tady do restaurace (USA), tak voda je automaticky zadarmo a vy si můžete objednat třeba 6 kol a platíte jenom jednu a tady je právě ten největší rozdíl. Američan si dá za večeři ty koly třeba dvě a je mu jedno, jestli platí jen jednu či dvě, ale Čech si dá kol 8, protože je to děsná výhoda, když se platí jenom jedna, ne ?!! Nebo, když se Vám v USA něco nelíbí a vy se ozvete (v obchodě, restauraci ..), tak se Vám ve většině případech vyjde vstříc. Když dostanete něco, co jste si neobjednali, dostanete to zadarmo, nebo když vám v obchodě namarkují jinou cenu, než je napsaná, automaticky to neplatíte, kdežto v ČR to tak nefunguje a ještě jste to právě vy, kdo zdržuje, protože jste se ozval. To se mi v ČR stalo, kdy jsem kupovala klobásy na gril, kdy cena byla 50kc a ona mi namarkovala 70, okamžitě jsem se ozvala, což se nelíbilo ve frontě za mnou, ale mě to bylo fuk, já jim tu dvacku navíc nenechám, jde mi o princip, takže jsem si zavolala někoho, ať jde se mnou k tomu mrazáku a potvrdí či vyvrátí mojí odezvu. Musím se přiznat, že paní prodavačka nebyla moc nadšená, že jsem jí odtáhla od kasy a musela se mnou jít až na druhý konec Lidlu. Nakonec to dopadlo tak, že zašla do nějakých dveří a pak mi vrátila peníze, protože jsem měla pravdu, moc ochotně se jí do toho nechtělo. Dostalo se mi hodně negativní odezvy, což mě normálně vytočilo. Místo toho, aby lidi přestali mít kecy pro sebe a za něčími zády, měli by se ozvat nahlas a tak možná i něco změnit a neprudit, že někdo zdržuje, když chce spravedlnost. Pak ať se nedivíme, že jsme v tomhle pozadu oproti světu.

Nebo, když si jdete nechat nakrájet šunku a řeknete, že zrovna tenhle plátek nechcete, tak si na Vás svá ústa otevře dívka se síťkou na hlavě a s akné, místo toho, aby Vám vyšla vstříc. Na to jsem jí řekla, ž má štěstí, že nepracuje v USA, protože by právě touhle dobou už byla bez práce. Kde je to, že zákazník má vždycky pravdu ??!! Nebo pošta, jestli paní pošťačky nebaví jejich práce, ať uvolní místo pro někoho jiného. Jsem v US jen 9 měsíců a Musím říct, že to byla pořádná sprcha, vidět ten neskutečný rozdíl v přístupu. Možná Vám Američani přijdou neupřímní v tom, že Vás na ulici pozdraví a popřejí krásný den, i když Vás absolutně neznají, přesto Vám rozzáří Váš den jen tím, že Vám popřáli krásný den. V Čechách se na sebe lidi jenom mračí, tam se jich zeptáte jak se mají a dostanete odpověď "na hovno." A vyjmenuju Vám důvody, proč život je na hovno. Ale no tak. Vždyť každý máme něco, z čeho nemáme radost a něco se nám nedaří, ale nemusí to být první věc, co vypustíme z úst. Já osobně dávám přednost tomu, že se na mě lidi ráno usmějí a popřejí mi hezký den a já na oplátku rozzářím den někomu jinému jen tím, že se usměju. Možná by si Češi měli vzít příklad.

Nechci na Českou Republiku házet špínu. Jsem pyšná, že jsem Češka, právě proto jsem tím, kým jsem. Myslím, že máme hodně inteligentních a známých osobností, ale v některých věcích jsme pozadu a to dost. Jenže to je tím, že jsme byli 40let na vodítku, kdežto Amerika, UK a další měly čas se rozvíjet. Je mi z toho až smutno. Nechci se nikoho dotknout, nebo ze sebe dělat nějakou intektuálku a moc dobře vím, že se tenhle článek nemusí lidem líbit a je mi to nějak jedno, je to můj názor a ať se mnou diskutuje někdo, kdo poznal obě strany. Možná budu mluvit jinak, tenhle článek píšu hned po té zkušenosti, takže je to čerstvé. Může se stát, že až se mi to rozleží v hlavě, už to nebude tak ostré. Našla bych negativní věci v US stejně rychle jako v ČR. Jen tu lidi vyrostli jinak. A mě hrozní mrzí, že naše země musela zažít takových ran. Třeba se mi nepoštěstí tady zůstat a začít život, nechci ze sebe dělat Američanku, všude se pyšním tím, že jsem Češka, jenže ona mi to Česká Republika moc neusnadňuje. Nikdy neříkej nikdy a já nevim, kde skončím, ale nejsem si jistá, jestli ČR je to pravé místo :(

Měla jsem pocit úzkosti, když jsem najednou viděla, jak to v Čr chodí a jak jsem k tomu byla lhostejná, když jsem poznala něco jiného, nechci to měnit. Líbí se mi, když se na sebe lidi smějou, přejí si hezký den, jsou nápomocní ostatním, nestěžují si na každém rohu. Velký rozdíl v pohledu lidí na věc, Američani jsou optimističtější a při zemi v dobrém slova smyslu, kdežto češi jsou pesimističtí a závistiví. Na nikoho nechci ukazovat, pořád jsem Češka, ale ten kdo zažil obě strany, pochopí. Kolik zpráv na fb jsem dostala, kde se všichni ptali, jestli jsem se teda už vrátila domů z tý Ameriky, že jsem to teda nezvládla a podobný kecy. Hey, já jela jen na návštěvu, jedu zpět na rok a něco. Nechápu, co se o to zajímají, i kdybych se vrátila. Nikdo z nich neopustil rodinu a ani město a jsou nejchytřejší. O tom právě mluvím, závist. Nikdo z nich neměl na sobě moje boty a neprošel si tu cestu, kterou já, takže nemají žádný tušení, čím jsem si tu prošla, přestože jsem to vydržela. Vidí jen příležitost, že by se někomu něco nepovedlo.

Jelikož moji členové rodiny nevěděli, že jedu domů, bylo to velké překvápko. Nejdřív jsem šla překvapit tetu do práce. Přiběhla jsem dovnitř do krámu ke kase, kde zrovna markovala a křikla jsem, jestli mi může pomoc. Teta se okamžitě otočila na mě a šlo vidět, jak jí vrtá hlavou, kdože to stojí před ní. Pak jí to došlo, popadla mě a zeptala se, co tady dělám, co dělám v Kadani. Hned se lidi ptali "tak už se vrátila domů jo, z tý ámeriky." Potom jsem si jela pro Agátku ke stejdovi, myslel si, že si sestřenice dělá srandu, když řekla moje jméno. Haha. No a poslední byl taťka. Šli jsme k němu na drink, ale čekal jenom mamku s bráškou, takže já klepala na dveře. Taťka dveře otevřel a udiveně stál s otevřenou pusou a z jeho výrazu jste mohli vyčíst "Co tady sakra děláš!" Bylo tak super být zase doma. Pěkně jsem se pyšnila pohledy a příběhy z velkého světa.

Další, co Vás po návratu čeká je, že poznáte, kdo je kamarád a kdo ne. Musím říct, že jsem to stejně čekala, že se to stane, protože se to stalo každému, kdo odešel pryč a pak se vrátil a po čase všichni "staří" kamarádi odpadali, protože se ta "díra" mezi nimi zvětšovala a zvětšovala, až ztratili společnou řeč. Jen jsem netušila, že to půjde takhle rychle a brzo. Přestože mi bylo jasný, že jednou ty vzpomínky, které máme teď, na školní léta a podobně, vyblednou a už si nebudeme rozumět, protože každý budeme žít v "jiném světle". Každopádně zrovna nečekala od lidí, od kterých se to stalo. Moc ráda jsem viděla svoje spolužáky, zase si dala společný drink a měla zábavu jako za starých časů. Volali okamžitě, jak věděli, že jsem zpět. Musím říct, že se mi po nich strašně moc stýská a bylo moc super se s nimi zase vidět. Měla jsem opravdu hoňky vidět všechny, co jsem chtěla a strávit nějaký čas s rodinou a oběhat si doktory. Nejvíc mě zamrzelo, že jsem dostala "kudlu" do zad od lidí, od kterých jsem to nečekala. O kterých jsem ani nepomyslela, že by to mohli být PRÁVĚ ONI. Ale můj život jde dál, stejně jako jejich. Každý si žijeme ten svůj a možná je to tak lepší. Já si plním svůj sen a něco obětovat musím, nejdůležitější je, že moje rodina zůstává, samozřejmě moji rodiče a bratr. Já ze dne na den přestala komunikovat s člověkem, který v minulosti pro mě znamenal moc a přes noc se stal někým, kdo v mém životě nemá absolutně místo, proč by tohle nešlo i s "kamarády"? .. Kdo chce zůstat v mém světě, bude tam. Mrzelo mě, že jsem někomu ani nestála za odpověď na smsku, přestože jsme se domlouvali, že se uvidíme. Že nebyl ani tak upřímný, aby mi nemohl napsat, že nemá čas, že toho má hodně, což bych samozřejmě pochopila, přestože by mě moje maminka odvezla kamkoli, jen abych mu mohla říct ahoj, ale jak sem řekla, když někdo chce .. tak to jde. Já si tohle budu pamatovat. Nebylo to tak dlouho, kdy jsem v článku psala, že mám super kamarády, jak jde vidět, černá ovce se vždycky najde.

Zase jsem se cítila jako za starých časů, kdy jsme chodili do školy a nemuseli nic řešit. Bylo to moc prima. Přidala by jsem sem fotky z toho super večera, ale nezeptala jsem se, jestli můžu a nerada bych zveřejnila jejich fotky proti jejich svolení. Ale musim říct, že jsem moc ráda, že jsme ty fotky na památku udělali.

Jinak musím říct, že jsem si to doma užila. Uteklo to jako voda, ale bylo příjemný spát ve své posteli, neřešit, co máte na sobě a jak vypadáte, dát si kafe s mamkou a být v kuchyni, když vaří. Vtipkovat jako jsem to vždycky dělaly. Moc bych si přála zůstat dýl, ale jsem neskutečně šťastná, že jsem mohla být nějaký čas doma s rodinou. V podstatě jsme toho moc nestihli, ale byli jsme spolu.

Maminka koupila lístky na Kabáty, na jejich poslední koncert jejich turné. Takže jsme vyjeli do Teplic. Dali jsme si pivo a klobásu a čekali na Kabáty. Jelikož to bylo dlouho, tak jsem je donutila se mnou vyfotit. Chtěla jsem mít nějakou památku na ten den. Koncert jsme si užili neskutečně, skákali jsme a zpívali. Na koncert dorazily všechny věkové kategorie, nejstarší i ta nejmladší a všichni zpívali. Tohle je opravdu dar kapely, že mají fanoušky ve všech věkových kategorii a všechny znají jejich songy. Když jsme čekali, než kapela dorazí na jeviště, lidé je vyvolávali a dělali mexickou vlnu. Koncert byl na fotbalovém hřišti. Lidí bylo kolem 10 000, takže plno, lidi na sedadlech, na schodech i na hřišti. Všichni dělali vlnu a tleskali. Bylo to něco magického. Stáli jsme s mamkou a vyvolávali Kabáty, když v tom se na schodech objevili kluci, kteří vypadali PŘESNĚ jako Kabáti. V první chvíli jsme si mysleli, že jsou to ONI. Seskočili dolů mezi diváky a ten hlavní se otočil, vypadal jako Vojtek, jenže mladší a hezčí. Úplně jsme se s mamkou rozplývaly a chtěly by jsme ho. Haha. To bylo vtipný. Jako puberťačky. Koncert byl neskutečný, ta energie kolem, nešlo to jen stát, ale být crazy. Když zazpívali písničky, tak se rozloučili a najednou nastal ohňostroj, úplně nás to všechny dostalo, takže se křičelo a tleskalo a když to skončilo, tak diváci vyvolávali kabáty, aby přišli a ještě zapívali pár songů, kdy oni se opravdu vrátili a zazpívali jejich největší pecky a potom zase nastal ohňostroj, ještě hezčí než ten první. Odcházeli jsme v euforii.

Moje Rodinka





Taky jsem si zašla k holiči

Musela jsem se jít také podívat na gympl. Připomenout si stré vzpomínky a navštivim moje zlaté učitele. Byl to zvláštní pocit tam zase stát. Dokonce jsme si s kamošema dělali srandu, aby nechtěli nás tam držet a dát nám písemky nebo nás vyzkoušet. haha. Moc ráda jsem viděla svojí paní profesorku Angličtiny, která mě toho hodně naučila. Mnoho věcí vím od ní a není chvilka, kdy bych se nesetkala s něcím, co mi řekla nebo naučila. Provázý mě tu každičký den. Jsem jí moc vděčná za všechno, co pro mně udělala, protože z části díky ní, to tu zvládám takhle. Patří Vám velké DĚKUJI. Také jsme nemohli zapomenout na naší paní profesorku třídní, která nám zase dostala do kolen, je nejlepší, nejvtipnější a nejúžasnější. Bylo moc prima je všechny vidět a zase si prožít ten pocit, být zpátky. I když na jednu stranu bylo dobře, že jsme si zaše šli každý svou cestou. Mám na gympl ty nejlepší vzpomínky a vždycky mít budu, ale takhle kapitola je u konce a začala nám všem nová. Jen přeju svým spolužákům hodně štěstí při studiu a ať se jim splní vše, co si přejou. Mám Vás moc ráda.

Taky jsem na pár minut viděla svého kamaráda - souseda - spolužáka. haha. Ano, je všechno. Sice jsme neměli moc času spolu mluvit, protože jsem potom musela jet za mamkou do práce pro svůj počítač, který jsme si nechala přeinstalovat. Mamka byla na noční a my s Vojtíškem vzali auto a jeli za ní. Hráli písničku od One Direction, tak jsme si to pustili pěkně na hlas a zpívali. U maminky jsme si dali kávičku a jeli koupit kolu a bramburky a domu. S vojtíškem jsme si udělali prima sourozenecký večer. Sedli jsme si k televizi a koukali na Iron Man 3, docela jsem se u toho nasmála a příběh krásný. Jsem ráda, že jsme se rozhodli udělat ten večer jen spolu sami a mít takovou pohodu.

Jeli jsme na TŘI dny do prahy navštívit tetu a sestřenice, které už mají své vlastní děti. Byla to pohodička, v podstatě jsme zůstali jen doma, protože nám počasí nepřálo, pršelo a bylo hnusně, ale nám tam nic nechybělo. Pití a jídla bylo dost, venku zahrádka a ohniště, co víc si přát ?! Oni si akorád dostavěli baráček, tak všechno bylo nové a krásné. Udělali kus práce. Jejich dětičky jsou 4,3 a 1 a musim říct, že byly zlatíčkový. Původně jsem tenhle věk chtěla na svůj au pair rok, které jsem nakonec v Bostonu dostala, jenže to nebylo vůbec stejné, natož pobodné. Je to tou výchovou. Čeští děti mají pořád tu výchovu přísnější a podle toho se chovají. Je to zvláštní. V tomhle dávám za pravdu ČR. Svoje děti budu z časti taky vychovávat tak, protože US děti jsou velké části rozmazlenci.

Určitě jsem na spoustu věcí zapomněla. Už je to 14dní, co se vracím k tomu článku, abych ho mohla konečně zveřejnit, když mám dostupný internet. Snažím se snažím si to všechno přehrát, ale mám pocit, jako bych doma ani nebyla. Jako by těch 12 dní nebylo. Uteklo to jako voda. Jsem strašně moc ráda, že jsme jela domů. Byli jsme s maminkou nakupovat, na kafíčku a měly pohodu jako vždycky, kdy jsme seděly na balkoně a popíjely vínko. Venčily jsme Agátku, byly v knihovně, já si objehla doktory, vařily jsme spolu, prostě rutina, která mi strašně chyběla. Chybělo mi české jídlo ! Ani mi mamka nestihla uvařit všechna jídla, co jsme si napsala na seznam, ale ty nejlepší jsme měla. Jen tak na chuť. Uvědomila jsem si, jak moc mi rodiče chybí a jak moc bych je chtěla mít blíž, jak moc pro mě znamenají a jak moc jsem pyšná, že jsem jejich. Na druhou stranu jsem pyšná, že jsem si šla za svým snem, dokázala to a že jsem o mnoho zkušeností chytřejší. I když jsem se domů strašně těšila a moc jsem si přála tam být o chvilinku déle, těšila jsem se zpátky do US, pokračovat v tom, co jsem začala, protože jsem si ještě nedokázala vše, co jsem chtěla.

Omlouvám se, že jsem hodně nudná au pairka. Další článek napíšu, jak bylo v Palm Springs & Palm Desert a taky New Jersey & Philadephia. Jenže všude jsem jela pracovně, takže to zase taková zábava nebyla. Musim hodně šetřit, proto si odpouštím cestování, navíc jsem si svou dovolenou vyčerpala, takže musim počkat na další a hlavně budu potřebovat spoustu peněz na další rok. Tímpádem mi toho moc nezbývá. Já mám totiž celý život na to si procestovat USA křížem, krážet, protože se zatím domu nechystám. Vymyslely jsme si super plány s mojí Týnuškou, tak doufáme, že nám to vyjde podle představ. Budu nám držet palce a doufám, že se to splní.

Mimochodem, už mi schválili prodloužení a už jsem ONLINE. Takže Let's go find family !! :)) Uvidíme, co mi další měsíce přinesou. Moc se mi do toho nechce, do interview s rodinama a podobně, hlavně ten stres zase, to bude něco. Ale jsem ráda, že v tom nejsem sama a Týnka za chvilku bude další. Určitě Vás budu informovat, jak se to dál vyvíjí. Dopíšu články, protože jsme opravdu pozadu.

Doufám, že mi vyjde další přání a to je vidět mojí BFF Tannie, kdy by jsme se mohly sejít v LA. Kéž by kéž by. Protože to bude přesně skoro rok (bez pár týdnů), kdy jsme se viděly naposledy. Bude to neuvěřitelný !! My se neuvidíme za pár měsíců ROK !! Ani na to nechci myslet. Moc mi chybělo, že nebyla v ČR, když jsme viděla naší zastávku, kde jsme se scházely, naše tajný místo a nebo její město, tak se mi zasteklo, ale my si uděláme nový vzpomínky. Moc se na tebe těším honey !! :)) See you soon..

Přeji Vám všech Šťastný Den Nezávistosti, 4. července - Happy Independence Day, 4th of July.


Doufám, že jste si všichni dnešní den užili. Američani si to užívají ve velkém. Ulice jsou plné lidí, držející drinky, obblečené do národních barev a všichni jsou pěkně opilí. Jsem unešená. Ohňostroj krásný a dojemný. Američani jsou fakt pařmeni.

Good night.
xx
 
 

Advertisement