12th Month

ONE Year in the U.S.A

24. september 2013 at 9:01
Kdo by to byl řekl, že ten čas tak rychle letí ...


Dneska je 24.9. 2013 - což znamená jediné, že mám dnes ROČNÍ VÝROČÍ v USA !!
Přesně před rokem 24.9. 2012 jsem ve 3 hodiny ráno nasedala do auta a odjížděla na letiště na svou vysněnou cestu za splněním svého největšího snu.

Přesně si vzpomínám ten den, jaky by to bylo včera a né před rokem, kdy jsem s maminkou a Tannie balila všechny věci do kufru a vážila ho asi 10x, aby jsme byly jisté, že nepřesahuju požadovanou váhu. Kdy jsme si s Tannie povídaly na mojí posteli, kdy ona usínala a jen mi přikyvovala, kdy já se bála, že bych zaspala. Všechny jsem potom hnala do auta, aby jsme nepřijeli pozdě. Naposledy jsem se rozhlídla po mém pokoji a ucítila stesk, že v mojí posteli nebudu spát pěkně dlouho. Zavřela za sebou dveře a vyšlo se do auta. Ještě do toho jsem zapomněla svůj mobil, takže jsem s epro něj musela vracet - hádam, že mi to přineslo štěstí v neštěstí.

Na jednu stranu jsem se strašně těšila na svojí cestu - co přijde a co na mě za velkou louží čeká. Přestože loučení bylo to nejtěžší, co mě čekalo. Říct svým milovaným na chvíli "sbohem" a nechat je stát za přepážkou a vyrazit vzhůru svému osudu. Moje maminka je pro mě ten nejdůležitější člověk na světě a vidět jí, jak je jí smutno a jak moc jí to trhá srdce, bylo to nejhorší. Ale zárověň jsem se nemohla dočkat, co všechno na mě čeká a jak moc jsem se nemohla dočkat, že konečně si splním TO, na co jsem tak dlouho čekala. Každý by si měl jít za tím, co chce a přestože to něco stojí, ten pocit je k nezaplacení. Vědět, že jste dokázali to, co jste si přáli a nikdo Vám to nemůže vzít.

Hlavou se Vám honí úplný nesmysly, ale myslím si, že to má každý úplně stejně. Já se na všechno dívala jako, když to vidím naposledy, což vlastně byla pravda, ale já si přišla jako největší blázen na světě. Dívala jsem se z letadla do Německa na Prahu a říkala si, že tohle krásný místo nenavštívim hodně, hodně dlouho. Všechno se zdálo tak super. Kdo mohl tušit, co na mě čeká ?! To, že mi uletělo letadlo už jsem psala v jednom ze svých článků hned na začátku. Bylo mi do pláče a taky jsem několikrát brečela, když mi řekl, že letadlo uletělo. Úplně mě píchlo u srdce, ale pocit, že konečně sedím v letadle do Ameriky mě trošku utěšil v tom, že na své cestě stále pokračuju a ještě budu.

Každý se Vás tady bude ptát, jsestli Vám chybí domov, rodina, kamaradi. Odpovídám, jak to cítím. Že to bylo to nejtěžší, co jsem kdy udělala, ale zároveň to nejlepší. I přes všechno, co se za ten jeden rok odehrálo, za to stálo. I to špatné, smutné, krásné a veselé - to všechno mě dostalo přesně tam, kde dneska jsem !! Kdo by před rokem řekl, kde skončim, co všechno zažiju a co všechno uvidim !! Samozřejmě, že jsem si tu prošla chvílema, kdy jsem byla nejsťastnější člověk na světě a pak, kdy jsem si přišla úplně na dně a bez síly. Tohle k tomu patří. Každý si projde svým. Ať už tady a nebo doma. Pořád máte možnost skypu s rodinou a kamarády, což je mnohem lepší něž to bývalo. Myslím, že si zvyknete na to, že Vás dělí celý oceán od rodiny a přátel. Někoho dělí dokonce i celá amerika s oceánem dohromady (Ti, co jsou na západě USA). Zvyknete si na pocit, že nemáte své blízké pořád kolem sebe a o to víc si začnete vážit těch, kteří si najdou čas s Váma mluvit a zůstanou na Vaší straně i přes tu dálku.

Moje Momenty v USA !!

Tady bych ve zkratce chtěla napsat, momenty, které pro mě byly asi ty nejtěžší a také místa, která jsem za svýj první rok navštívila.

Těhle "pár" momentů, které se v podstatě staly behem týdne, mi změnil život - a to doslova !!

Dopravní nehoda - Taky jsem tohle už zmiňovala ve článku, kdy jsem měla autonehodu v Massachusetts, kdy rodina odjela na dovolenou a mě nechala samotnou bez jídla upřostřed lesa během hurikánu Sandy. Měla jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem zdravá. !! Protože mě čekal nejhorší týden mého života, kdy tou nehodou odstartoval. Autonehodu jsem měla ve čtvrtek 25.10. Odpoledne, kdy jsem víkend strávila se svojí kamarádkou Péťou. Jsem jí moc vděčná za to, co pro mě udělala, a že mě přivítala její host family k sobě domů, když jsem si procházela tím nejhorším odbobím v životě. V sobotu jsem se dozvěděla nejbolestivětší věc v mém životě.

Rematch - Hned v pondělí jsem věděla, že už se svojí host rodinou nechci být a že chci zkusit si najít jinou. Bylo to opravdu težké období pro každého, kdo si tím projde na vlastní kůži. Pocit, že stačí trošku a jedete domů. Chce to sílu a odhodlanost si tím projít znovu s tím rozdílem, že si balíte věci a vracíte se domů poraženi. Jsem ráda, že jsem měla tu sílu bojovat a držet se při pokračování ve svém plánu. Měla jsem chvíle, kdy jsem si říkala, že radši pojedu domů, ale vždy mě nakopla moje povaha, kdy nerada prohrávám. Nemohla jsem se vrátit po dvou měsících domů, kdy Amerika byla jediné, o čem jsem mluvila. Navíc, vždyť jsem z té ameriky pořádně nic neviděla !! Další težká chvíle na mě čekala v LA, po setkání s mou rodinou, kdy jsme měli malé nedorozumění, kvůli bývalé au pair.

Moje host family - Naštěstí se to vyřešilo a já mohla prožít ten nejúžasnější první rok. Vím, že jsme s mojí Host mom měly pár nesrovnalostí, ale v životě bych si nemohla stěžovat na to, co pro mě udělali. A jak moc jsem si to užila. Hlídala jsem ty nejlepší děti na světě a jsem neskutečně šťastná, že jsem mohla být právě jejích Au pair. Nikdy na ně nezapoměnu a vždy budou v mém srdci. Vždycky budu říkat, jak neobyčejný první rok jsem měla v America a budu na ně vzpomínat s láskou. Ať si každej říká co chce. Měla jsem štěstí, že si mě vybrali. Nikdy nezapomenu.

Prohlížim si sbírku svých pohledů, které jsem si za ten svůj první rok nasbírala. Mám v hlavě plno vzpomínek, které bych chtěla sdílet, přestože už jsem sdílela, ale myslím si, že kapacita tohoto článku není dost velká. Tak abych stihla říct vše, co jsem měla v plánu. Můj další sen je, sestrojit mapu spojených států ze svých pohledů, proto si vždy z míst přinesu plno pohledů. Myslím si, že je to nejkrásnější vzpomínka. Má sbírka také bsahuje fotky mé rodiny, přátel a dětí z první rodiny a té další.

Moje první rodinka, Sudbury, MA

Massachusetts

Boston, MA
Moje první místo, kde jsem žila. Boston se mi strašně líbí a brzy se tam zase podívám.


Harvard University
Sice jsem neviděla všechny, co mám v plánu, každopádně Harvard University, je ta nejkrásnější.

Salam, MA

Los Angeles, CA
LA je strašně krásný místo, hodně míst, které musíte navštívit. Mám tohle místo také spojené s Týnkou, kde jsme se staly nejlepšími kamarádkami.



Moje druhá, neúžasnější rodinka, LA, CA

New York City, NY
NYC je moje srdcovka, všichni, co mě znají to ví. Nejkrásnější místo na světě. Vždycky u mě bude number 1.


New Jersey

Princeton University, NJ
Další krásná universita.

Philadephia, PE


Florida

Miami, FL


Las Vegas, NV


South Carolina


Charleston, SC

Hilton Head Island, SC

Savannah, GE

Atlanta

Brian Head, Utah


Amerika pro mě byla a je velká škola života. Ve všech směrech. Člověk si myslí, že se nezměnil, že je to pořád ten stejný člověk, jako když sem odjížděl, ale došlo mi, že to tak není. Když se na sebe podívat rok zpátky, přijde mi, že uběhlo mohem víc času a já jsem úplně někdo jiný - přestože jde jen o JEDEN ROK. Změnila jsem se v pohledu na skutečnost a na můj život a budoucnost. Přestala jsem se stresovat věčma, co nemůžu změnit a naučila jsem se dívat dopředu a najít si to krásné, co mě tu drží, místo toho se utápět v depresi. Nejvíc jsem se naučila být samostatná, protože si tady všechno člověk musí zařídit sám. Jediný člověk, na kterého se můžu spolehnout jsem jen já sama. Tady je to jen na Vás, protože tu nemáte nikoho, kdo by to mohl udělat za Vás - vyřídit si bakovní účet, řidičák, SSN a mnoho dalších. Už jen, že všude budete mít jen ANGLIČTINU. Naučíte si vážit mnoho věcí, které jste si ani neuvědomovali.

Nejhorší asi je loučení. Já se loučila už s tolika kamarádama, až je mi smutno. Hodně jsem se stěhovala, ale na vsěchny mám ty nejkrásnější vzpomínky. A myslím si, že i když je uvidim za pár let, pořád mezi námi bude stejná atmosféra, jako když jsem se potkali tady !! Péťa z Bostonu bude asi moje nejbližší.

Nelituju ničeho. Jsem ráda, že jsem se rohodla odjet. Sice jsem byla na dva týdny doma, za co jsem strašně moc ráda, ale ono mi to spíš otevřelo oči, že chci opravdu začít tady, jako jsem vždycky chtěla a kdo ví, kam mě ten osud dostane. Jsem ráda, že jsem se tenkrát nevzdala a držela se zuby nehty tady a měla štěstí. Musím říct, že jsem tu strašně šťastná, našla jsem další kapitolu svého života, kterou tento den uzavírám a začínám svou další. Našla jsem tu to, co jsem hledala. Konečně si mlžu říct, že jsem si svlj sen splnila a plním každý den. Každý den se vzbudím s úžasem a vděkem, že jsem tu. Přestože mi rodina neskutečně chybí, jsem šťastná.

Čechy mi chybí - chybí mi Praha. Njekrásnější místo na světě. Vždy mi udělá radost, když někdo Prahu zná a slyšela jsem jen krásný věci. Chybí mi české jídlo a pivo. Haha.

Jen bych chtěla ještě říct, aby jste se nebáli jít za tím, co chcete. Protože vím, že když se snažíte, můžete to dostat.

Jsem trošku sentimentální, když se nad tím zamyslím, že je to opravdu rok. Bože. To ten čas opravdu tak strašně letí ?!! Vážně ?!! Takže mi nezbývá než říct jediné. A to, že je na čase uzavřít tuhle kapitolu a vydat se na svou další cestu. Zítra poletím na Floridu za svou novou rodinou. Tak doufám, že bude stejně úžasná, jako ta moje minulá. Doufám, že další rok mi přinese něco neobyčejného. Jsem na jednu stranu nadšená, co na mě čeká.

Děkuji všem za podporu v mém blogu. Děkuji. Doufám, že Vám všem bude šťěstí přát a splníte si vše, po čem toužíte. Ať už je to cokoli na světě.

Přeji Vám krásný úterní den. - Pro mě hodně speciální !!



MĚJTE se všichni moc krásně.

Take care,

xxx.

Las Vegas, NV

17. september 2013 at 5:30
Ahojte všichni,

takže tady Vám přidávám článek z Las Vegas. Jelikož článek o LA loučení byl dlouhý, musela jsem jeden odstavec přesunout sem, abych mohla Saying good-bye vůbec zveřejnit. Chtěla jsem to předem zdůraznit, aby jste chápali napojení, ale je mi jasný, že by vám to nedělalo vůbec žádný problém.

Bye Bye Los Angeles

Takže, když jsem dětičkám domávala na rozloučenou, kdy jejich auto bylo rázem fuč, tak jsem odešla naahoru se připravovat na odchod. Skočila rychle do sprchy, nasnídala se, začala balit všechny svoje věci, poklidila byt, aby tam nezůstal bordel, vyžehlila si vlasy a nalíčila se, odnesla odpadky do koše, zašla do banky a naobědvala se a přišel čas na loučení s Večou. Vzala jsem si svoje kufry a šla se s nima rozloučit a potom mě čekala cesta na autobus, což bylo nahoře, pěkně fuška do kopce, ale já si radši chtěla vzít bus, než přeplácet taxi, kterej by mě stejně oškubal. Počkala jsem si na bus, nasedla a za 10 min jsem byla na zastávce na LAX, kde jsem si vzala další bus, který mě vzal k mému terminálu. Prostě velká hrdinka. Haha.



Odbavila jsem se a šla jsem si sednou ke svýmu gatu. Četla jsem knížka a poslouchala muziku.
A kam, že jsem to letěla ?!!

LAS VEGAS !! Tenhle "výlet" byl tři týdny a potom přijde čas odletět na Floridu. Poslední loučení. Takže bye bye Los Angeles. Já se jednou určitě vrátím.





Vlastně bych měla začít, proč jsem nakonec skončila ve Vegas, když moje rodina odletěla do Kanady a mě pořád zbývaly tři týdny do konce měho prvního roku ?! Abych začala pěkně popořádku.

Why Las Vegas ?!

Věděla jsem, že moje HF letí do Kanady a buď jsem měla letět s nima a nebo by Tiff a děti zůstaly do konce mého programu v LA, kde bych pokračovala u nich. Už jsem se v jednom z článků zmínila, že z měsíce se staly dva týdny do doby než měli odjet do Kanady. Jelikož musí jet, byla jediná možnost, získat mi vísa. Bylo mi řečeno, že je to teď nějak obtížnější. Jasně, můžete mi tu napsat seznam holek, které ty visa dostaly. Nevím, jestli to byla výmluva či ne. Tiff mi řekla, že se jejich tým bude snažit. Přišlo mi zvláštní, že mi ty visa nedali, když jsem "chůva" pro hokejistu, kde hokej je number 1 v Kanadě. Nejela jsem tam na dovču ani nic podobného a měla bych zpáteční letenku na Floridu. Navic bych tam byla jen tak 3 týdny. Každopádně to nevyšlo. A Tiff se předvedla jako největší hvězda, což jí nikdy nezapomenu.

Myslím si, že se agentuře nelíbilo, že Tiff od ní odchází a pokud nepotetím do Kadady, tím by přišla o peníze, které agentuře za mě už zaplatila, tím, že si nebere jinou au paic, nemůže dojít k "výměně", takže by určitě chtěla po agentuře peníze. S čím nesouhlasili, tak řekli, že nemůžu jet k rodině dřív, že pokud nedostanu visa, tak buď půjdu k mojí koo (kterou jsme neměly ani jedna ráda, sice jsme od ní nic nepotřebovaly, ale ona nikdy stejně nepomohlaú, pokud bych nešla k ní, šla bych k jiné koo v mém okolí a nebo by mě poslali na ty tři týdny k "rematchový" rodině, která na rychlo potřebuje nějakou pomoc. Já bych si samozřejmě nikdy nestěžovala, šla bych kamkoli, ale Tiff se zachovala naprosto bombasticky, čím také ukázala, že se o mě zajímá. Mohla to nechat na agentuře, ať se mnou dělají, co chtějí. Ona by odjela do Kanady a tím se naše spojení ruší.

Přišla mi smska, co bych řekla tomu, že bych jela do Vegas na ty tři týdny hlídat Sloane, kterou jsem "extra" hlídala v Palm Desert, takže už jsem se s nima setkala. Že přemýšlela nad tím, co se mnou. Že nechtěla, abych byla někde nešťastná, když už se musim loučit s nima. Že by chtěla, abych měla fun a Vegas je fun. Rodiče od SL znám, takže by to nebyl žádný problém a jako výhodu bych viděla nový místo. Pokud bych s tím nesouhlasila, šla bych k HD sestře a k jejim 3 chlapců, kdy bydlí s prarodiči, protože si stavějí dům. Tiff řekla, že se jí ta možnost moc nelíbila, že její nej idea bylo LV. Nechtěla mě poslat ke koo. Řekla mi, že její kamarádky chůva (maminka Sloane) je v nemocnici a nebude schopná se o Sloane starat po dobu 6 týdnů, takže je to skvěle načasování, že bych přijela pomoc. Nejvíc se mi líbilo, že mi tolik věří, že mě pošle svojí nejlepší kamarádce, abych se starala o její dceru. To je víc, než by mi řekla, že mi věří či tak.

Potom mi psala Sloane's Mom, že mluvila se svojí kolegyní Wendy na telefonu a Sloane řekla, jestli jsem to JÁ a už jedu ?!! Není to sweet ?!! Je to moc hezký od Sloane, které jsou tři roky. Taky mi poslala video, kde Sloane má na stole balonky, zelený je Daddy's, Modrý je mommy's, růžový je Sloane's a žlutý NannyVendy's. Moc mě to potešilo. Takže z toho se vyklubalo Las Vegas !! A já v Pondělí večer odjela sem.

Flying to Las Vegas

Let byl rychlý. Trval asi hodinu. Vzlétávali jsme asi v 6 a já krátce po 7 hodině byla v Las Vegas. Letadlo nebylo vůbec plné. Seděla jsem sama a dívala se z okna a měla sluchátka v uších. Fotila jsem LA, když jsem vzlétala nahoru a taky jsem udělala fotky, když jsem se ocitla blízko LV. To byla změna. V LA jsem první viděla Downtown, což jsem nemohla zapomenout vyfotit a pak jsme se ocitla nad mořem, kde jsem zachytila končící pláž a oceán a nakonec jsme se zase vrátili nad pevninu. Naopak potom jste všude mohli vidět jenom pouš. LV je uprostřed pouště !! Fotky jsou neuvěřitelný !! Podívejte se sami. Nemusím nic vysvětlovat.


¨



Welcome to Las Vegas




Dokonce i letiště je totálně jiný !! Jen co vylezete z letadla hned máte před sebou casino a automaty. Když čekáte na kufry, všude máte automaty a různé hry, holky oblečené v kostýmech. Je vám naprosto jasné, že jste se ocitli v úplně jiném světě a tohle neuvidíte nikde na světě, jen v Las Vegas a říká se, co se stalo ve Vegas, zůstane ve Vegas. Haha.


Vyšla jsem z letiště na pick-up, kde už na mě čekala moje nová rodina. Noční Las Vegas je magický. Projížděli jsme kolem a je to nepopsatelný. Rozhodně lepší než přes den. Přes den je to spíš "obyčejný místo", i když nechápejte mě špatně, pořád je to něco neuvěřitelné a kdo neuvidí na vlastní oči, nepochopí. Ale v noci to má svoje kouzlo a je víc magičtější se světly kolem. Je to moc barevný. No nemám slov. Asi stejné jako když se prochízíte po Times Square v noci. Podobné mínění. Times Square je boží, moje neoblíbenější místo, i ve dne má svoje kouzlo, ale v noci vám to vezme dech.

Doma jsme si dali pizzu a provedli mě po bytě. Musim říct, že mají krásný dům. Krásně zařízený a design jde spíše do hnědé, žluté a spíše takových barev, ale útulný. Všude kam se podíváš fotky, fotky, fotky, což působí víc rodinně. Moc se mi tu líbí. Všichni jsou zlatí a moc milí. Se Sloane spolu vycházíme moc dobře a máme i zábavu. Je to něco jiného než na co jsem byla zvyklá s dvojčátkami. Změna je super. Také Host mom pomáhám v kanceláři. Dělám více paperwork, ale moc mě to baví. V podstatě třídím složky, seřazuju šeky a doklady, kontroluju a spojuji další důležité doklady dohromady, počítám hodiny pracovníků a píšu do počítače. Myslim si, že se mi tohle bude jednou hodit. Navíc jsem perfekcionaliska, což se v týhle práci hodně počítá, takže si nemám na co stěžovat. Slyšela jsem, že L a J začly francouzkou školu v Kanadě a musí nosit uniformu. Achjo, jak moc bych je chtěla vidět.

Somewhere over the rainbow

Když jsme šli někdy v týdnu na večeři, tak hodně pršelo. V podstatě pršelo celý pvní týden, co jsem byla v LV. Vytoupili jsme a já viděla tuhle přenídhernou duhu. Normálně jsme viděli oba konce. Neuvěřitelné, huh ?!!


First Friday

První Pátek je v podstatě "událost", která se koná každý první pátek v měsíci. Mysleli jsme si, že to bude něco velkýho. Nikdy tam HF nebyla, takže jsme nevěděli, do čeho jdeme. Abych byla přesná, nikdy už se tam asi znova nevydají. Haha. Vyjeli jsme do downtownu LV asi kolem 6pm. Cesta trvá ani kolem 20min po dálnici. Když přijíždíte blíže k downtownu, první, co zpzorujete je tahle věž. Nazývá se Stratosphere Tower, kdy jde v podstatě o věž, ve které je kasino a hotel. Úplně na nahoře je restaurace a "kolotoč", kam se posadíte a ono vás to roztočí, takže vidíte celé LV zeshora. Připomíná to vež (a restauraci) v Seatlle.

Stratosphere Casino, Hotel & Tower


Downtown je kousek (pár minut) od Las Vegas Strip, kde najdete v podstatě všechny hlavní atrakce a nejznámější kasína a fountány. O tom se zmínit později. V downtownu není moc co vidět. Jde spíš o "méně bezpečnou" část města. O čem jsem se sama přesvědčila. Dorazili jsme na místo, zaparkovali jsme a šli jsme si obejít místo. Všude byli "stánky", caravany plného jídla, spíš teda fastfood. Čekali jsme víc kolotočů a hlavně, že to nebude vypadat tak nechutně. Spíš to bylo "spinavý", zašlý. Nedokážu to popsat, aby jste věděli, co myslím. Možná jako cigánský sídliště. Asi bych lepší přirovnání nenašla. Odpadky na každém rohu a hlavně lidi, co to místo navštívili. Takoví spíš "lůsři" .. !! .. Ušmudlaní. Po chvíli jsme zjistitli, že to není místo pro nás. Přišli jsme na místo, kde hrála "kapela", myslim si, že ta žádnou soutěž nevyhraje !! Haha. Rozhodli jsme se, že to zabalíme a odejdeme. Cestou k autu jsme potkali mladou, hlučkou skupinku mladých lidí, mohlo jim být kolem 17ti let. Hlavou mi proběhlo, že ti nemají žádnou budoucnost. Možná i mají, budou zpívat na "jevišti" každý první pátek v měsíci a jejich kamarádi budou péct buřty a párky v rohlíku. Ta jejich hloupost stříkala až do vesmíru. S prominutím.

Nakonec jsme šli na večeři do mexické restaurace a to nám tu náladu trošku zpříjemnilo. Pro mě to bylo super, protože jsem poznala jinou část města. Haha. Dala jsem si margaritu na chuť a burrito. A mohli jsme jet domů a užít si poklydný večer u televize. Předtím jsme se zastavili pro zmrzlinu. Byl to skvělý den.





Welcome to fabulous Las Vegas


Přišel víkend a my musely odvést "taťku" na letiště, který jel do LA. Jakmile jsme ho vysadily u terminálu, vyjelo se na Strip. !! Vtipné je, když jsme jeli kolem poprvé, já úplně žašla a zvolávala místa, co jsem viděla - Benátky, Paříž, New York a blablabla, úplně s úžasem. A oni, jelikož tu žijou dlouho, tomu ani nevěnovali pozornost, protože už jim to přišlo normální. Což chápu, my se z Prahy taky neblázníme každou návštěvu. Haha. Taky mi řekni, že se tu utratí strašné množství peněz, hlavně, když všichni pijou a hrajou ty automaty.

To musíte vidět na vlastní oči, protože to se nedá popsat !! Prostě by jste tomu nevěřili a nedokázali by jste si to představit !! Dokonalost !! Tolik věcí na jednom místě. Je to bláznivý !! Já jen udiveně stála a všechni fotila a nemohla uvěřit, že to šílený místo vidím na vlastní oči. Tohle můžete najít jenom ve Vegas, nikde jinde na světě !!! Ono Vám fotky moc neřeknou, stejně jako mě ne, ale svým očím ve skutečnosti neuvěříte. Haha. Nejdřív jsme zajely k nápisu Welcome to fabulous Las Vegas, které je nejznámější. Byla tam strašně dlouhá fronta, tak jsem si zašla k rohu a nechala se vyfotit !! Prostě nejlepší !!



Úplně první, co vidíte, když přijdete od nápisu po hlavní ulici blíž ke stripu, je pyramida a sfinga u hotelu Luxury. Večer top pyramindy vysílal světelný paprsek až k nebi, takže se nedal přehlédnout.


A hned vedle je hrad Excalibur.


Welcome to New York

Moje úplně nejoblíbenější místo. Musim říct, že to vystihli úplně bombasticky !!! Fakt mi to přišlo, že jsem na tom místě !! Haha. LV je neuvěřitelný místo. Moc by mě zajímalo, koho to napadlo, vytvořit tohle všechno. Design je bezkonkurenční, vlastně až na originál, haha, ale uvnitř to není nic moc. Zevnějšek je hodně chytlavý. Když jsme tam jeli v noci, bylo to ještě víc dech beroucí. No, prostě krása, nádhera. Dokonce tam mají i Brooklynský most. Crazy !






Welcome to Paris

Hned v zápětí vás do očí praští Eifell Tower a velký balon s nápisem Paris. Dokonce je tam i Vítězný oblouk, který je další nejznámější atrakcí. V týdnu bych se měla jít podívat na věž a vyjet úplně nahoru a vidět celé LV. Nemůžu se dočkat. Má to v sobě magický podtext to vidět na vlastní oči. V noci je to nepopsatelná krása. Ty světla. Úplně Vám naskočí husí kůže. Fakt trefné. Dokonce staví Londýnský oko a Tower brigde. To bude něco, huh ?! Paris patří mezi nejromantičtější místo, což tohle místo v LV trošku postrádá, ale co, na romantiku můžeme do Evropy no :D Každopádně to stojí za to vidět !!







Welcome to Italy, Venezia

A další, co je na seznamu, tak jsou Benátky. Nejdříve vstoupíte na velké náměstí, kdy musíte projít přes most. Všude pod Vámi je voda a lodičky, přesně jako v Benátkách. Dále tam spatříte náměstí, (v Itálii, kde je nejvíce holubů). My jsme tam vyjeli po jezdících schodech, takže jsme měli krásný výhled na náměstí. Je to přesně "okopírované" podle originální předlohy. Když přijdete dovnitř, je to v podstatě nákupní centrum, obshody, restaurace, kasíno a nahoře je hotel. Ve vnitř je to vytvořené přesně jako Benátky, takže tam uvidíte řeku, mostíky a restaurace a nákupní centrum vypadá přesně jako domečky v benátkách. Naprostá nádhera. Jsou tam sošky, okýnka, záclony, dveře. Úplně Vám přijde, že se procházíte uprostřed benátek a né v Americe !! Nemám slov a ani výhrad !! Dala jsem si oběd v "Benátkách". Haha.







Caesar Palace

Taky jsme se zastavili v Césarově paláci, což je v podstatě taky nákupní centrum a hotel spojený s kasínem. Když vejdete dovnitř, tam vpodstatě "vejdete" do Itálského města. Zase jsou to domečky, ve kterých máte obchody. Uprostřed jsou fontány. Když se podíváte na de trevi fontánu, tak je to přesná kopie té itaské. Samozřejmě mám fotky !! :D Jen jsme se prošly po nákupním centru a já byla unešená z prostředí.





Treasure Island

Taky jsme se zastavili na ostrově pokladů, kdy Vám přijde, že jste v přístavu Pirátů. Je tam voda, dřevený most a na vodě jsou dvě velikánské pirátské lodě. Můžete si dát oběd na břehu, kde jsou vystavěné dřevěné "domečky", což jsou restaurace. Musim pochválit, že to opravdu vypadá jako sídlo pirátů, nebo spíše přístav pirátů. Ale těším se do disneyworldu, to bude jednoznačně lepší.



The Mirage

Jde o hotel, na jejímž topu je třeba skupina the beatles a když vejdete do tohoto hotelu, můžete se jít podívat na různé akrobatické show a nebo hudební vystoupení.



Fountains of Bellagio

Fotky jsem nakombinovala i s nočním Las Vegas, kdy jsme tam jeli až další den na večer, abych mohla vidět nejznámnější fontánu v akci. To Vám můžu říct byl zážitek na celý život !! Hraje vám v pozadí tématická hubda a vy čekáte. Opakuje se to v intervalu každéch 15 minut. Cítila jsem se jako bych nemohla popadnout dech - obrazně řečeno. Fotila jsem, tudíž jsem nemohla natočit video, každopádně vám tu přidám jiné video, které bylo v podstatě na stejné téma, jen není mé vlasní. Užijte si to. Je to nepopsatelná krása. Ještě ten hluk té vody !! Neskutečný !! Já to sledovala s otevřenou pusou a užívala si to. Neudržela jsem se od slova, pane bože !! :D Haaha. Musim říct, že Las Vegas je jednoznačně nejhezčí v noci. Je to spíš magičtější. Všechna ty světla. Připomínalo mi to Times Square. :)





Las Vegas rozhodně nezklamalo !! Já doufám, že se sem brzy vrátím. Je to božský místo a myslím si, že nejlepší na party. Jelikož jsem původně nepočítala, že pojedu do Vegas, tak tu nikoho neznám. Já si příště udělám výlet s Týnkou a udělala road trip a projedeme si to společně, což bude větší zábava. Jelikož tu pracuju, nešla bych nikam na party sama, kort ve Vegas. !! Tentokrát to bylo spíš "obhlídnout místo", udělat fotky a příště to bude legendární. Haha. Sice jsem na pár drincích byla, kdy jsem si objednala, ale pařit jsem nikde nebyla. Navíc k tomu se potřebuje parťák, kdy LV je "dovolenková" area. Každopádně kolik lidí může říct, že byl ve Vegas ?! Haha. Určitě to musíte vidět !! :) Na obrázcích to nevypadá tak obrovský, jaký to ve skutečnosti je. V podstatě si jen procházíte atrakce, vidíte všechny ty hotely a "nejznámější místa", ale podstatou LV je party !! :) Na ulicích dostáváte různé vstupenky a volné lístký a VIP lístky, takže se dostanete lehce do klubu a o tom LV je ?! :D I když, slyšela jsem pár případů, kdy holky zfetovali a dali jim něco do pití. Všichni Vás tu varujou, aby jste si hlídali drinky. Takže bych to sama určitě neriskovala. :)

Las Vegas at the night

Las Vegas v noci je asi nejkrásnější. Přijde Vám to úplně jiný, než za světla. Máte pocit, jako by jste se ocitli úplně v jiném městě, než předtím. Totální změna. I když já si myslim, že každé město se zdá krásnější v noci s rozsvícenými světli a o Vánocích. Haha. Já jsem strašně ráda, že jsem tohle místo mohla vidět, jak v noci, tak za světla. Příště už budu vědět, kde, co a jak. Nemůžu se dočkat, až si vyrazíme s Týnkou na výlet. To bude legendární !! :)




Každopádně se tu mám moc fajn. HP jsou zlatí a se Sloane si rozumíme. Citím se tu skvěle. Hodně mě berou ven a trávím spoustu času s nima. Teď o víkendu jsme společně lenošily s holkama. Dívaly se na sněhurku a sedm trpaslíků, šmudla, můj oblíbenec. Ležely jsme společně v posteli (manželský), když jsme vymýšlely jaký plán uděláme. Fakt je to tu super. Už druhou neděli jsme sledovaly společně fotbal.


Nebo se ke mě přidali pejskové, když HP šli na večeři a my byly se Sloane samy doma. Nechtějí být osamotě, tak zaťukali na moje dvěře a přišli si lehnout na postel mi dělat společnost. O víkendu by jsme měli jet do Utahu na jejich chatu, tak bude super vidět jiné místo. Navíc tam nebude takový vedro. Haha.



PS. Snažila jsem se na fb kontaktovat Lucie Š., která mi psala do zpráv, jenže nenapsala svůj email, jen fb s tím, že má na profilu červené šaty. Posílala jsem zprávu, ale nepřišla mi odezva. Jen, kdybys cokoli potřebovala vědět, můžeš mě kontaktovat tady nebo na fb. Jen,abys věděla, že jsem nezapomněla. :)

Všem posílám pozdrav z Las Vegas. Doufám, že se máte všichni fajn. Přeji všem hodně štěstí. Holčinám, co se v blízké době chystají sem za námi, zlomte vaz a vykročtě pravou nohou.


Take care,
Good morning Czech Republic.
Xoxo


9/11 - The World Trade Center

13. september 2013 at 6:38

Ahojte vsichni,



Omlouvam se zpozdeni clanku. Tento clanek jsem mela zverejnit vcera, ale uplne mi to vypadlo z hlavy, ze jsem chtela napsat clanek a uplne jsem se ponorila do sledovani dokumentu popisujici tuhle strasnou tragedii. Potom jsem si rekla, ze uz to nema cenu, kdyz jsem propasla prilezitost to zverejnit vcera, ale prece Jen JE to udalost, ktera stoji za zminku.

Jen vas chci predem upozornit, ze tohle vsechno, co tu budu psat, jste urcite nekolikrat slyseli a cetli, a ze vam zrejme nebudu rikat nic noveho. Jen jsem mela potrebu to napsat. Pokud vas tohle tema nezajima, tak to radsi nectete, protoze vas to akorat nastve :) Pro me je tohle hodne citlive tema a myslela jsem si, ze by si zaslouzilo pozornost.

Omlouvam se za mozne pravopisne chyby ci preklepy, ale pisu clanek na ipadu, takze se Bezpochyby nejake vyskytnou. Dekuji za Vasi trpelivost.

Myslim si, ze neni treba tuhle udalost rozepisovat ci podobne, protoze si myslim, ze neni na svete nikdo, kdo by alespon neslysel, ze se neco tak strasneho odehralo, mnoho lidi zemrelo, jejich rodiny a pratele prisli o nekoho milovaneho a blizkeho a dalsi nemene dulezita vec byla, ze Tento jediny moment zmenil zivoty vsem, nejen ve spojenych statech, ale i na celem svete.

9/11 2001



Kdyz si predstavime, ze to byl obycejny den Jako kazdy jiny. Nikdo netusil v Jakou hruzu se premeni. Kolik lidi bude vystrasenych, Kolik lidi se bude bat o svuj vlastni zivot, o zivot svych blizkych, kdy budou s hruzou sledovat deni na vlastni oci ci v televizi, kdy budou volat vsem svym znamym na zjisteni, ze jsou v poradku. Kolik lidi se bude modlit, aby Tento desivy den byl ukonce. Kolik lidi se bude ptat, co se vlastne stalo, ze si zaslouzilo tolik lidi zemrit?!

Den jedenacteho zari JE den, kdy se "zastavila" zeme. Tohle myslim doslova. myslim si, ze nebylo jedine misto na svete, kde by se nesledovaly zpravy o teroristickem utoku na spojene staty Americke.



Obyvatele v New York City vstali v utery rano do sve kazdodenni rutiny. Mnoho z nich si dalo snidani a vyrazili do prace, objali sve blizke, deli a vysli do "sveta". Ten den byl uplne stejny Jako kazdy jiny. Ulice byly rusne a preplnene lidmi. Do metra nastupovalo stovky lidi, aby se dostali do destinace, Kam ten den potrebovali. Nekteri se rozhodli si zajit na snidani do world trade center "twins" ci tam mirili do sve kancelare.



Where were you ? - Kde jste byli ?

Vcera jsem se divala na nekolik dokumentu. vzdycky jsem se o Tohle tema zajimala. Prestoze JE to hrozne. Mela jsem husi kuzi po celem tele. Jeden z dokumentu ukazal obcany, kteri prezili Tento den a rozhodli se sdilet jejich pribeh. Opravdu mrazouci. Slo o pribehy lidi, kteri vypraveli, kde presne byli a co delali v tento katastrofalni den.

Jedna zena vypravela, jak moc obycejny den se to zdal byt. Pracovala v severni vezi a prisla na svuj posledni pracovni den, protoze druhy den Mela jet se svymi kamaradkami na Hawai. Rano usedla ke svemu stolu, Zapla pocitac, polozila sve Kafe na svuj pracovni Stul a podivala se na obrazek na nastence, kde mela napsano Hawai v oblozeni palm a more. Potom ucitila obrovsky otres. Rekla, ze se budova zatrasla tam a zpatky na znameni, jak silny naraz to byl. Jeji Kafe spadlo ze stolu na zem, ale ona a jeji spolupracovnici se rozebehli k oknu a uvideli papiry litajici ve vzduchu. Pry to vypadalo Jako kdyz snezi. Prvni co JE napadlo bylo zemetreseni. Pry se vsichni schovali pod stoly v domneni, ze to byl Jen jeden otres. Po chvili se vsichni rozhodli utec. Pry bezeli po schodech dolu, aby se mohli zachranit. Vsichni se hrnuli ke schodum ze vsech pater. Tahle zena, vypravejici tento pribeh, si sundala boty a sesla schody bosa. Pry se najednou nahoru rozebehli hasici. Setkala se pohledem s jednim a pomyslela si "ze on se urcite nezachranil", kdyz tuhle vetu rekla do kamery, brecela. Rikala, ze dole u vchodu stala policistka, ktera zakricela, dalsi letadlo, ktere v tu chvili narazilo do jizni veze. Rekla vsem, at utikaji jak nejrychleji muzou, at se neotaceji a nedivaji nahoru, Jen bezi a zachrani si zivot. Tak se zachranili. Jeste ukazali fotku, jak Tahle zena bezi bosa s botama v ruce a drzi si hlavu, kdy by nahodou neco padalo z oblohy. Fotku udelal fotograf, ktery vypravel taky svuj pribeh.

Potom tam byl temer slepy muz s vodicim psem. Tento pribeh me dostal asi nejvic. Pracoval take v jedne z vezi. Kdyz prisel do prace, Zapl pocitac a odpoutal sveho psa z voditka. Potom ucitil naraz a pes se rozebehl a behal tam a zpet a za malou chvilku se pejsek vratil, jako by se svemu panovi snazil neco rict. Ten pan se pry rozhodoval jestli ma jit a nebo zustat, ale pak se rozhodl, ze radeji odejdou. Sli po stejnych unikovych schodech, Jenze zabirali moc mista, protoze byli v podstate dva vedle sebe a nahoru sli hasici, takze tam bylo k nehnuti. Muz se rozhodl, ze sveho psa pusti, aby si Ty schody sesel sam a zachranil se. Pejsek (zlaty Labrador) se rozebehl dolu, kdyz mu doslo, ze nema vedle sebe sveho panicka. Ten pes vylezl schody nahoru, nasel sveho pana s tim, ze Tohle JE znameni, ze ho neopusti, ze Ty schody sejdou spolu. Oba se tedy zachranili a mohli Tento pribeh sdilet s celym svetem.

Potom tam byla zena, ktera pracovala v Pentagonu. Byla kousek od mista, kde se stal naraz. Rikala, ze najednou byl vsude prach a dym, chvilku po strasnym narazu. Zacala bouchat na okno, kde zanechala krvave otisky, ale zjistila, ze krev neni jeji, ale ze ta krev stekala ze stropu. Potom se tento pribeh propojuje s dalsim pribehem muze, ktery bezel z druheho konce pentagonu do postizene casti, aby pomohl lidem, kteri tam zustali. Pry zachranili jen 3 lidi. Ta zena se snazila kricet, kdyz uslysela hlas ptajici se, zda tam nekdo je. Nebylo nic videt, protože vsude byl prach. Zena pry nemohl mluvit, protoze v dechla moc prachu, tak zacala tleskat nejhlasitejti jak nejvic mohla a muz ji zachranil. Ten muz vypravel jak polanena byla, ze se za tou Zenou prijel podivat do nemocnice, vesel do pokoje a ona se usmala a rekla, to jsi ty. Pry mu bude vdecna, protoze on mohl byt v bezpeci, ale presto se rozhodl je jit zachranit.

Bylo moc krasny videt jak se vsichni spolu setkaji, jak byly jejich zivoty propleteny dohromady. Je neuveritelny, ze ma nekdo tolik odvahy, aby se vrhnul do pekla zachranit dalsi zivoty. To je hrdinsky. Je mi lito vsech nevinnych lidi, co ten den zemreli ci ti, co nasledujici dny svym zranenim podlehly. Ja vim, ze hasici nevedeli, ze budovy spadnout a mozna by se nahoru nehrnuli s takovou vervou, ale presto vsem patri ten nejvetsi obdiv.

Tohle je ten dokument Where were you, kdyby to nekoho zajimalo.
Urcite doporucuji zkouknout.
Pribehy jsou opravdu inspirujici.


Other stories - Jine pribehy

Tyhle dalsi pribehy mam z jineho dokumentu, ale uz si nepamatuju nazev, jen vim, ze mi utkvely v pameti.

Vim, ze jeden z hlavnich hasicu, ktery vedl jeden oddil rikal, ze ve svem oddilu mel jednoho syna a v druhem oddilu sveho druheho syna. Oba oddily odlely zachranovat obeti z Dvojcat a jeho dva synove se nikdy nevratili. To musi byt ten nejstrasnejsi pocit, kdyz cekate, jestli se vam ti kluci vrati ci ne. Potom byl jeden, kdy dva bratrove byli taky hasici, nebo bratranci ci jak to bylo a oba se nastesti vratili.

Nebo, kdy otec vypravel, ze jeho dcera byla letuska, ktera mela mit ten hruzostrasny den volno, jenze jeji kolegyne byla nemocna, tak musela vzit sluzbu za ni a vstoupila na palubu jednoho z letadel, ktere skocilo v jedne z vezi. Docela osud nemyslite ?!

Nebo, kdy jedna divka zmeskala sve letadlo a nestihla nastoupit, tudiz si musela zamluvit jiny let. Letadlo jimz mela letet narazilo do jedne z budov a jeji matka se divala na televizi z hrzou, ze jeji dcera mela byt v jednom z letadel. Ulevilo se ji, az po telefonatu jeji dcery, ze je zdrava a v bezpeci.

Nepamatuju si, kde jsem tyhle pribehy slysela, kazdopadne je to neco na zamysleni. Osud si nevybirame. A jak nevyspitatelny osud muze byt.


President George W. Bush: The 9/11 Interview

Tady jsem se divala na dalsi dokument, kde George Bush popisuje jeho pocity, co citil, co si myslel, jak se zachoval, jaka dulezita rozhodnuti musel v tu chvili ucinit. Musim rict, ze je to nejlepsi zpracovani, hlavne teda nejblizsi jeho zpoved z toho dne, kterou kdy dal. Myslim, ze by jste se na to meli podivat take, pokud vas to zajima. Myslim, ze to bylo moc dobre zpracovane.

9/11 Interview George W. Bush

Ja si o nem myslim sve a nebudu zde sve myslenky ci nazory prezentovat, protoze kazdy ma jiny nazor na udelost, ktera zmenila a poznamenala tolik zivotu, vlastne cely svet. Myslim si, ze se nikdy neodzvime pravy duvod, co se ten den presne stalo. Nejvic se mi libila cast, kdy prijel na GRAND ZERO, kde byli hasici, policiste, vsichni, co pomahali na miste, ze prijel, mel rec a podal vsem ruku a podival se jim do oci a podekoval jim. At uz se stalo, co se stalo, tohle od neho bylo nejvetsi gesto, cim si trosicku ziskal moje sympatie. Haha.


Other Documents

Potom jsem se divala na jine dokumenty, kde zase vypraveli pribehy hasici a zdravotnici, kteri "pracovali" v ten hruzostrasny den.

Z toho me nejvic asi dostalo, jak jedna z doktorem popisuje, jak slysela ten nejbolestivejsi krik, plac a narek zranenych lidi. Jedna pani byla tak strasne popalena, ze brecela a zadala o pomoc a zdravotnice ji musela uklidnovat, drzet ji za ruku. Rekla do kamery, jak strasny pocit to byl, kdyz ji nemohla nic dat, ze zena musela cekat, az ji odvezou do nemocnice. Pronesla, jak neuveritelne bezmocna byla, prestoze je lekarka a mela by pomahat. Nedokazu si to predstavit.

Nebo tam popisovali, jak v jedne z budov videli strasne popalenou zenu, ktera sla uplne normalne po chodbe, bez kricu ci jineho naznaku bolesti. Ze nemohli poznat jeji oblicej, jak moc popalena byla, ze tam prosla jako zombie bez toho, aby si uvedomovala deni kolem. Pry to bylo zpusobene tim sokem, ktery prodelala. Potom upadla a zemrela.

Tady jsou ty dokumnety, kdyby jste chteli.
Tak at mate taky moznost se na to divat.
Jen jsem si myslela, ze by to nekoho mohlo zajimat.

Tento se jmenuje 9/11 Emergency room


Tenhle nese nazev 9/11 Firehouse


Dale je dalsi, ktery se nazyva Witness D.C. - neboli svedci.
Tenhle jediny jsem nedokoukala do konce, takze nemam moc co rict.


The lost tapes - neboli ztracene nahravky
Tenhle dokument jsem videla mezi uplne prvnimi
Doporucuji zkouknout.


Nazev dokumenty je The secret history of 9/11


Inside 9/11: Zero Hour
V televizi jsem nasla jeste tento dokument, ale nejsem si jista, zda jsem ho videla, kazdopadne se na to chystam.

Tenhle jsem pred par minutami dokoukala.


Where was I ?!

Rada by jsem se kratce vratila k tomu "where were you". Myslim, ze jsem tenhle pribeh uz tady davno sdilela, ale kazdopadne bych to rada zminila znovu, kdyz mam tu prilezitost a tahle udalost mi zmenila zivot, nebo si to aspon myslim.

Tuhle fotku jsem sdilela na instagramu a facebooku.
Myslim, ze se moc povedla.



Pamatuju si tenhle den uplne presne, co jsem delala 11.9.2001. Prisla jsem ze skoly, kdy muj tatinek mi pripravil obed. Do dnes si pamatuju, co jsem jedla - bramborovou kasi a rizek. Sedela jsem v kuchyni u stolu, kdyz nam zazvonil telefon a moje mamka volala z prace, at si koukame zapnout televizi, ze je v Americe valka. Uplne presne vidim ten obrazek, kdy tatka zapl televizi na lednici primo pred nasim stolem. Pamatuju si, jak muj tatka sedel shrbeny u stolu, hlavu v rukach a ja brecela.

Od toho dne si totiz pamatuju, ze jsem zacala mluvit o americe jako o svem snu. Ze jednoho dne tak budu zit a tenhle sen pretrval az do ted. Myslim, ze jsem o Americe mluvila davno predtim, jen si na to tak jasne nevzpominam. Jen vim, ze kdyz jsem brecela v kuchyni, nestastne jsem pronesla, ze uz je nikdy neuvidim a muj tatka tenkrat rekla, ty slova mi hrajou v usich do ted, ze at se nebojim, ze az se do Ameriky podivam, uz tam budou stat nove budovi a ja mu odpovedela, ze tady jednou budu zit a oni me prijedou navstitiv. Od toho okamziku jsem zacala sbirat vsechno, co se Ameriky tykalo a vsude a vsem jsem rikala, ze jednou do Ameriky odjedu.

A co je nejuzasnejsi, ze jsem tam opravdu stala. Na miste plne bolesti a utrpeni. Ze jsem mohla na vlastni oci videt budovu, ktera vyrostla na miste, kde zemrelo tolik lidi. Az pojedu do NYC, urcite si pojedu navstivit muzeum, az budu mit vice casu. Je to bod ma mem seznamu, abych dovrsila me "patrani" o 9/11. Je strasne smutny, kdyz si predstavite, ze je pod vami pohrbeno mnoho lidi. Az mi mrazi, kdyz se nad tim zamyslim.

Myslim si, ze kazdemu, komu se jednou podari se priblizit k NYC, by se mel zastavit na tomhle miste, aby si to zazil na vlastni kuzi. Ja jeste tuhle zkusenost nemam, ale vim, ze jakmile me tam vitr zavane, tak to bude mezi prvnimi misty, kam se pujdu podivat.

Jinak dalsi pro me vyznamna vec se udala v tento den - 11. zari 2012, kdy jsem si do Prahy jela pro sva visa, abych mohla odjet do Ameriky jako au pair - neni to nahoda ?! Den, kdy si pamatuju, ze muj nejvetsi sen zacal rust a rust az prerost v realitu a ja si presne za 11 let jela pro svoje visa do Ameriky, kdo by tomu uveril ?! Kdyby mi tohle nekdo rekl pred par lety, ze presne za jedenact let si pujdu pro poveleni do Ameriky. A rok potom se budu divat na vsechny dokumenty z Ameriky, kdy treba desetilete vyroci jsem sledovala z cech ze sveho pokoje.

Tuhly fotky jsem udelala v LA, Hermosa Beach
listopad/prosinec 2012

Memorial 9/11




Tento den mi zmenil zivot v mnoha smerech.
Nikdy nezapomenu 9/11.
Navzdy v mem srdci.
Ti, co ten den zemreli - Odpocivejte v pokoji.

Memorial 9/11



Myslim si, ze to musi byt nepopsatelne dech berouci misto. Nedokazu si to vubec predstavit. Nemyslim byt u toho pamatniku, ale predstavit si, co lide prozivali, kdyz se ten desny moment stal skutecnosti. Kdo by si kdy pomyslel, ze v utery rano narazi letadla do nejznamejsich vezi na svete ?!!! Vsichni jsme videli v televizi, ze lide skakali z oken, to teprve muselo byt zoufalstvi. Rekla bych, ze nikdy nepochopime, co vsechno se tam ten den udalo.

Kdyz se koukam na obrazky, tak si myslim, ze je to moc krasne udelany a hlavne opravdu napad. Usporadani pamatniku je takovy, nazyvaji se North Pool a South Pool a jsou presne na mistech, kde stala Severni (North Tower) a Jizni (South) vey. Rozmery pamatniku jsou v presnem meritku puvodnich budov. Na kazdem pamatniku jsou vyrity jmena vsech obeti. Jsou tam jmena z obou vezi, zachranaru a take z letadel Flight 11 (uneseny z Bostonu), Flight 93 (spadnul v PE), flight 77 a jako posledni Flight 175 a obeti z pentagonu.

Tohle je budova, kterou tam postavili.


The Pentagon Memorial




Flight 93 Pensylvania Memorial




9/11 Voices from the air

Koukala jsem se na poslední dokument Voices from the air, kde se mluvilo o tom, jak veze ztratili jejich spojeni se 4 letadly. Tenhle dokument byl sestrihany z autentickych nahravek. Behal mraz po zadech slyset jejich hlasy. Nejvice nahravek bylo mezi hlavni vezi a letadly (i kdyz v podstate zadna odezva) a leteckou stanici ( narodnim letestvem).

Twins

Prvni letadlo melo letet z Bostonu do LA a potom si to namirilo na New York City. Nemohli s letadlem navazat spojeni. Celou dobu ho videli na sve obrazovce a nemohli nic delat. Proste vubec nic. Volali i do vojenskych stanic, ale v podstate sledovali, jak letadlo narazi do severni veze. Nejdriv si mysleli, ze je to nehoda. Predtim, nez letadlo narazilo, tak letuska ozmanila (volala na stanici), ze bylo letadlo uneseno.

Druhe letadlo mirilo take z Bostonu do LA, ale namirilo si to na New York City, kdy take narazilo do Jizni veze a lidem doslo, ze jde o teroristicky utok. Vyslali hlidky a letectvo do NYC s tim, ze NYC je pod teroristivkym utokem, jenze meli spatne misto ?!


Pentagon

Treti letadlo pry letelo z Washingtonu a namirilo si to na Bily dum, takze letecka stanice si myslela, ze zautoci na Bily dom, kdyz v tom si to narazili do Pentagonu. Byla tam jedna nahravka, kdy muz volal sve zene, ze ji miluje, ze pokud to nedopadne dobre, tak se zase uvidi. Jeho zena potom mluvila v dokumentu.


Pensylvanie

No a posledni letadlo sletelo dolu na pole v Pensylvanii. Byla tam take nahravka, kdy syn volal svoji matce, ze letadlo bylo unesene a ze ji ma rad a potom zena volala svemu muzi s tim, ze ho miluje a at rekne jejich detem, ze je miluje take. A spojeni bylo preruseno.




Mela potrebu to tu vsechno napsat a podelit se s tim. Jak se jejich zivoty museli zmenit. Uplne vsem. Byl tam zaber na jednoho z dispeceru, ktery tam brecel, ze sledoval letadlo celou dobu a nemohl nic udelat, ten strach, ze selhali a divat se na konec. Ze nevedeli kolik tam tech letadel je a kolik jeste nestesti se stane.

Dekuji Vsem za vasi podporu, tim ze ctete me clanky.
Jsem rada, ze jsem mohla sdilet sve myslenky v tento nezapomenutelny den, i kdyz o den pozdeji (vlastne v porovnani s Cechy, uz jsou to spozdeni o dva dny).
Ale lepsi pozdeji nez nikdy, ne ?!

Preji vsem hodne stesti a krasny zbytek dne.
Take Care,
xx

P.S. Pamatujete si, kde jste byli VY ?! :)

Saying Good bye

5. september 2013 at 7:19
Ahojte všichni moji čtenáři,

Tento článek bude trošičku smutnějšího rázu. Už jsem v USA přesně 11 měsíců a začínám svůj poslední měsíc svého prvního roku.

Člověk by ani neveřil, jak rychle to uteče. Každý mi tu říkal, že to uteče jako voda a já pořád nechtěla věřit. Vždyť je to jako včera, kdy jsem přijela. Vážně. Já vím, že je to otřepaná fráze, ale já to tak skutečně cítím. Kde je těch 8 měsíců, 6, 4 nebo ty 2 ?! To už je opravdu jen můj poslení ?!!

Have to Say "good bye"

Navíc se všechno změnilo, takže s mojí rodinou nebudu celý měsíc, ale už ani né týden. Stěhují se do Kadady o tři týdny dříve než mi končí první rok. Pár dní zpět jsem koukala do kalendáře a říkala si, že už jen týden a zbývá mi poslední měsíc s mýma dvojčátkama. Den potom mi Tiffany oznámila, že odlétají do Kadady už 2. září, což bylo přesně za 14 dní - jen dva týdny ?!!! Jenže čas letí jako blázen a já už nemám ani týden na to se rozloučit. Najednou mi přijde, že nemáme vůbec čas. Je mi z toho strašně smutno.

Já vím, že to všechno bude v pohodě. Co oči nevidí, srdce nebolí. Myslím tím, že až přijdu k nové rodině, nového města a všechno bude nové, sice to bude chvíli trvat si zvyknout na nové děti a podobně, ale určitě to nebude tak strašné, jak si teď představuji. Budu mít hodně věcí, na co se soustředit, začnu plánovat školu a budu mít Týnku blízko, tak se nám určitě podaří se vidět. Najdu si další věci, abych se udržela busy. Jen zrovna v tuhle chvíli vidím kalendář a den, kdy se budu loučit a už je nikdy neuvidim. Odejdu z jejich života a oni si mě budou pamatovat. Strávili jsme spolu hodně dlouhou dobu a oni mi přirostli k srdíčku. Ať se stalo, co se stalo, pořád budou to nejlepší, co se mi v mém roce mohlo stát.

Rozhodla jsem se, že jim vytvořím scarpbook, což je něco jako obrázková knížka. Spíš to udělám do Alba, aby tam měli fotky dětí, nalepím tam nějaké nálepky a podobně a dám jim to, jako památku. Ať si s tím udělají co chtějí. Říkala jsem si, co jiného jim dát, když mají všechno a můžou si pořídit co chtějí, než jejich děti :) Nechala jsem fotky vytisknout, koupila jsem album a nálepky a vrhnu se do toho. Je mi smutno, když se dívám na ty fotky a projíždím si videa. Taky jim všechny fotky stáhnu do mobilu a nechám jim je tam, kdyby si je chtěli uschovat.

Rozložila jsem všechny fotky na postel a koukala jsem se na svých 10 měsíců !! Až je to neuvěřitelné, že na tom malinkým kousíčku byl můj život s nima. A všechno je pryč ?!!

Podívejte se, jak krásný chvilky jsem s nima prožila !!

My memories


Tady ty fotky jsou pro mě. Nechám si je a přidám si je mezi další fotky, které jsem si za tu dobu tady nasbírala. Takhle je budu mít u sebe. Já vim, že je to až trapný, jak jsem tu sentimentální, ale mě je smutno. Najednou se to skutečně děje a já vím, že se mi bude neskutečně stýskat. Tohle byli ty nejůžasnější a bezproblémové děti, které mi ten můj první rok zpříjemnili smíchem, láskou a pohodou. Nikdy nezapomenu, jaký můj první rok byl neuvěřitelný, jen díky nim.

I will never forget - I will always remember


Vzala jsem dětičky na procházku a šli jsme na pier. Přesně na místo, kam jsem je zvala úplně poprvé, co jsem je hlídala. Najednou mě popadla taková nastalgie. Úplně si pamatuju, jak jsme si tam rozložili deku a seděli na zemi, nebo jsem je posadila nahoru. Achjo. Je to až neuvěřitelné, jak moc jsme se posunuli v čase. Takže fotky nahoře jsou vyfocené pár dní zpět a fotky dole jsou focené před 9ti měsíci. :) Přesně !!


Každopádně mě pořád budou zbývat tři týdny k dokončení mého prvního roku, takže se to teď všechno projednává s koo a agenturou a podobně. Jelikož mi nestihli dát visa do Kadany, znamená to, že jak oni odjedou, já budu někam přemýstěná. Každopádně dám vědět, kde jsem skončila. Haha.

City of Santa Monica

Jinak přesto, jak smutno nám všem je, udělali jsme si výlet. Jeli jsme do Hollywoodu na svatbu jedné z HM kamarádek. Tiff si šla udělat vlasy a my s tátou vzali dětičky a jeli jsme do Santa Moniky. Pořád jsem tam plánovala jet, ale vždycky mi do toho něco vlezlo, ale nakonec jsem ten pier viděla. Musim vám říct, že jsem si to užila víc než ty děti. Haha. Je tam takové ruské kolo a hodně dalších atrakcí. Dali jsme si tam všichni společně oběd a jezdili na atrakcích. Byl to takový malý disneyland. Haha.
Cesta do SM



Santa Monica Pier



Pohled z Parkoviště


Atrakce


Východ


Pohled z pláže (Můj neoblíbenjěší)


Vše zlé je k něčemu dobré. Užili jsme si to. S tátou je pohoda. Ten nic neřeší, spíš hodně blbne, takže jsme stříleli s dětma z pistole, jezdili závody v autech, házeli míčem do koče, jezdili na kolotoči. :) A potom se jelo vyzvednou Tiff a do hotelu, kde mě dali volno na chvíli, tak jsem vyběhla na Rodeo Drive. :) Bydleli jsme v the Hollywood Hills hotel, takže úplně za rohem.


City of Beverly Hills

Jeli jsme na svatbu, a když se Tiff s dětma připravovali, já si zašla na Rodeo Drive. Prošla jsem se ulicí pod palmamy, kterou uvidíte ve fimech. To místo má nepopsatelnou atmosféru. Každý kdo jede do LA by tohle místo měl navštívit. Odnesete si sebou nezapomenutelný pocit, že jste navštívili, jedno z nejznámějších míst na světě a hlavně nejdražších. Haha.













S Týnkou

Týnka udělala tuhle koláž, kde jsme spolu mi na výletě po LA. Navštívili jsme Beverly Hills, Hollywood sign & walk of fame. Byl to jeden z nějlepších dnů tady v USA a hlavně jsem díky tomu poznala, jak úžasná osoba Týnka je a jak moc máme spolu společného. Tam se zrodilo naše přátelství. V listopadu to bude rok, co jsme spolu v LA stály a já jsem nadšená, že si podobný výlet uděláme na Floridě, protože je ode mě jen 4 hodiny autem, což na Americký poměry je jako za rohem. Haha. Ten den je nezapomenutelný a já na něj budu vzpomínat jen s tím nejlepším záměrem.

Protože ten den jsem si splnila svůj sen a další druhá nejdůležitější věc, kterou jsem ten den zjistila je, že stojí za to bojovat a nevzdat se !! Tohle patří všem, kteří kdy pomysleli na to, se vzdát a radši se otočit a odejít než bojovat. Myslím si, že vždycky musí přijít něco bolestivého, aby jsme se naučili bojovat a hlavně si vážit toho hezkýho. Když si vzpomenu, že jsem začátky v LA neměla vůbec jednoduché s mojí rodinou, navíc po zkušenostech z Bostonu, kdybych se zuby nehty nesnažila držet svou hlavu vzhůru a vzdala to a jela domů či něco jiného, nikdy bych se s Týnkou tak moc nesblížila, neviděla krásu Ameriky (což jsem neviděla ještě všechno) a nezažila ten nejúžasnější první rok s mojí rodinou a nepoznala ty nejlepší děti na světě - tohle všechno bych prošvihla, kdybych nenašla sílu bojovat. Tohle patří všem, kteří se chtějí vzdát. !! Nevzdávejte se, protože právě váš vysněný cíl je od Vás jen jeden krok a vy musíte ten "největší" a nejdůležitější krok udělat, aby jste se dostali k cíli, takže všechnu sílu, která vám zbývá dejte do toho poslední kroku a já vám říkám, že na konci na Vás čeká, to vysněné štěstí !! :) Protože by jste nikdy nezjistili, co pro Vás "osud" má nachystáno a to si myslím, že je škoda. Hlavu vzhůru všichni. Protože já jsem si jistá, že na každýho za rohem čeká ten "nesplnitelný" sen, po kterém každý touží, ale jen my sami ho můžeme uskutečnit. Hodně štěstí v plnění svého snu.

Hollywood s Verčou

Verče přijela mamka sem, tak jsme si udělaly výlet do Hollywoodu na chodík slávy. Už jsem tam byla s Týnkou, takže nemám tolik fotek, ale stejně mě to místo nikdy neomrzí. Je tam hodně špatných lidí, co se Vás pokusí okrást, ale kde ne, že ?!! Já byla zvědavá, co je v dalších ulicí, tak jsem si myslela, že se tam můžeme jít mrknou, tak jsme zahly za vedlejší ulice z chodkíku slávy, kdy se před námi objevili dvě obrovští černí muži. Nikdy v životě jsem větší lidi neviděla. Haha. Když jsme se chtěly otočit a jít zpátky, tak se zpoza rohy vynořil třetí chlap a chytl Verču za ruku, takže mi nezbývalo nic jinýho než křičet. Panebože, já jsem se nikdy tak nebála. Ještě když jsme měly spolu malýho. Fuj Fuj. Nikdy víc. Takže všem, co se chystají do LA-, chodkík slávy je jen podelný chodník, na kterém jsou hvězdy, takže neodbořuj te pryč z chodkíku, protože vám slibuju, že tam není nic, co stojí za to vidět !! :D Haha













Downtown Los Angles

Tam jsme se vlastně ani moc nezdržovaly. Tyhle fotky jsem pořídila za jízdy. Je to tam docela nebezpečný, když to tam neznáte a nevíte kam přesně jít, protože můj kamarád mi řekl, že jednou zašel do jedné uličky a vešel do "sídla" černochů, kteří nebyli moc nadšení, že tam vidí "bílýho", tak prej utíkal, jak nejrychleji mohl. Haha. Hodně lidí tam bydlí, protože je to clastně "centrum" LA pro ty "chudší. Samozřejmě by každej chtěl žít v Hollywoodu, i když úplně nejvíc v Beverly Hills, ale i tak. V downtownu je hodně firem a podobně, takže se tam dá určitě najít práce. Ale každej chodí do LA stejně za tím, stát se "slavným". LOL.








Hanging out with Verča

Večer jsme zašly s Verčou do obdhodu si koupit víno a potravidy na večeři. Uvařili jsme si maso a bramborovou kaši a přitom popíjely vínko. Byla pohoda mluvit česky. Potom přišel její manžel, tak jsme mu vyprávěly, co jsme celý den dělaly.

Bylo super tam mít takhle kamarády, kteří už mají vlastní život. Úplně jsem si představila, že jednou ho mít taky budu. Ale to budu muset počkat. Haha.




Time does fly so fast

Ten čas tak strašně letí. Já jsem si tenhle článek předepsala dopředu, jen nebyl čas ho dopsat. Takže jsem postupně připisovala a připisovala a teď už mi zbývá poslední víkend v LA. Počítám, že to zveřejnim a už dávno bude všechno jinak a konec. Haha. Ale ono se to opravdu nedá stíhat. Navíc jsem si všechno chtěla užít. Poslední čas strávený s dvojčátky.

Tannie in Los Angeles

Moje BFF si udělala se svojí kamarádkou výlet do Los Angeles. Četla jsem její status, protože jsme se původně měly vidět, jenže já vůbec netušila, jak to bude s mým rozvrhem a hlevně stěhováním a podobně, takže bych přávě nedostala volný víkend. Navíc jsme bydleli v tom nejmenším možným bytě, takže by ani Tannie nemohla spát u mě. Nakonec den předtím, co letěla Tannie do LA, jsem jí napsala, jestli by jsme se nemohly vidět. Že to za tři týdny bude přesně rok, co jsme se viděly na posledy. Takže jsme naše setkání vymyslely den pár hodnu předtím, co jela na letiště.

Nemohla jsem se dočkat. Procovala jsem od rána a už se nemohla dočkat až jí obejmu. Když si představím, že jsme se viděly skoro každý den v čechách a najednou rok nic, tak jsem se těšila ještě víc. Konečně přijely s kamarádkou do Hermosy, tak jsem jim šla naproti. Nemohly jsme se najít, tak jsme si volaly a zkoušely se zahlédnout, ale nemohly jsme. Najednou Tannie řekla, že mě vidí a at se otočim a mávala na mě. Tak jsem se u krámu na parkovišti točila a měla jsem se prý podívat nahoru. Potom jsem jí uviděla a rozeběhla jsem se k ní. Když jsem jí objala, rozbrečela jsem se. Tak jsme tam tak stály a brečely. Haha. Bylo skvělý jí zase vidět. Bože. Přijde mi, jako by jsme se neviděly roku a jakoby tu ani nebyla. Jen doufám, že jednou budeme zase blíž a bude to stejný vztah jako jsme měly v ČR.

How far we are from each other
(Jak jsme daleko od sebe)



Nasedla jsem do jejich projanatého auta a asi půl hodiny jsme hledaly místo na parkování. Protože jsme v Hermose měli každoroční akci, stánky, atrakce, hudba a podobně. Bylo všude narváno a protože lidi pili, tak policisté kontrolovali místa a my se bály, že by jsme mohly dostat pokutu. Nakonec jsme našly místo, zaparkovaly jsme a šly na hlavní ulici. Ukázala jsem holkám, kde jsem předtím bydlela. Jak mi to místo chybí. Prošly jsme si hlavní ulici a šly jsme do Starbucks. Udělaly jsme s Tannie naší první fotku !!! Wow. My jsme spolu opravdu stály v America, v Californii a ve Starbucks. Kdyby jste mi to někdo řekl před rokem, tak tomu neuvěřim. Haha. I když, já vždycky věřila v nemožné.

First pic
(První fotka ve Starbucks)


Šly jsme se potom projít na pláž a fotit fotky. Snažily jsme se vyskočit a Janča nás měla zachytit ve vzduchu. Moc se nám to nedařilo, protože jsme každá vyskočila jinak, ale aspoň třošku to tam máme.




Zašly jsme si na večeři a drink. Holky si daly pivo a každá jsme si objednaly jídlo. Byly tam hranolky, hot dog a hamburger. Haha. Musim říct, že jsem si pochutnala. Měla jsem pořádný hlad.



Taky jsme asi nejdýl strávily nad hledáním volného místa na zaparkování. Musely jsme jít za dvě hodiny přeparkovat auto, protože to bylo jen na dvě hoďky. Tak jsme přejely pár metrů a nechaly auto tam. Jenže asi za hodinu a něco jsme musely jít přeparkovat znova. Tohle na USA nesnáším, parkování. Jenže Hermosa je místo, kde hodně lidí bydlí, takže oni mají kartičky a můžou stát v podstatě všude. Tak jsme při čestě na přeparkování narazily na místo, kde bylo 12 hodin neplacené parkování, tak jsme tam zastavily a šly si užít na pláž a udělaly pár fotek se západem slunce. Nikdy jsem neviděla hezkčí západ slunce než na Hermose. Musely jsme hned dělat fotky. Bylo to krásný, vidět slunce zapadat. Úplně místo, kde by jste si sedli na pláž a jen se kochali tím prostředím. Bude mi to místo moc chybět.






Už byl čas, kdy jsme musela jít pracovat, tak jsme se vydaly ke mě domů a čekaly jsme na rodiče až mi přivezou děti domů. Chtěla jsem je holkám ukázat. Nakonec moje Host parents přijeli a řekli mi, ať si holky vezmu nahoru. To bylo od nich fakt zlatý, že mi to dovolili. Oni by nic nenamítali, pokud by jsme bydleli ve starých domech, tím jsem si byla jistá, ale tenhle byt byl malý a všechno tam šlo slyšet, tak jsme si nebyla jistá, jestli by jim nevadily dvě holky. Nakonec prý ne. Tak jsme šly nahoru, já jsem děti připravila do postele, naší normální schedule a uložila je spinkat. Udělala Tannie kafe a kecaly. Bavily jsme se tam o strašidlených příbězích a o našich host families a příběhy z čech. Bylo to prima posezení a pak přišel čas loučení. Tak jsme se objaly s tím, že se uvidíme příští rok. Haha.

Bylo moc super Tannie vidět. Nemůžu uvěřit, že je to skoro rok, co jsme si řekly sbohem na letišti. Uteklo to jako voda. Nevěřila bych, že to bude tak rychle, přitom se to zdá jako včera. Čas letí pořádně rychle, tak by jsme si měli užívat každou chvíli, protože to nikdy nedostaneme zpátky.

Gift from my Host family & my hat

Když jsem byla svém pokoji, najednou na mě děti zaťukaly a malá držela taštičku. Otevřekla jsem taštičku a vytáhla krabičku, kde byl řetízek. Okamžitě jsem se rozbrečela, jak jinak. Já vždycky brečím, protože mě čekal můj poslední den s nima a v LA. Přišlo mi to najednou všechno líto. To loučení bylo smutný. George mě objal a řekl, že Florida bude super, i když to tak nevypadá, že mi moc děkují za všechno, že jsem nejlepší a že jim budu chybět. Píšu to zpětně, protože jsem neměla čas to napsat dřív. Loučila jsem se s nima v neděli a v pondělí odjížděli do Kanady. A dneska středa. Achjo. Tak jsem dětičkám dala pusu a objala je a poděkovala za řetízek. Vždycky mi to připomene tenhle rok, co jsem s nima prožila.

Řetízek


My hat

Potom jsem si nechala od George podepsat čepici, co mi dal s jeho týmem, abych mohla fandit. Napsal mi tam, že jsem nejleší, Love U. Tak to budu mít napamátku.


Ale co se potom stalo bylo, že malej začal strašně brečet a došlo mi , že brečí přímo za dveřma, že se dostal z postele. Začal vylézat ze své postele, jenže tentokrát to nevymyslel a spadnul na zem a rozbil si ret. Teklo mu strašně moc krve miláčkovi. Myslela jsem, že se zbláznin. Takže jsem ho objímala, chudinku, moje celé tričko bylo od krve, dala jsem mu na to studený ručník a když přišla Tiff zpět z laundry room, tak si ho vzala k sobě.

Last day on the beach

Zašla jsem si číst na pláž, abych si užila tu poslední chvíli, trošku se opálila a nabrala energii na loučení. Začala jsem číst novou knížku od Nikolase Sparkse. Ponořila jsem se do čtení, rozvalená na dece, oblokepna mořem a zvukem vln. Byl to relax k nezaplacení, i když jsem věděla, že mě čeká můj poslední den a já si ho chtěla nejvíc užít.



Tuhle fotku jsem vyfotila ve svůj skoro poslední den na znamení, že tenhle rok bude pořád v mém srdci a v mých myšlenkách, že nikdy na svoje dvojčátka nezapomenu. Že budu pořád vzpomínat, jak úžasný rok pro mě připravili, i když jsme měli pár nedorozumění, ale já si budu pamatovat jen to nejlepší. Vždycky v mém srdci.


My last day with twins

Můj poslední den byl super. Ráno jsem s dětma vstala jako vždycky. Dala si s nima káfu, odpočívala u televize a potom je připravila na výlet. Šli jsme na tu naší akci, kam jsem vzala Tannie a Janču, protože to bylo až do pondělí. Prošli jsme si všechny stánky a potom šli na atrakce.

Šli jsme na největší klouzačku dvakrát, dětem se to moc líbilo, stříleli jsme z pistole a vhyrály plyšáka a posadili jsme děti na helikoptéru. Potom jsme zašli na točící koloč, což byla největší sranda a museli jsme jít na brach - což není ani snídaně, ani oběd, ale něco mezi (časově to nepasuje ani do jednoho, protože je to pozdě na snídani a brzo na oběd). Potkali jsme se s prarodiči a sestrou od Host dada a její rodinou. Objednali jsme si jídlo. Šli jsme si sednou do restaurace, kde byli hodně hokejový fanoušci, takže se tam s Georgem fotili a on podepisoval papíry a taky dres a fotil se s vlastníkem a jeho dětmi. Musim říct, že lidi byli moc milý. Taky nám na očet podniku dali ochutnat koláč, co pekla vlastníkova matka. Děti byli hodní, ani moc nezlomili. Já se potom rozloučila s prarodičema a tetkou a jela domů.

Chvíli si hrála s dětma a potom je dala spát na nap. Dala si další kafe a dívala se na televizi. Potom jsme si s host mom pustily film Ted a dívaly jsme se společně. Bylo to moc fajn. Potom se k nám přidal táta. Ten film je fakt stupidní, ale já se nasmála.

Když byl čas vzbudit děti, tak jsem si všechno připravila a šla s nima na houpačky, kžyd potom přišel táta a vzal malou do oceánu a my s malým se na ně koukali z břehu. Ani já a hlavně malej posera, jsme do té studené vody nechtěli ani za nic. Já si s dětičkama udělala moje poslední fotky.



Potom jsme se zastavili pro večeři a šli zpátky. Všichni jsme se společně najedli a uložili děti spát a HM šla do sprchy a my si s tátou sedli k televizi a dívali jsme se na jokers, kdy jsme se smáli strašně moc. To je parta kamarádů, kteří vymýšlejí různé hlouposti, třeba si říkají různé věci, které ten druhý musí opakovat na hlas na veřejnosti. Je to strašně vtipný.

Tady máte top 20 nejvtipnějších momentů z Jokers. Myslím, že by jste se na to měli podívat. Fakt jsem se pobavila.


K večeru jsme jeli k prarodicům se rozloučit a já hlavně chtěla říct sbohem Ramisovi a táta musel jít vyměnit auta, aby druhý den mohli dát všechna zavazadla do auta a odjet. Tak jsem se rozloučila a doma jsme si dali zmrzlinu a šlo se spát.

Další den jsem vstala, i když jsem nemusela. Udělala si kafe a pro Tiff taky a užívala si poslední hodinu. Potom jsem jim pomohla obléci děti a nanosit věci do auta a už mi nezbylo nic jiného než jim mávat a byli fuč.

A co čeká mě ?!! Las Vegas na 3 týdny - ale to bude další článek.

Děkuji všem za vaší podpodu a přízeň.
Good luck.
Take care.
xx
 
 

Advertisement