2nd Month

Twilight Saga - part two

19. november 2012 at 16:26

Haha,

Ahojte všichni,

Ták, měla jsem hezky volý víkend, který jsem se rozhodla pro flákat Smějící se Jelikož je to můj předposlední víkend tady v MA, a měla jsem nárok na celý víkend, vybrala jsem si tenhle, abych se viděla s mojí Petruškou. Bude mi strašně moc chybět. Plačící

Pátek
Přijela jsem za ní večer, tak jsem se tam bavili s její Hostmom, měla tam playdate pro její dceru, tak tam bylo moc dětí. Hezky jsme si nalily víno, ona z toho vůbec nedělala žádnou vědu, že mi není 21, jen řekla "Please Don't drive" Smějící se a smála se. Oni si z toho pořád dělají srandu, nebo mi říkají, "Just One thing wendy, Please Don't crash tree." Smějící se Jsou to strašně super lidi. Tak jsem si tam daly ještě zmrzlinu a to jsme začaly s "dietou" a Péti hostmom "We'll start tomorrow" Smějící se haha nikdy nezačneme Smějící se Potom jsme se šly projít, dát si kávu, musim říct, že byla kosa jako blázen Smějící se PS: Koupily jsme si laky, opravdu potřebná věc Smějící se No, my tak furt kupujeme potřebné věci Smějící se Prostě jsem jen tak lenošily, ležely v postely, smály se, prostě pohoda bez dětí. Ono se to nezdá, ale au pair je FAKT náročná práce. Mrkající


Sobota
Péti rodiče jeli na víkend do Connecticutu, tak jsme byly samy. Spaly jsme asi do 10. Smějící se No, my už jsme pak nespaly, ale jen se válely, uplně se nám nechtělo ven Smějící se K snídani jsme si udělaly palačinky, vlastně Péťa dělala Smějící se Byly výborný. Pak jsem chvilinku mluvila s rodičema na skypu, moc se jim stýská po holčičce Smějící se A pak jsme šly ven. Koupila jsem si barvu na vlasy, NIKDY jsem se nebarvila sama, taky to podle toho vypadá Smějící se Vždy jsme chodila k holiči, jak mi chybí moje Verunka Zamračený Ale Péťa se snažila. Nakoupily jsme si jídlo na odpoledne a večer, byly v knihovně a půjčily filmy a šly se projít. Potom jsme šly oparvit tu mojí hlavu, jelikož používám hnědou, měla jsem čelo a krk hnědý, nic nepomáhalo sr toho zbavit, tak jsme vzaly odlakovač Smějící se No sranda největší Smějící se Potom jsme si daly víno, pustily televizi, lakovaly nehty, jedly zmrzlinu, furt něco tláskaly.



Půjčily jsme si : Snídaně u Tiffanyho, My fair lady, Příběh Benjamina Buttona (druhý nejlepší film večera), Želary (nejlepší film večera-stýskalo se nám po češtině), Dost, Alenka v říší divů a pak ještě jeden. Takže to byl opravdu plodný bečer, na gauči s vínem a zmrzlinou Smějící se Všichni šly v sobotu večer ven a my byly doma Smějící se haha.


Neděle
To zkrátim všechno a napíšu jen o kinu. Teda taky jsme nakupovaly Smějící se Jak jinak. Koupila jsem si nějaký trička, žabky a baleríny, když jedu do LA, a budu si muset to teplý oblečení poslat poštou, protože se mi to do kufru všechno nevejde Smějící se

Byly jsme na Twilight saga - part two. PÁNI !! Já nemám vůbec slov. To bylo neskutečný. Nejlepší díl z téhle série. Opravdu brilantní finále. Kdo to neviděl, měl by to vidět. Efekty krásný, lidi krásný a příběh. Sice jsem četla knihu, kterou jsem nakonec nedočetla, ale film byl super. Angličtina nebyla těžká, takže jsme se i zasmály, byly tam vtípky a fakt to bylo super, takže jsme si to užily. Kdo to neviděl, ať už v čr nebo aj, měl by se na to podívat.

Opravdu jsme si to užily.

Los Angeles is waiting for me

16. november 2012 at 5:14

Hi Everyone,

Tak se konečně zase ozývám. Nechtěla jsem sem zbytečně psát, dokud jsem nic nevěděla.

Byla jsem v rematch a už mám rodinku a letenku. Stále pracuju pro mojí stálou rodinu a 27 letím do LA.!!!

Ozvalo se mi pár rodin. Ale tahle byla nejlepší. Stašně milý lidi, mají dvojčátka (1rok), takže opravdu malinký, ale zase si je můžu hezky vychovat podlě svého Smějící se žertuju Smějící se Všechno je pro tenhle věk nové, všechno je fascinující, sice jsou dvě, tak to bude všechno těžší, ale já jsem připravená bojovat. Nikdy jsem se nevzdala a nevzdám to ani teď. Takhle rodina se mi zdála nejlepší a i to místo mě lákalo.

Nevzala bych je jen kvůli LA, i když mě to hodně lákalo, řekla jsem si, že musim vybírat kvůli rodině, což jsem udělala. Tuhle současnou jsem si vybrala pro toto, že se mi moc líbili, byli strašně přátelští. I když jsme měli trošku neshody, já zavinila nehodu, od které to všechno začalo, ale pořád jsou super. Chovají se ke mě mile, snaží se, zajímají se a ptají. Dokonce ta nová hostmom mluvila s mojí součastnou hostmom, která byla naprosto v pohodě a neudělala mi žádný naschvál. Což mě strašně potěšilo, bála jsem se, že by mohla, potom co řekla koo, ale zase jí chápu. Bránila se. Každej to udělá, potřebovala se obhájit. Sice se mi nelíbilo, jak to udělala, ale to už je minulost. Nebudu se minulostí zatěžovat do konce života. Musí to člověk odstčit a zapomout, aby mohl jít dál.

1.měsíc v USA

3. november 2012 at 0:57

AHOJ VŠICHNI,

omlouvám se, že jsem se neozvala, ale byla jsem hodně zaneprázdněná a rodina mi zakázala psát blog. Jelikož jdu do REMATCHE, tak je mi to JEDNO!

Hodně mě překvapilo, že jdu do rematche, ale nejsem první a ani poslední. Myslím si, že letadlo, které nám uletělo bylo znamení. Jsem tu měsíc a už mám rematch, měla jsem auto nehodu, rodina se zachovala hnusně a děti? Radši nemluvim. !!

Hezky po pořádku.

Když jsem přijela, byl to čtvrtek, což jsem nepracovala, takže se děti zdály super, všechno se zdálo super. Byla jsem tu nadšená, z těch lidí kolem, dokonce i z dětí. Můj první den - HRŮZA! Parchanti eńeustále brečeli, když něco chtěli nebo tak, tak si to chtěli vybrečet, jelikož to na rodiče platilo, tak to zkoušeli na mě. Taky mě parktár natřely, nebo po mě hodily nějakou hračku, nejčastěji autíčko.

Rodiče mi řekli, abych jednala tak, aby děti měly pocit, že vyhrály. COŽE ?! Dětem jsou 4 a 3 roky. Opravdu jsem tenhle přístup nechápala a pořád nechápu. Takže se dětem neustále ustupuje. Musela jsem je připravovat hodinu předtím než šly na necelý 3 hoďky do školy, protože bych jinak nepřišla včas. Jelikož jsem je musela pořád "lákat" na záchod, byl to náš největší boj. S klukem jsem musela představovat letadlo, jakože spolu lítáme, abych ho zaujala a on si neuvědomil, že jde na záchod. PARDON?! Tohle mi přišlo hodně ujetý, ty děti by měly vědět, že musí jít na záchod. Jinak se mi několikrát počůraly. Dokonce malá byla na tancování, tak jsem jí předtím nalákala na záchod (dostala za to čokoládu - tohle na ně hodně platí) a přesto se počůrala během tancování. Následovalo koupání, což byla poslední kapka před velkým odjezdem mojí rodiny.

Nechtěla se jít koupat, tak sem jí musela vzít, dostala jsem pár pohlavků a něco jí vyprávět, abych jí zaujala. Pořád brečela, nechtěla si nechat sundat věci, tak jsem jí posadila na záchod a sundala jí kalhoty. Tričko si sundavat nechtěla, tak jsem jí dala do vany a řekla jí, že jí umyju i s tím a naběhl táta a normálně násilím jí sundal tričko. Úplně jsem čuměla. Udělat to já, tak mě vyhodí, i když k tomu stejně došlo.

Prostě pořád bylo něco. Nechci vypadat, že si stěřžuju, ale nemůžu s pomoc, ty děti jsou děsně rozmazlené. Jednou jsme s dětma jely z hřiště, vyjímečto to byl prima den, ale najednou na mě ta holka začala mluvit, zrovna jsme zpívaly, tak jsem jí neslyšela, tak mi řekla "Wendy, slyšela si mě, co ti říkám? Musim ti to zopakovat protože tě mám ráda. Nejednáš tak, jak bys měla." jen jsem na ní vyvalila oči a říkám "Execuse me ?" a ona "No, Exesume me!" "Každej děláme chyby, i já, ale ty je děláš furt."Tvl myslela jsem, že jí uhodim. pak jsme přišli domů a táta byl s mámou na skypu tak říkám "Hello" a ta malá mrcha prej "Vidíš, další chyba, my tu všichni říkáme HI."

No jako, opravdu krušný chvíle jsem měla. Tohle není všechno, ale nechci si tu jen stěžovat, i když v podstatě budu.

Moje rodina se chystala odjed na Floridu těsně předtím hurricánem. A den před tím mi řekli, že nás čeká huricán, ale že největší strach je, že popadají stromy a já na to, že žijeme v lese a táta se jen usmál. Uplně jakože nic. Potom jsme jeli na letiště, tam jsme se rozloučili a já jela autem zpět domů. Všechno bylo v pořádku, když jsem se podívala do lednice a uviděla, že tam není žádný jídlo!! Oni odjeli, těsně před huricánem a nenechali mi jídlo!! Takže jsem potom odpoledne vzala auto a vyrazila jsem nakoupit, ale už jsem tam nedojela.

Na cestě byl obrovský kámen, který jsem autem nabrala a sjela jsem z takového srázu a napálila to do stromu. Naštěstí se mi nic nestalo, i když auto bylo moc OK. A to je hlavní důvod, proč těď půjdu do rematche. Rodina to tak nějak nezkousla.

Host mom okamžitě volala koordinátorce, řekla, že děti se mnou nejsou spokojení, přitom jsme byly docela ok spolu, měly srandu a tak, ale rpostě si začala vymýšlet. Jestě si prodloužili dovolenou, nedostala jsem za dva týdny výplatu, neměla jídlo a oni jsou na dovolený 14 dní a já mám zákaz řídit. Když jsem jim psala o tom, kdy přijedou a jestli budu zítra pracovat, odpověď nepřišla. Vůbec se nezajímali, jestli jsem ok během hurricánu.

Takže jsem se rozhodla, že s nima prostě být nechci. Zítra mají přijet, tak si myslím, že budu mít s nima problém i mluvit.
Tak uvidíme zítra.

To je můj první měsíc v Americe. Ale já jsem se rozhodla to nevzdát. Počkám do pondělí až přijde moje koo, dřív s rodinou mluvit nebudu prostě. Budu si chtít najít jinou rodinu, tak uvidíme, jestli se mi poštěstí,

America byl můj sen, když už jsem konečně tady, tak si to nenechám zkazit TAKOVOUHLE RODINOU !! Hlavně, že jsem jim byla dobrá, když potřebovali hldat psa!!

Já doufám, že ostatní holky, to mají v pohodě a že ostatní tohle neodradí od Ameriky.

Když mi včera vypadl proud, šla jsem se psem za sousedy a musím říct, že jsem milejší lidi tady ještě nepotkala. OKamžitě mě pozvali dovnitř, udělali čaj a celou dobu si se mnou povídali!! Tak mě to potešilo.

Amerika je úžasná a to jsem pořádně ještě nic neviděla. Boston je neskutečněj. A já doufám, že toho ještě hodně uvidím. xx

Všem přeju hodně štěstí.
xx
 
 

Advertisement